Šílenci z Manhattanu

1. série Konečně nadešel ten správný čas na sledování dalšího seriálového klenotu. Mad Men se mi dlouho vyhýbal, ale nic netrvá navždy. Obzvláště u seriálu, který chválu kritiků sbíral ze všech stran a nominace na ceny nestíhal ani počítat. Jako obvykle první série byla hlavně o zvykání a poznávání. Začnu z té dobré stránky, vše, co je obvykle chváleno, si chváleno být zaslouží. Styl seriálu opravdu nechybí, černobílé postavy tady nenajdete a retro atmosféra a prostředí jsou vychytány do posledního detailu a to si chválu určitě zaslouží, protože je to jeden z důvodů, proč jsem u sledování seriálu vydržel. I když to má všechny tyhle klady, tak tomu jedna věc chybí - děj. Doufám, že se to s přibývající epizodami zlepší. 2. série Druhá série dává možnost poznat lépe všechny postavy. Zatímco první byla hlavně o Donovi, tak ve druhé dostávají prostor i ostatní, ať už je to Pete, Peggy nebo Betty. Zároveň si Mad Men připisuje zvláštní paradox, protože seriál sleduju dál aniž bych měl oblíbenou postavu. Právě naopak, všechny hlavní postavy jsou méně či více nesympatické a je pro mě opravdu těžké vytvořit si k nim pozitivní vztah. Když pominu Dona, který je neúnavným děvkařem a klasickým antihrdinou, tak tu máme Peggy, původně tichou myšku, která si o sobě myslí pořád víc a víc. Doplňuje je Pete, který se hlavně doma chová jako naprostý idiot a poslední hlavní postavou je pak Betty, která mi i přes drobné výtky vychází z výčtu zatím jako nejlepší. Bude to ale stačit k pokračování? 3. série Trvalo to tři série než jsem si dokázal postavy oblíbit natolik, aby mi záleželo na tom, co s nimi bude. I proto mi závěr třetí série přišel jako to zatím nejlepší, co Mad Men nabídlo a jsem opravdu zvědavý na to, co se semele v sérii čtvrté. Navíc neustále oceňuji zapracování dobových událostí jako v případě JFK. V této sérii mi Betty trochu vypadla z oka, ale začal jsem přicházet na chuť Donovi. To je vážně charakter, který jsem snad ještě nikdy neviděl. No, tak vzhůru na další epizody... 4. série 4. série předvedla, jak moc jsem si dokázal oblíbit postavy, které jsem v úvodu vůbec neměl rád. Kdo by čekal, že mi bude záležet na tom, jak se bude vyvíjet Pete? Vývoj původně nezajímavých a opovržení hodných charakterů mě prostě dostává. Naopak jsem znechucen a odrazen Betty. Vím, že ta postava už tam nemá co hrát, ale to jak se chová je hrozný. Konec byla pěkná divočina, tak jsem zvědav, co se na Manhattanu odehraje v příští sérii. 5. série Pátá série je rozhodně nejtemnější sérií, kterou Mad Meni zatím nabídli. A to nejen kvůli závěru, ale celkový průběh působí hodně depresivně a naši hrdinové se nedočkají ve svých životech zrovna moc pozitivních zpráv. Doufám, že v následující sérii to bude lepší. Jinak jsem velmi rád za omezení prostor pro Betty a jsem zvědav na to, kam se posune postava Peggy. 6. série Nová série přináší opět hromadu změn. Od těch na první pohled do očí bijících, jako je vizáž hrdinů až po ty, které postavy prodělávají za pochodu. Don opět převrací život naruby sobě, ale také svým spolupracovníkům a zbytku rodiny. Těší mě zakomponovaný událostí z '68, člověk si alespoň na chvíli uvědomí, kde přesně se Mad Men časově nachází. Závěr pak přinesl zajímavý zvrat a opravdu jsem zvědavý na to, co bude vyprávět poslední sedmá série. 7. série A tak přišla závěrečná série, která se od počátku nesla v takovém melancholickém a rozlučkovém duchu a připravila si pár posledních životních kotrmelců pro hlavní hrdiny. I když se většině příběhů dostalo jakéhosi zakončení, tak jsem se závěrem úplně spokojený nebyl. Hlavně s Donovým zmateným nevím-co-děláním, které se neslo napříč posledními třemi epizodami. Přesto nebudu hodnotit seriál jako zklamaní. Jen je náročnější a není pro každého. A rozhodně je jediný svého druhu, Don Draper je neopakovatelná postava. Budu patřit k těm, co chválí atmosféru, herecké výkony a další věci. Nechal jsem se unést a stálo to za to. Vzhledem ke znělce jsem trochu čekal, že skončí sebevraždou, ale to bylo jen mé osobní nutkání k uzavření příběhu. (03.12.2015) (menej) (viac)

První série: Nějákou dobu to trvalo, ale MAD MENI mě nakonec dostali. Většinou tyhle kancelářské seriály rovnou zatracuji (mám s nimi jen špatné zkušenosti), ale tenhle si mě přece jen podržel a nakonec jsem si ho i oblíbil. Je zatraceně dobře napsaný a skvěle zahraný. January Jones je k nakousnutí a pro mě dosud neznámý Jon Hamm opravdu zazářil. Jeho Draper je hodně zajímavý a flashbacky do minulosti patří k vrcholům seriálu. Navíc se člověk něco přiučí o reklamě. A to není nikdy naškodu. Druhá série: Silnější, každým okamžikem. Jestli byl hlavním tahákem první řady Draperův příběh tak u té druhé se přidávají další postavy, které před tím prim nehrály. Bettyin příběh nabírá obrátky a v závěru je hodně působivý, stejně jako věci okolo Peggy. Na významu nabývá i postava Marylin Monroeovské Joan, která je prostě kouzelná. Vynikající je i komponování sktečných událostí a jejich vlivu na osazenstvo Sterling Cooper. Brilantní nápad. Třetí série: Mohla by klidně nést podtitul poločas rozpadu a to nemusí být vždy nutná věc. Pokud díl seriálu sledujete tak jako já až do konce titulků možná jste si všimli, že poslední co z dílu vidíme je nápis - AMC: Tady na příběhu záleží, a to je to nejdůležitější. Seriál, který se svým příběhem poráží jednoho konkurenta za druhým a nepotřebuje k tomu šokující zvraty a cliffhangery. Prostě poctivá práce. Tahle řada nejenže opět překonává obě předchozí, ale též uzavírá jednu kapitolu a to způsobem, který se dnes vidí jen málokdy. Herecky opět není co vytknout, z těch hostujících bych však vyzvedl Abigail Spencer jako paní učitelku mého srdce. Čtvrtá série: Změny udeřili na šílené reklamátory z New Yorku. A to nejen na záčátku sezńy, ale i na jejím konci. Poslední díl byl vážně hodně překvapivý, ale v téhle řadě nehraje prim. Čtyřka přinesla dvě epizody, které vystoupily tak výrazně, že zakryli všechno ostatní. Mluvím o díle, kde Don a Peggy dostávají prostor jenom pro sebe a je úžasnou ukázkou hereckých dovedností, dobrého, ba výborného psaní a kouzla, které v sobě mají právě a jenom MAD MENI. Druhá, o které se chci zmínit je ta až noirovsky pojatá, prokládaná úryvky Draperova denníku. Velice osvěžující náhled do mysli poslavy, která je proslulá tím, že svou mysl neotevírá. Trochu se bojím aby tím v páté řadě nezmizela ona aura, ale jestli někomu věřím, že svou práci zvládnou tak to jsou lidé od AMC. Pátá série: Po dlouhé pauze se MAD MANI vrátili v poměrně pomalém tempu a první dvojdíl byl "jen" dobrý. Gradace ale funguje na výbornou a čím víc se blížíme závěru, tím lepší to je. Všechny charaktery jsou ohýbány k větší temnotě a na Draperovi jsou vidět známky únavy. Spokojenost a štěstí je tu snad ještě pomíjivější než ve skutečném životě (to už je co říct). Snaha získat Jaguar, situace s Peggy a finále jsou jedny z vrcholů seriálu. Nemůžu se dočkat dalších dílů. Šestá série: Going Down? Většina z osazení SCDP měla letos dobrý rok na příběhy (jen Roger byl nezvykle v pozadí) a noví staří známí a fůze přinesla spoustu zajímavého. Přesto všechno je ale stále tahounem jen ta jediná hlavní postava. Za těch několik let, kterých už MAD MENI okupují můj život, by bylo nasnadě říct, že už není co vyprávět. Už o postavách víme vše. Nic nás nemůže překvapit. Přesto jsou to právě známé charaktery, které budí svými příběhy zájem a čas, který ubíhá mění je stejně jako nás. Péče, kterou jim scénáristé věnují, zvraty, které postupně budují a konce, které chytnou u srdce. Draper to v téhle řadě přehnal, nebyla to jeho chyba, snažil se začít nový život, ale to správné co měl chtít udělat bylo napravit ten předchozí. Lidé jsou křehcí, snadno rozrušitelní a on nad nimi (především v první sérii) čněl jako Bůh. Nechybující a věčný. Špatná rozhodnutí jej dohnala ve třetí řadě a ještě teď za ně platí. O to zajímavěji vypadá startovní bod poslední řady, která nás čeká za rok. Chce to opravdu koule nemyslíte? Přiznat, že vaše práce se zakládá na lži a je zbytečná, že pokud je produkt opravdu kvalitní... prodá se sám. Poslední série se nese ve znamení jakéhosi melancholického opouštění, i když zpočátku velmi nenápadně. O všechny postavy je náležitě postaráno a finále je silné, však přesto stále příjemně civilní a realistické. Trávil jsem s těmi lidmi svůj čas strašně rád a budou mi chybět. Loučím se s úsměvem. Brzy se znovu uvidíme u první řady. (04.11.2009) (menej) (viac)