Valentín

Harcovník romantických komediálních "klasik", naprosto neuvěřitelná herecká sestava, vesměs předvídatelný děj a dokonalé zakončení mini-příběhu s Julií Roberts. Lautner překvapivě nevadí, i tak je ale právě ta jeho dvojice naprosto zbytečná a ve filmu by vůbec nemusela být. Jako romantická jednohubka na jedno použití to ale zklamat nemůže. 70 % P.S.: Anne Hathaway s ruským přízvukem je neskutečně sexy. (21.07.2010)

Tenhle film mě tak nějak míjel, dokud jsem ho nezahlédl v televizním programu. Tím chci říct, že očekávání z mé strany nebyla příliš velká, dá se říci takřka nulová, chtěl jsem se prostě jenom podívat na nějakou novější romantickou komedii. A nakonec jsem byl docela příjemně překvapen z toho, jak milý a příjemný tento mozaikovitý film je. Samozřejmě, chvílemi je ta přeslazenost až příliš evidentní, stejně jako mi trochu vadil fakt, že všechny příběhy končí šťastně, toho bychom se v reálu asi nedočkali. A taky se přiznám, že ze začátku mi přišlo těch příběhů mnoho, takže jsem chvíli tápal, ale když jsem se konečně dokázal pořádně zorientovat, tak jsem si začal tuhle romantiku na entou užívat a musím říci, že mi tady vysloveně nic konkrétního nevadilo, dokonce byli obsazeni do rolí v tomto filmu i příjemní herci, na které je radost se dívat, takže ve mně převládá spokojenost. Nicméně je evidentní, že v Americe zatoužili natočit film ve stylu Lásky nebeské, která je ovšem v mých očích naprosto nedostižná, a i když zde hraje plno amerických hvězd, kterým jejich role sluší, tak nemohu jinak, než tento film označit za celkem zdařilou kopii Lásky nebeské, kterou ale tento snímek nepřevyšuje ani nezastiňuje. Uděluji čtyři hvězdy. (19.07.2011)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)

Pokus o americku Lasku nebesku sa nepodaril. Prirodzenost a vtip nahradili totalnou neoriginalitou v jednotlivych zapletkach a hlavne neznesitelnou nudou. Najviac mi tu chybaju skutocne vydarene vtipy (zasmial som sa len dvakrat, co je zalostne malo) a nejaka necakana pointa (prakticky vsetky som po chvily spravne odhadol). Namiesto toho sa autori snazia za kazdu cenu natlacit divakovy do hlavy romantiku prvoplanovymi prostriedkami az mi z tej supersladkej atmosfery bolo na zvracanie. (08.05.2010)

Režisér zjevně nenávidí Valentýna nebo si musel dát dvojitou lajnu, jinak si nedokážu zdůvodnit, proč tak hluboce přestřelil. Snůška nic neříkajících a nikomu nedávajících kolosálních sraček pro blbce, kteří když dostanou naservírované na zlatém podnose několik chodů bezostyšné nabubřelosti, okázalé rozhazovačnosti a bezduché ukecanosti, budou nadšeně chrochtat a rochnit se v plané naději, že se fuckt stane zázrak když ne TEN den, tak zítra určitě a všecko bude v pohodě. Tak naivní blbost až urážející se jen tak nevidí. Malé světýlko zažehla jediná dějová linie okolo Ashtona Kutchera, v podobném duchu měl směřovat celý film. Jedna* patří mým oblíbeným krasavcům, další* mým oblíbeným krasavicím, chci věřit že šli do toho v dobré víře, jinak dostanou příště padáka. ;-) (10.02.2013)