Fantastický pan Lišák

Fantastický pan Lišák okouzlí nejúžasnějším Morriconeho soundtrackem, který však ve skutečnosti nikdy nesložil. O to se zasloužil k zbláznění chytlavý Alexandr Desplat. A zbytek? Rozkošná animace a starý dobrý Wes, tak jak ho máme rádi. A až u Lišáka si člověk uvědomí, jak moc je u Andersonových filmů zbytečná jakákoliv story. (09.02.2010)

Přechod z reality mimo tenhle svět, je vždycky tvrdej vořech. Transportu a lá Wes A. jsem se proto upřímně bál. Abych uklidnil své nervy pocuchané, usměvavé, roztrhané, dal jsem do páně Foxe všechnu svou energii a ono... to nejdřív explodovalo jako dvaapadesátiletý kotel, a pak to začalo postupně sedimentovat. Tvorba která je svá, vytvořená od někoho - pro někoho, je vždycky radost. Lyšák nejen, že timhle byl, on dal i něco navíc. Dal tomu poetiku, těkající postavičky (nirvána Kylie♥) a mozku free a mě - lidské stvůře z rodu Homo sapiens - důvod k povyskočení si! Pak ten film dostane nálepku: pro dobrou náladu, a já si na paži udělal další zářez, že jsem se zase klepal, i když nebylo čeho. 80% (28.02.2010)

V minulém roce vznikly dvě výborné adaptace dětských knih, kterých se ujali auteurští tvůrci, jimž posloužily k tomu, aby se ve své tvorbě posunuli výrazně dál, aniž by ztratili cokoliv ze svého specifického rukopisu. Spike Jonze ve WHERE THE WILD THINGS ARE dokázal, že nepotřebuje scénář Charlieho Kaufmana, aby se dostal do kůže hlavního představitele a nahlédl do jeho mysli; Wes Anderson FANTASTIC MR. FOX potvrdil, že ho už nezajímají nedospělí hrdinové ocitající se na prahu dospělosti. Pan Lišák totiž primárně neřeší mládežnickou zamilovanost do nevhodné osoby (JAK JSEM BALIL UČITELKU) či problematické rodinné vztahy mezi otcem a synem či bratry (GRÁZLOVÉ, TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ RODINKA, ŽIVOT POD VODOU, DARJEELING S RUČENÍM OMEZENÝM), ale sám se stává otcem, který se musí vypořádat se zodpovědností. Zvolený způsob animace je tím jediným, co zachovává určitou sentimentální nostalgičnost po starých věcech, které jsou ale nenávratně pryč, a žánr bajky zase slouží k vizualizaci mentálních procesů (ehm) hlavního zvířecího hrdiny, což docení především dospělí. Fanoušci Wese Andersona nemůžou být zklamáni, protože zde nechybí nic z toho, s čím si filmy jím podepsané zvykli spojovat (od postmoderního míchání starých a nových prvků přes nápaditě zvolenou hudbu k řešení vztahů mezi postavami), a zároveň by měli být potěšeni, že staré známé je posunuto na novou úroveň. Snad jen ty děti musí vyčkat do druhé poloviny, která je anarchistickou smrští absurních gagů (plných odkazů k filmové historii!), jež ale mají svůj jasně daný řád a smysl. Stačí přistoupit na pravidla hry a přijmout, že k přesáhnutí smyslových a rozumových možností tentokrát nedojde při střetu s něčím bájným a mystickým, ale s "vlastním" druhem. (12.01.2010)

Ve Fantastickém panu Lišákovi, kterého považuji primárně za dětský film pro dospělé s nálepkou 12+, je stále ještě specifický styl a rukopis Wese Andersona hodně znatelný. I když je to zjevně nejdiváčtější a nejsnadněji uchopitelný Anderson, v kinodistribuci, speciálně v té české (by) žádnou díru neudělal. Jedinečná a naprosto kouzelná animace laděná do oranžových tónů jako by představovala devadesátiminutovou reklamu na Firefox. P.S. Geniální dabing v čele s Georgem Clooneym, u jehož neustálých slovních obratů a průpovídek jsem se dokonale bavil. (13.03.2010)

You know, you really are... fantastic. Wes Anderson se vysmívá Pixaru. Důvod? Vyhrál titul o nejlepší animák roku na celé čáře. Zatímco Docterův tým potřeboval na vyprodukování jakékoliv silnější emoce desítky počítačů a sto minut stopáže, tak panu Lišákovi stačí pouze jedna scéna a stop-motion animace. Vynásobte 87x a vyjde vám ta nejosobitější, nesympatičtější a nejvtipnější žánrovka posledních let. Fantastický zážitek! (20.01.2010)