V sieti CIA

Velmi kvalitní miniseriál u prostředí špionáže za Studené války. Velmi dobře obsazené postavy, v kterých excelují snad všichni a příběh prolínající se desetiletími, aby v závěru velmi potěšil svou promyšleností. Mikael Salomon opět potěšil jako nejlepší současný režisér pro televizi (seriály a miniserály jsou jeho velmi dobrá parketa) a The Company by mohla být jeho ukázková perlička. Přesto nedávám 5*, protože mi všechny tři díly nepřišli stejně vyrovnané, především co do příběhu a dusné atmosféry a to je velká škoda. V tomto excelují pouze první a poslední díl. Přesto velký potlesk a brzy možná přijde i chuť, na druhé shlédnutí. Jeden z mála miniseriálů, který si to určitě zaslouží. (05.05.2009)

O tom, že i vaše neoblíbená učitelka výtvarné výchovy ze základky mohla být ve skutečnosti agentka, pracující pro vládu jako špionka. Nebo ve skutečnosti proti té vládě. Nebo vlastně pro ni, ale proti ní. A nebo... tak jako tak, téma studené války je neobyčejně silné a přestože se oficiálně obě velmoci do křížku otvřeně nepustily, historie barvitě ukazuje, že i tak muselo být veselo. A The Company je tak zatraceně dobrá minisérie, že tvůrcům i odpustíte postavy, na kterých se prakticky neprojevil zub času. Asi pravidelná ranní zumba. (05.04.2011)

Studená válka je dnes již ustálené slovní spojení, termín označuje konflikt mezi zeměmi, které ale situaci neřeší vojenským střetem, jde spíše o zdiskreditování daného národa na ekonomické, politické, příp. ideologické rovině. Poprvé byl pojem studená válka použit finančníkem Bernardem Baruchem roku 1947, v obecnou známost se termín dostal téhož roku díky knize Cold War: A story in U. S. Foreign Policy amerického žurnalisty Waltera Lippmanna. [==] Nejznámější konflikt probíhal mezi USA a tehdejším SSSR v letech 1947 - 1991 (počátky ale lze vystopovat již na konci druhé světové války). Právě tyto události mapuje televizní minisérie The Company na základě bestselleru The Company: A Novel of the CIA, jehož autorem je americký spisovatel a novinář Robert Littell. Do jaké míry je knižní předloha založena na pravdivých historických faktech a fikci, ví snad jen autor sám, nicméně série působí velmi realisticky a důvěryhodně, sám jsem si říkal, že takhle nějak se to mohlo skutečně udát. [==] Divákovi je nabízen pohled na situaci "zevnitř", prostřednictvím tajných služeb USA (CIA) a SSSR (KGB). Zakomponování skutečných televizních záběrů z nejrůznějších politických jednání hlavních představitelů dané země či vojenských konfliktů (maďarské povstání, kubánská krize apod.) divákovi zprostředkovává pohled "zvnějšku" (tzn., jak to viděla většina lidí). Tento kontrast mezi výše uvedeným ještě více posiluje diváckou percepci, více vtahuje do děje, činí z diváka "zainteresovaného" a dává mu pocit, že ví více než ostatní. Výjimečnou ale minisérii činí především výsostně propracovaný děj, atmosféra, která diváka neustále drží v napětí, a vynikající herecké obsazení. [==] V seriálu se to hemží velkým množstvím dvojitých, snad i trojitých agentů, přeběhlíků a špionů šířících samé deziformace. Množství postav a charakterů činí z mnohovrstevnaté minisérie The Company na první zhlédnutí nelehko vstřebatelnou podívanou, všechna vodítka a informace lze dle mě pochytit až po několikáté projekci, poté ale budete odvděčeni komplexně propracovaným dílem, jakým The Company bezesporu je. Smekám! (03.01.2008)

(Zá)važné téma pojaté se zarážející naivitou a neúctou k historickým faktům (vrcholně pitomá je druhá epizoda, které se doporučuji zcela vyhnout). Škoda, že se nám tvůrci nesnaží namluvit, že CIA měla prsty také v Pražském jaru. Nechtěné legrace by bylo ještě víc. I když je tahle historie prohřešků americké zpravodajské služby vyztužena solidní výpravou, (až příliš) přehledně odvyprávěná a s přehledem zahraná (s výjimkou stále stejně bezvýrazného O'Donnella), polopatické podsouvání, jak to hoši američtí s exportem svobody do cizích krajin mysleli dobře, nedává The Company takřka žádnou šanci obstát vedle dospělejších špionážních thrillerů a dramat. Téměř dokonalou antitezi z poslední doby představuje Jeden musí z kola ven, film inteligentní, dlouhý, nepřehledný a vůbec zábavný nikoli tím, jak nám všechno předžvýká, dvakrát zopakuje a navrch podmaluje patetickou hudbou, ale naopak svou uživatelskou nevstřícností, nutící k mnohem aktivnějšímu zapojení do populární špiónské hry „najdi krtka“. 60% (01.08.2012)

První část trilogie odehrávající se v Berlíně rozděleném železnou oponou nastavila laťku docela vysoko. Měl jsem pocit, že jde o minisérii s chytrým příběhem, výborným obsazením, napínavými akčními scénami a velkým rozpočtem, která má tudíž všechny předpoklady pro vysoké hodnocení. Druhá část ale přinesla určité vystřízlivění a při sledování třetí se dostavily nemalé rozpaky, protože dle rozuzlení několik desítek let trvající špionážní hry mají tvůrci o světě špionáže podobnou představu, jakou měl Hurvínek o válce. Historie zná jen dva případy průniku sovětského krtka do CIA. Scénárista si pohrává s myšlenkou třetí nejzáludnější a nejrafinovanější infiltrace, jakéhosi amerického Kima Philbyho (ten má ostatně v příběhu taky svou roli). Samozřejmě, známe jen příběhy odhalených špiónů a nelze vyloučit, že byli tací, kteří unikli pozornosti a v klidu dožili, jenže vyústění zápletky, s jakou tvůrci přichází, je spíš úsměvné. Miniseriál nepředstavuje protipól majstrštykům typu Jeden musí z kola ven (ten tvoří spíš popkornovky typu bondovek nebo Mission Impossible), je spíš důkazem toho, že nestačí jen slibné rozehrání, je nutné zvládnout i koncovku. Za sebe bych podotkl: jeden z největších debaklů CIA - neúspěšné vylodění kontras v Zátoce sviní - nebyl určitě způsobený únikem informací, ale naprosto mylným odhadem nálad kubánského obyvatelstva a selháním analýzy o poměrech a možnostech kubánského režimu. Celkový dojem: 60 %. (14.01.2016)