RocknRolla

Solidní návrat k Ritchieovým kořenům, který se klasikou typu Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k i přesto nestane. Filmu neshází tempo Ritchiemu vlastní, zajímavé a dobře odehrané charaktery (všechny ostatní zastiňují Mark Strong a Toby Kebbell) i spousta zábavných momentů s režijní invencí (viz. parádní flashbacky), přesto to ve výsledku na nerušenou dvouhodinovou chuťovku nestačí. Může za to občasné zpomalení i nedostatečná provázanost děje, která by v závěru vyústila v dokonalé zaklapnutí. A přeci jen bych radši The Real RocknRolla, jež slibuje konečně nějaký posun. 7/10 P.S. Soundtrack je v čele s The Bank Robber od The Clash bezchybný. (25.01.2009)

ROCKNROLLU považuji za zatím nejlepší film Guye Ritchie, protože styl slouží vyprávění a nikoliv naopak, jako tomu bylo v jeho předchozích gangsterských opusech SBAL PRACHY A VYPADNI a PODFU(C)K. Zároveň si myslím, že je až příliš chytrá pro cílovou diváckou skupinu, která bude z filmu rozčarovaná, protože nedostala velkou porci hlášek podávaných výraznými postavami (od malých zlodějíčků k velkým bossům - všichni jsou na stejné úrovni a nikdo z filmu netrčí jako cigán Brad Pitt) a střídaných akčními scénami (ty se až na jednu výjimku odehrávají mimo obraz). Lidem, kteří něco takového filmu vyčítají, se dá jedině vzkázat, aby dospěli, protože tentokrát dostali pravou RocknRollu a nikoliv nějakou pozérskou nápodobu. ROCKNROLLU si tak nejlépe mohou užít ti, kteří na filmu oceňují to, jak je vyprávěn - a zde je nejvíc fascinující právě to, jak se střídají jednotlivé pohledy, jak se pracuje s figurou nespolehlivého vypravěče a nikoliv to, jak se distribuují informace ve vyprávění. Je to neuvěřitelný náser, ke kterému se česká distribuce zachovala tak jako Ritchie k divákovi, co se týče onoho obrazu - pověstného McGuffina - ve vyprávění: nebyl nám ukázán. 9/10 (25.01.2009)

Všechno, co potřebujete vědět o životě se nachází uzavřené mezi čtyřmi stěnami krabičky cigaret. Vaši nejlepší přátelé představující ale zároveň i jeden z hřebíků do rakve. To co, začíná sladce končí hořce. A to, co začíná hořce končí sladce. Nový film Guye Ritchieho začíná velmi sladce. Skvělou stylově animovanou titulkovou sekvencí předznamenávající velký návrat ztraceného syna, který se ztratil na své režisérské cestě, když vypustil do světa tragické Trosečníky, jenž dokonale předvedly Madonnin poločas rozpadu a nahé pozadí Adriana Gianniniho. Děj RocknRolly je patřičně zamotaný a scénář nepřináší nic převratně originálního ale způsob, jakým jej Ritchie převedl na plátno je přinejmenším velmi příjemný. Může se zdát, že na komedii je to málo vtipné a na gangsteru zase málo násilné ale díky hereckému obsazení jsem se nenudil ani chvilku. Opět jsou ve hře peníze plus jeden ztracený obraz. Ritchie znovu předvádí odvrácenou podobu dokonale naleštěného Londýna coby metropole plné úspěšných businessmenů. Ale v pozadí vždycky tahá za nitky někdo daleko mocnější. To je možná také důvod, proč nakonec nepůjde Rocknrolla do českých kin. Když snímek začínal sladce, skončí hořce? Na to si už udělejte obrázek sami. Ritchie vítej zpět. 8/10 (19.01.2009)

Comeback Guye Ritchieho se docela vydařil... Základní dějová kostra sice trochu opisuje z jeho stylotvorného opusu Sbal prachy a vypadni, ale to se dá lehce přejít, hlavně že už je to zase ta dobře známá stylová jízda. Ritchie do ní přidal všechny své originální ingredience - videoklipový střih, pekelnou dynamiku, originální střihové přechody (zvláště v úvodu snímku), až maniakální posedlost podsvětím a v podstatě i adorace oněch podloudných a krutých mechanismů, herce především výrazné typově (včetně našeho Karla Rodena v jeho už ,,škatulkové" roli), hodně sarkastický a cynický humor, vševědoucího vypravěče - glosátora, postmoderní mix všehochuti...a nesmím zapomenout na ambivalentní vztah Ritchieho ke svému křestnímu jménu... '-) Ritchieovská gangsterka je tedy zpět (skoro) v celé své kráse, ale na Podfu(c)k číslo dva si ještě chvíli počkáme (a snad se i dočkáme)... :-) Podobné filmy: Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k, Po krk v extázi, Sejmi eso (19.01.2009)

První půlka se celkem táhne a vytváří dojem, jako by se Ritchie při návratu do starých kolejí malinko rozkoukával. Což jen potvrzuje zbytek, jenž výrazným nástupem "malého Johnnyho" konečně dostane pořádný šmrnc a vytahuje RocknRollu přesně tam, kde jsem ji chtěl mít od začátku - na vrchol. Ritchie navíc ustoupí i od příliš vážné hry, na níž se sice hezky kouká, ale není zase tolik zábavná a začne si hrát jako kluk na pískovišti, jemuž dal hodný strýček na hraní novou soupravu kyblíčků a lopatiček. Surreálnou honičkou vás napumpuje, vizuálními hrátkami zfetuje a závěrečnou pointou přímo odrovná. Nejlepší Butlerův film so far, brilantní Wilkinson a uhrančivý Strong. Ale především... Tenhle GUY to v sobě pořád má. 7/10 (31.01.2009)