Californication - Orgie v Kalifornii

::::::::::::::: Hank Moody je sexistický, arogantní ožrala, který si o sobě myslí, jak je hrozně cool a velký frajer, sice se špetkou citlivosti v sobě, ale to nic nemění na tom, že je hovado. A tohle vše ho činí asi tak přitažlivým a charismatickým . . . a já mu to žeru . . . no nejsem vůl !? a nehraje náhodou Duchovny sám sebe ?! ;-D ::::::::::::::: (04.12.2009)

Občas sa ocitnem v spoločnosti skupiny seriálohltačov (nemusí nutne ísť o notorických divákov), ktorí bez ohľadu na spoločenské postavenie a množstvo nakukaných dielov nedajú dopustiť na hlášky, jeby a cynizmus. Onedlho sa ponáram do prúdu hurónsky ftipných komentárov života a vzťahov. Priamo pred očami sa tak spúšťa ďalší z dielov Californication. Netvrdím, že občas nepobaví, len je to obšľahnuté. Trapošina celého vyskakuje na povrch ak si uvedomím rozpor medzi hrdo cynickými hláškami týchto ľudkov a ich reálnym životom, často plným otravne jednotvárnej, no skvele zaplatenej práce. Takéto návody na život nie sú len zo seriálov, ale zo všetkých mediálnych dekrétov väčšinovej kultúry. Spoločne s uniformným výzorom, obliekaním, používaním rovnakého technického zázemia, humoru, hlášok a tromfovania sa v cynickosti a "čiernom humore" to vytvára masu robotov. Spisovateľ Robert Shea tvrdí, že je fajn uvedomiť si, že všetci sme len roboti a prijať tento fakt za svoj. Prečo nie, no aj v sci-fi poviedkach boli roboti kreatívnejší. Pretože prevzaté modely žitia sú len nepodareným epigónstvom. A tento seriál len ďalším z nariadených vzorcov správania. Nereálne lúzersky poživačných, ale bez možnosti to zmeniť. Zaraďuje divákov do spoločnosti večnej zábavy a hry. Aby si mohli spoločne všetci vypiť, zatrtkať a následne zafilozofovať: "Život tuná je tak strašne na piču, ale v pohodééé!". (13.08.2013)

// Mohl bych začít popisovat ty klady, neklady, hodnotit jednotlivé série, která z hereček měla nejhezčí prsa, jak je to celé neskutečně amorální a zároveň awesome a- jenže koho to ještě vůbec zajímá? Takových komentářů tu je myslím dost, za mě říkám: hate the game, not the player. Hank je můj špinavej hero, kterej za daných okolností těží ze života, co může a skončit někdy jako on, byl bych sakra vděčný za to, že jsem měl v mládí takovýhle role model. Od čtvrté série už šla sice kvalita dolů a poslední dvě jsou pak vyloženým zklamáním, ale za ty první už Hank Moody vždy bude jednou z nejkultovnějších postav na poli seriálů vůbec. Díky. 7/10 (18.01.2014)

Není to typický sitcom, to ani v nejmenším. Rozhodně se nebudete smát na celé kolo (LOL, jako bych slyšel Hanka, za to by mě pěkně setřel :-). Jedna scéna tu ale byla, při které jsem se doslova potrhal smíchy (2. díl, scientoložka-tráva-sex-následný "incident" - zasvěcení ví). Je to právě ústřední postava spisovatele prožívajícího tvůrčí krizi Hanka Moodyho (jak příznačné příjmení) a jeho do diamantu vybroušeného charakteru, který seriál dělá tím, čím je. Přes den se jen tak poflakuje, zevluje, večer chodí po barech, píchá vše, co se pohne a zavání ženským pohlavím. Zrovna, když si neužívá v posteli s nějakou kurevsky sexy nadrženou kočičkou, tak se snaží dát si život dohromady, vyhrabat se ze dna a získat zpět svojí... no, řekněme bývalou partnerku. Seriál je rozhodně vulgární (což v dnešní době nepřekvapuje) a to nejen mluvou, kterou postavy používají, ale i explicitním vyobrazením nejrůznějších sexuálních "praktik" (vše zabaleno a ve výsledku doručeno divákovi ve velmi vtipném podání). Nechybí ani tradiční americké moralizování a zobrazení některých současných problémů. Suma sumárum seriál, od kterého jsem nemohl odtrhnout oči. (15.12.2007)

Ale jo, David Duchovny je fajn, Natascha McElhone je fajn, režie je fajn, scénář je v rámci toho, čím chce seriál být, velmi dobře napsaný, jenže co naplat, aby se vám dílko líbilo, musíte mít nějaký pocit ztotožnění s jeho hrdiny a já už dávno neměl tak nepříjemný pocit jako při sledování Californication. Mám rád nedokonalé postavy a snesu nemalou dávku cynismu, vulgarity nebo deviací filmových hrdinů, s oblibou konzumuju snímky Guye Richieho nebo rodinku Simpsonových. Opravdu se mi líbil seriál Huff, který je tak trochu o tomtéž, jenže Californication překročil pomyslnou hranici únosnosti a tam, kde si zjevně klade za cíl bavit, ve mě spíš vzbuzuje smutek, případně znechucení. Je totiž o lidech, kteří zjevně neumí žít a nikdy se to mimochodem nenaučí. Celé to vyvolává dojem bezútěšného marasmu komunity lidí, kteří jsou přesvědčeni, že život se dá tak nějak prošoustat, kterým nic neříká slovo odpovědnost a kteří zjevně ve svém životě nenarazili na skutečné problémy. Jak je to pro americkou produkci typické, seriál se odehrává v prostředí vyšší střední třídy, která nemá existenční starosti a svět pro ni je jeden dlouhý karneval. Mohla by to být kritická sonda do života dnešní konzumní společnosti, nebýt zjevné snahy především bavit a hláškovat. Californication sice není tak hloupý, jak na první pohled vypadá, ale zdaleka není tak chytrý, jak si mnozí jeho fanoušci myslí. Jeho hlavní zbraní a diváckým tahákem je cynismus a sexismus, ovšem v takovém dávkování, že to u mě vyvolává obrannou reakci. Takhle to v reálném životě naštěstí nechodí, nejvýš tak na swingers party. Californication má sice co nabídnout, ale tak nějak se s jeho světem míjím a na každý další díl bych se těšil asi na čtvrtletní písemnou práci z matematiky. Celkový dojem: 45 %. (21.03.2010)