RocknRolla

Tak Vám nevím ale rukopis a zaběhnutá schémata Guye jsou všude.... takže nic nového dalo by se říct.... Otáukou je zda je to dobře či špatně... tak nějak nevím... Asi bych vnitřně chtěl od Guye nějaký posun, z druhé strany jeho zaběhlý rukopis podvědomě vyhlédávám.... :-) RocknRolla je RocknRolla a tak ma byť tak je to spravné... (02.12.2010)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

Nejdříve se ohlédněme trochu do minulosti, Lock, Stock and Two Smoking Barrels a Snatch byly dva vynikající filmy, pak přišel brak v podobě Swept Away a nakonec velice průměrný Revolver. Dnes tu před námi stojí Guy Ritchie se svým nejnovějším dílem s názvem RocknRolla. Již trailer předurčoval jistou kvalitu filmu a dával tušit, že se Ritchie vymanil ze svého nezdaru a přijde další trhák. Z části se dá říct, že se mu to i povedlo, ale bohužel ne na plných 100%, troufám si tvrdit, že ani ne na těch 80%. RocknRolla je především o podvodech, mafiánech, podsvětí, ukradeném obrazu a dlouhých rozhovorech s několika málo světlými momenty, jako je např. přepadení auta s penězi. Akce, na kterou jsme byly v předchozích dvou peckách zvyklý, se zkrátka někam vytratila. A já se ptám proč? Vždyť akce u těchto typů filmů je právě jeden ze stěžejních prvků úspěchu a zároveň zábavy. Co se mi tedy líbilo nejvíce kromě cool hlášek, záběrů a scény s účetní? Ty dynamické titulky hned v úvodu filmu, v tu chvíli jsem se ještě těšil, že je Ritchie zpět v plné síle. Rozhodně se tak ale nestalo, natočil totiž jen zábavnou konverzační přestřelku a pravé zbraně zůstaly zamčené v trezoru. Úplným závěrem si ještě rýpnu do Karla Rodena, je to dobrý herec a nic proti němu nemám, ale ať bude hrát Rusa, Američana nebo třeba Eskymáka, vždy v něm uvidím jen a jen Čecha. (7/10) (10.01.2009)

Solidní návrat k Ritchieovým kořenům, který se klasikou typu Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k i přesto nestane. Filmu neshází tempo Ritchiemu vlastní, zajímavé a dobře odehrané charaktery (všechny ostatní zastiňují Mark Strong a Toby Kebbell) i spousta zábavných momentů s režijní invencí (viz. parádní flashbacky), přesto to ve výsledku na nerušenou dvouhodinovou chuťovku nestačí. Může za to občasné zpomalení i nedostatečná provázanost děje, která by v závěru vyústila v dokonalé zaklapnutí. A přeci jen bych radši The Real RocknRolla, jež slibuje konečně nějaký posun. 7/10 P.S. Soundtrack je v čele s The Bank Robber od The Clash bezchybný. (25.01.2009)

Guy Ritchie je späť. Chrbát mu kryje hlavne výborná dvojka Tom Wilkinson a Mark Strong, ale aj nekonečne sympatický tanečník Gerard Butler má k tomu čo dodať. Nemá to drajv a vtip Prachov a Podfaku, ale je to... elegantnejšie. Pevne verím, že sa tento dospelejší prístup prenesie aj do Sherlocka Holmesa. Na toho je v Guyovej filmografii najvyšší čas, ďalšiu divo spletitú pohodovú gangsterku v tomto štýle už svet naozaj nepotrebuje. (06.02.2009)