Bacha na balóny

Tento film si určite nezaslúži také nízke hodnotenie aké má. Je to jedna z najlepších paródií na športové filmy akú som kedy videl. David Koechner v hlavnej úlohe zažiaril. Keď som videl prvý krát tento film tak ešte deň potom ma bolelo brucho ako dobre som sa nasmial. Je pravda, že humor postupom času upadá ale stále sa tam nájdu momenty, pri ktorých sa vám budú tlačiť slzy do očí ako sa smejete. (19.10.2015)

Průměrná parodie u které váhám mezi dvěma (50 %) a třema hvězdama (60 %). Docení ji spíš ti, kteří mají nakoukáno dost a dost sportovních snímků. Objeví se tady momenty z filmů jako Vybíjená, Coach Carter, Hřiště snů, Vzpomínka na Titány, Nepřemožitelný, Návrat na vrchol, Blafuj jako Beckham a mohl bych pokračovat dál... Kdo neviděl větší část ze zmíněných kousků, tomu snímek přijde jako šílená zplácanina nepochopitelnejch momentů a situací. Já je viděl, proto nakonec dávám vyšších 60 %. Oblíbená část- Venus Williams (27.04.2010)

David konečně nepropadl totální sračce, ale konečně něčemu, na co se (sice s bídou) nechá dívat. Nemůžu si pomoc, ale sportovní komedie jsou děsné vykrádačky sebesamých. Režie je něco otřesného a vtipné scénky nejsou vtipné, ale děsně trapné a ta bída vás donutí k lehkému pousmání. No pousmání spíše ke změně stavu rtů. Rozhodně však koukatelnější než teen komedie, která vás ze sedačky spíše odradí, než přitáhnou. (12.03.2010)

Tato parodie na sportovní dramata se mi velice líbila, neboť zde byla pořádná dávka humorných situací, které mě dokázaly pobavit a rozesmát až k nepříčetnosti. Jako u většiny parodií, tak i zde tvůrci vsázejí na absurdní humor, pro který musí mít člověk smysl. Jednotlivé charaktery jsou taky velmi povedeně ztvárněné, o nejrůznější komické exoty tak není nouze. (29.06.2015)

„To have long term success as a coach or in any position of leadership, you have to be obsessed in some way.” (Pat Riley, legendární trenér NBA). Pravda, tady ta posedlost míří trochu jiným směrem, než slovutný kouč myslel, nicméně kdo má v malíku sportovní dramata posledních dvou dekád, bude se chytat (rasismus naruby při vzpomínce na Titány tomu vévodí). Možná je to blbost na úrovni Wayansů, ale fekáliím se vyhýbá obloukem, zbytečně podceňovaný komik D.Koechner si svou roli náležitě užívá a „Don´t stop believing“ od Journey tomu někde v půlce dodá tu správnou šťávu. V žánru současných pokleslých parodií touchdown, co kosmeticky upravuje skóre. (17.08.2013)