Šílenci z Manhattanu

Tohle není nic pro feministky. Pokud se dokážete povznést nad podřadnou pozici žen, pak objevíte stylový, nápaditý a podmanivý seriál, který vás zavede do zlaté éry a rozkvětu reklamy, podnikání... peníze tehdy ještě tolik nesmrděly. Dokonalá sonda do 60. let, pohled na život v tomto krásném období, cesta v čase. Občas je v tom psychologie, drama, humor, láska, vášeň, krása... ale vždy je na co se dívat. Hltače seriálového odpadu tohle nezaujme, ale gurmet si tento skvost a lahůdku vychutná v tom nejlepším smyslu slova. (13.08.2012)

“I’ve learned to believe people when they say it’s over. They don’t want to say it, so it’s usually the truth.” Máte-li lahev značkové dvanáctileté whisky, tak ji nevyžahnete na ex. A stejně tak i reklamákům sedí postupné dávkování. Chce si to na ně udělat čas. Dopřát si k projekci sklenku něčeho exklusivního, co se vychutnává striktně po douškách, zapálit si cigaretu (Nekuřák říkáte? Navození atmosféry říkám já.) a plně se poddat seriálu, který se z většiny sestává čistě z toho, že pár postav v interiéru nad sklenkou a se zapálenou cigaretou v ruce po celou dekádu (h)řeší. Sedm sezón jakožto studie amerického snu jdoucích ruku v ruce s americkým úsměvem a odvrácenou tváří "konzumu" za ním ("Happiness is just a moment before you want more happiness."). A co je s podivem vzhledem ke zvolenému stylu, tématům i "programové" nepodbízivosti divákovi, tak to nikdy a za žádných okolností nesere mramor. Možná by vás spíše zajímalo, zda Don Draper (jeden z nejkomplexnějších a nejrozháranějších charakterů současné quality TV) a spol. dostojí šuškandě o skrz na skrz satirickém a nejlépe napsaném, zahraném a tak nějak i nejlepším seriálu vůbec? Jenže není to vlastně zcela jedno, když je neoddiskutovatelně tím nejstylovějším seriálem? A ostatně ve chvíli, kdy tu stylovost přijmete za svou (což není proces na jednu či dvě epizody, ale spíše na jednu či dvě sezóny; i kvůli faktu, že první série je rozháraná a zdaleka ne tak sofistikovaná jako zbytek seriálu), tak je více než pravděpodobné, že na výše uvedené dotazy naleznete kladnou odpověď. Častá (a oprávněná) výtka je, že pasáže "ve firmě" to bez výjimky táhnou a pasáže "v kruhu rodinném" mají kolísavou tendenci. Naštěstí i v těch nejslabších momentech se to může opřít o nebývale nosné charaktery (nejen Don, ale i Pete, Peggy, Roger...). Mad meni nikdy nesklouznou do vod tuctovosti či pocitu vaty s účelem vyplnit stopáž; a když už to tím v průběhu třetí řady začíná hrozit, tak se to vyřeší "velkým třeskem". Hrozí, že se z vás kvůli veškerému tomu stylu a navozování atmosféry stane alkoholik, požitkář a zadlužený jedinec, protože vzhledem k počtu epizod budete těch cigaret a kvalitních destilátů k večerním projekcím potřebovat... No, bratru habaděj. Problémové je rozdělení finální sezóny do dvou let, kdy po první polovině posouvající postavy vpřed katarzi, je druhá polovina pro některé z nich nadbytečným epilogem, který navíc trestuhodně v posledních epizodách spoléhá u mnohých spíše na fan-service než adekvátní ukončení. Čímž neříkám, že úplný závěr není dokonalý. Protože je. PS: Má to jedinou zásadní chybu; je to barevné a nikoli černobílé. Sedlo by to k té stylovosti ještě o chlup lépe (ověřeno na vlastní oči). | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 4/5 | (27.01.2014)

Na konci Donovej prezentácie pre Kodak v poslednej časti prvej série som – okrem toho, že môj výraz v tvári kopíroval výraz „hlavounov“ z Kodaku – mala pocit, že som asi celú prvú sériu niečo prehliadla. Neznášala som Dona, jeho šibnutú ženu Beth (a vyslovene na nervy mi liezli všetky tie typy, s ktorými chrápal ), ale od začiatku ma bavila Peggy a v podstate všetci ostatní "Ad-meni", takže som zotrvala a užívala dokonalú nádhernú atmosféru 60. tych rokov. Ale stále ma to nebralo. Až posledná časť prvej série rozhodla, že tomu dám ešte šancu a pomaly, ale isto som tomuto farebnému svetu reklamy a odkrývaniu Donovej temnej minulosti a komplikovanej povahy podliehala. Potom však prišla 4. séria a zrejme najlepšia časť celého seriálu (4x07 The Suitcase) a bolo mi jasné, že tento seriál definitívne zbožňujem. Toľko krásnych detailov, inteligentných narážok. Najradšej mám tie „kľúčové“ prezentácie, s radosťou a bez bránenia sa nechám oblbnúť rovnako ako ich prominentní klienti. Bodaj by nie. Vtedy sa ešte robila inteligentná reklama. Chce sa mi plakať, keď to porovnám s tými shitmi čo sa dnes tvoria a potom nám hlasito servírujú. Je to celé úžasne štýlové, inteligentné, plné vtipných a chytrých poznámok a náražok, vidíme ako prežívali kľúčové udalosti tej doby, vieme na čo chodili do kina, čo čítali... Mohla by som súkať superlatívy do nekonečna, ale najlepšie je si k tomu sadnúť, zapáliť cigaru, naliať bourbon a užívať. Najobľúbenejšie postavy: Peggy Olson, Don Draper, Pete Campbell, Ken Cosgrove, Joan Harris, Bertram Cooper, Roger Sterling (proste klasik, čo hláška, to perla), Stan Rizzo, Lane Pryce, Sally Draper, Anna Draper, Ida Blankenship. (29.03.2012)

Tento seriál u mě bohužel skomírá na hlavní postavě, protože Don je jednak hajzl a jednak je jeho osobní život ještě neskutečně nudný a zabírá až moc času. U epizod, které se točily jen a pouze kolem něj, jsem usínala. S čestnou výjimkou v podobě 5. série se prakticky děje pořád to samé dokola a dokola. První půlku vždycky zabere roztahaný románek Dona s nějakou náhodnou nafukovací pannou (které klesá zajímavost i inteligence s každou další řadou, kde asi nejvíc vede ta z 6, která povahu už radši neměla vůbec žádnou), kolem půlky přijde nějaký dějový či historický zlom (jako fúze nebo úmrtí), čímž druhá půlka pomalu začne nabírat na zajímavosti, až vyvrcholí skoro vždy skvělým finále, které nakousne něco obrovského a v tom momentně se všechno honem rychle utne, aby se mohlo začít zase od začátku (obzvlášť u konce 3. řady jsem si říkala, jestli si tvůrci dělají srandu). Můžu tak říct, že jen 5. série, která celý tento koncept věší na hřebík, jede si své vlastní tempo a dává mnohem větší prostor ostatním postavám, mě tak opravdu, skutečně bavila. Protože ostatní postavy, v čele s ženskými hrdinkami (Peggy, Joan, Megan, Betty, Sally) si zaslouží mnohem větší pozornost. Jinak dobová atmosféra je úžasná a stejně tak jsou skvěle vybráni herci (i Jon Hamm, kterého mám mimochodem moc ráda, ale Dona fakt ne). (20.03.2020)