Konec

A pak, že se důchodci na nic nezmůžou. Ale je zas pravda, že tady se nemuseli nijak zvlášť namáhat, protože ti policajti nebyli žádný velký mozkovny a navíc řešili svoje vlastní citový problémy. Ale i tak, stařečkům jsem to přála, už jen proto, jak krásnej měli mezi sebou vztah a taky pro tu jejich fištrónskou vynalézavost. (17.01.2015)

Ač mi to v hlavě vytanulo relativně pozdě, jedná se jednoduše o maďarskou důchodcovskou verzi Thelmy a Louisy. To, že jsou hlavními hrdiny důchodci, nabízí celou řadu možností, jak rozvinout příběh a obohatit ho vtipnými historkami. Filmu se to daří, jak vkusně, tak až absurdně komicky (vzpoura a inspirace ostatních důchodců). Celkově vlastně ve filmu nevidíme nic nového (a to včetně konce nejdřív úplně ve stylu TaL a pak následného twisted endu ala Nebezpečné hry), ale vše je pospojováno opravdu půvabným způsobem, že plnému hodnocení filmu schází malinko. Konec je, pokud se nepletu, teprve druhým maďarským filmem, jaký jsem měl možnosi vidět a rozhodně si z něj odnesu na maďarskou kinematografii příjemné vzpomínky. Nenásilná a přirozená forma, jakou je snímek točen, způsobí, že se v průběhu i na konci buď pousmíváte nebo bavíte na celé kolo a zároveň s oběma staříky naplno sympatizujete. (12.01.2009)

Tohle bylo překrásný. Ta lehkost s kterou se ve filmu střídají žánry a hravost, originalita a nahled jakým způsobem se příběh vypráví, to je mimořádně geniální. Oba důchodce si postupně absolutně zamiluješ a zákládáš jim fanclub. S filmem jsem strávil mimořádně příjemných a emotivních 105 minut. Obdivuju jak se dá vyprávět partnerská i rodičovská láska naprosto bez patosu. (14.01.2018)

Tak exekutoři dorazili už i do Maďarska o čemž se přesvědčí v úvodu tohoto filmu naši dva hlavní hrdinové, starý dědek Langoš a jeho paní Gulášová, kteří by neměli po zaplacení dluhů už ani na halászlé. Ale zde platí jedno moudré rčení a to je„co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš". A tak naši starobní důchodci neházejí flintu do žita a nenechají nic náhodě a na stará kolena chytají druhou mízu ve které opráší svůj starý bourák ještě z dob socialismu a vydávají se na romantickou cestu za dobrodružstvím při kterém si se zánovní pistolkou přijdou celkem na slušnou vejslužku. Někomu svou zběsilou jízdou mohou připomínat legendární americkou dvojici Bonnie a Clyde po maďarsku, akorát s tím rozdílem, že naši loupeživí důchodci si ty prašule umějí užívat, narozdíl od těch dvou již zmiňovaných loupežníků. Do toho všeho je dlouhou dobu neúspěšně nahánějí neschopní policisté, kteří jsou díky mediálnímu humbuku všem pro smích. Doslova přes noc se naši geronti stanou hrdiny a miláčky publika, které jim drží palce a dokonce i ti, kteří se stali oběťmi jejich loupežného řádění o nich mluví jako o slušných spoluobčanech vyššího věku. Taktéž mnozí občané stejného věku si z nich vezmou příklad a začnou přepadávat večerky a to zejména proto, aby společnosti ukázali, že to důchodci v nové době v Maďarsku nemají lehké a taktéž strhnou lavinu protestů, při nichž se rebelující důchodci chovají jako časované bomby. Celkem záživná a určitě zábavná podívaná mě překvapila svým přirozeným humorem a i když se ze začátku mohlo zdát, že naši hlavní aktéři jsou packalové a amatéři, tak mně ke konci tohoto snímku přesvědčili o opaku. Taktéž si myslím, že solidní výkony maďarských herců nikoho neurazí a mnohé potěší. A protože mě tato crazy komedie vcelku pobavila, tak jí dávám zasloužených 75%. (10.10.2021)

Přestárlí Bonnie und Clyde ze země, kde papriky dávají dobrou noc. Jde v podstatě o film, který nedokazuje nic jiného, než že maďarská kinematografie trpí stejnými nemocemi jako ta česká. Autoři se rozhodli natočit ryze americkou zločineckou roadmovie, ale tak nějak „po našem“. Tedy tentokrát „po jejich“. To znamená uondaně, neakčně, nezábavně a bez vtipu. A já vám zvysoka kašlu na to, že jste tenhle film viděli v klubovém kině a připadali jste si u toho náležitě intelektuálně. Výsledek je prostě neuspokojivý. Příběh v podstatě vykrádá kdeco, neobratně opakuje tisíckrát omletá klišé – a to vše s důrazem na kritiku „post-socialistické-nyní-kapitalistické“ společnosti a na příklon ke starým dobrým časům. K časům kdy nás (tedy tím myslím bývalý východní blok) náš milovaný Sovětský svaz zásoboval nejkvalitnějšími auty značky Čajka. Jó, tehdá měly věci svou hodnotu, každý svoje místo ve společnosti, a všechno šlapalo tak nějak lépe. A jen tak mezi řečí nám autoři nezapomenou připomenout, že ideál revoluce žije na Kubě. Fujtajxl, to stačilo! Ještě chvíli a začnu blít rudý hvězdy. Když k tomu připočtu skutečnost, že Islanďan Fridriksson předvedl o šestnáct let dříve v „Dětech přírody“ totéž téma ovšem stokrát lepe zpracované, vychází mi hodnocení někde kolem 30% Tuhle čabajku nežrat, děcka. Je zabalená v kopíráku a taky trochu smrdí - zůstala ve špajzu ještě po Brežněvovi. (18.08.2009)