Šílenci z Manhattanu

Sedmdesát osm dílů za necelý týden! Celou tu dobu jsem žila v tom úžasném světě americké reklamy 60. let. A po celou dobu všichni jenom kouřili, chlastali a přefikli všechno, co prošlo kolem! Jak, proboha, ještě dokázali pracovat? Přitom jejich postupy se používají dodnes ( cílové skupiny, negativní reklama...). Střídají se tu naprosto nečekaně různé polohy, od dramatu po absurdní humor. A objevila jsem tu, u nás téměř neznámou, Christinu Hendricks, tu sexy zrzku se ševelivým hlasem. Oni ale všichni hrají jak o život (to se to hraje, když je co)!! Po týdnu jsem se probrala s parádní kocovinou, ale velice šťastná, že jsem ho prožila v tak skvělé společnosti. (11.04.2014)

Subtilnost není něco, co bychom si spojovali s reklamou. Reklama má udeřit, i v těch nejlepších je cosi vulgárního. A přesto jsou Mad Men, drama o jedné reklamce na Madison Avenue, seriál s nejlepším scénářem, jenž je plný podpovrchového vření a podtextu. Sice ne extra dějoví (tady by ta podobnost s reklamou byla), přesto jsou „Ad Men“ podivně strhující od pilotní epizody s názvem Smoke Gets in Your Eyes. Kouř se mi hned napoprvé dostal nejen do plic, ale rovnou do mysli. Byť seriál odstartoval už v roce 2007, možná svoji nejlepší řadu (S05) i nejlepší epizodu (S04E7 The Suitcase) odvysílal v uplynulé dekádě. Až na tu poněkud pulpovou otázku identity a občasné záměrné bizarnosti se scénář chová uměřeně (Don snažící se podplatit někoho, kdo mu vyhrožuje, místo více „seriálového“ pokusu o vraždu – poučení pro House of Cards), porušuje očekávání (Peterova zbraň z níž se nevystřelí), aby pak zasadil až groteskní úder (sekačka v kanceláři). Nejen že je to špičkové drama, zároveň se jedná o jeden z nejvtipnějších seriálů vůbec. Matthew Weiner napsal v Donu Draperovi (Jon Hamm) a v Peggy Olsen (Elizabeth Moss) možná nejvrstevnatější seriálové postavy a zasadil je do precizně zkonstruovaného dobového prostředí. Ve stylu 60. let smekám fedoru. (01.02.2024)

Přes takřka neprůhlednou kouřovou clonu ke mně dorazila záležitost natolik stylová, že se v tom svém vlastním stylu snad až přestylizovala. Chvíli mě to bavilo, ale pak jsem zjistil, že mi nechutná pasivní kouření ani přes monitor a testosteronové kreativce jsem ponechal svému osudu. Jsem si jistý, že oni to beze mne zvládnou a já se bez nich patrně taky obejdu. (31.12.2015)

“I’ve learned to believe people when they say it’s over. They don’t want to say it, so it’s usually the truth.” Máte-li lahev značkové dvanáctileté whisky, tak ji nevyžahnete na ex. A stejně tak i reklamákům sedí postupné dávkování. Chce si to na ně udělat čas. Dopřát si k projekci sklenku něčeho exklusivního, co se vychutnává striktně po douškách, zapálit si cigaretu (Nekuřák říkáte? Navození atmosféry říkám já.) a plně se poddat seriálu, který se z většiny sestává čistě z toho, že pár postav v interiéru nad sklenkou a se zapálenou cigaretou v ruce po celou dekádu (h)řeší. Sedm sezón jakožto studie amerického snu jdoucích ruku v ruce s americkým úsměvem a odvrácenou tváří "konzumu" za ním ("Happiness is just a moment before you want more happiness."). A co je s podivem vzhledem ke zvolenému stylu, tématům i "programové" nepodbízivosti divákovi, tak to nikdy a za žádných okolností nesere mramor. Možná by vás spíše zajímalo, zda Don Draper (jeden z nejkomplexnějších a nejrozháranějších charakterů současné quality TV) a spol. dostojí šuškandě o skrz na skrz satirickém a nejlépe napsaném, zahraném a tak nějak i nejlepším seriálu vůbec? Jenže není to vlastně zcela jedno, když je neoddiskutovatelně tím nejstylovějším seriálem? A ostatně ve chvíli, kdy tu stylovost přijmete za svou (což není proces na jednu či dvě epizody, ale spíše na jednu či dvě sezóny; i kvůli faktu, že první série je rozháraná a zdaleka ne tak sofistikovaná jako zbytek seriálu), tak je více než pravděpodobné, že na výše uvedené dotazy naleznete kladnou odpověď. Častá (a oprávněná) výtka je, že pasáže "ve firmě" to bez výjimky táhnou a pasáže "v kruhu rodinném" mají kolísavou tendenci. Naštěstí i v těch nejslabších momentech se to může opřít o nebývale nosné charaktery (nejen Don, ale i Pete, Peggy, Roger...). Mad meni nikdy nesklouznou do vod tuctovosti či pocitu vaty s účelem vyplnit stopáž; a když už to tím v průběhu třetí řady začíná hrozit, tak se to vyřeší "velkým třeskem". Hrozí, že se z vás kvůli veškerému tomu stylu a navozování atmosféry stane alkoholik, požitkář a zadlužený jedinec, protože vzhledem k počtu epizod budete těch cigaret a kvalitních destilátů k večerním projekcím potřebovat... No, bratru habaděj. Problémové je rozdělení finální sezóny do dvou let, kdy po první polovině posouvající postavy vpřed katarzi, je druhá polovina pro některé z nich nadbytečným epilogem, který navíc trestuhodně v posledních epizodách spoléhá u mnohých spíše na fan-service než adekvátní ukončení. Čímž neříkám, že úplný závěr není dokonalý. Protože je. PS: Má to jedinou zásadní chybu; je to barevné a nikoli černobílé. Sedlo by to k té stylovosti ještě o chlup lépe (ověřeno na vlastní oči). | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 4/5 | (27.01.2014)

Zatiaľ po prvých dvoch dieloch prvej série, a už viem, že mám nový obľúbený seriál z tej mimo-komediálnej sféry. Keďže marketing a reklama (plus celý ten biznis a machinácie) sú mojim chlebom každodenným, je pre mňa nesmierne zaujímavé a obohacujúce sledovať, ako to vyzeralo na počiatku v centre reklamného diania - Ameriky. It´s toasted! (31.07.2012)