Nepodplatiteľní

De Palma a gangsterský film je stejným spojením jako Rolls-Royce a osobní automobil. Přesto zůstává otázkou, jak by to dopadlo, kdyby se v Neúplatných tolik nemixovaly žánry (především omezení samoúčelných komických scén a průpovídek). Zkrátka temno někdy zazáří víc než stylizovaný jas. Je mi líto Briane, ale Scarface a Carlito´s Way jsou v tvé tvorbě o pupek Al Caponeho vpředu.. (29.08.2008)

Nedotknutelné považuji za mírně přeceňovaný film. Ano, jedná se o velice vydařený kus filmařiny, ale přesto se tam nějaké mouchy najdou. Třeba hudba Ennia Morriconeho je sice krásná, ale řekl bych, že zcela nevhodně použitá. Při přestřelce na kanadsko americké hranici například jsou k slyšení velice sentimentální motivy, to mi však nepřijde moc na místě. A takových nepatřičných hudebních kulis je zde více. Nevím, jestli to měl být nějaký inovativní záměr režiséra, ale moc to nefunguje. Seana Conneryho skutenčně uznávám, ale že by zrovna zde zahrál takový výkon, aby získal Oscara? Vždyť role je napsaná tak, že ani nějaké velké hraní neumožňuje. Zde tedy byla akademi zase pořádně mimo mísu. Ale to není chyba filmu. Brian De Palma každopádně umí skvěle točit přestřelky. Ty v Nedotknutelných jsou stejně bravurně sestříhané a napínavé jako ty c Carlitově cestě. V tomto je tento režisér skutečný mistr. (22.07.2011)

Pokud máte slabost pro období prohibice a neodradí vás auta podivných tvarů, tak máte možnost objevit snímek, který servíruje dobu, v níž Chicagu vládl Al Capone, alkohol se převážel z Kanady po velkých bednách a neváhalo se vytáhnout z pod kabátu pistole všech ráží. Morriconeho hudba krásně dobarvuje jednotlivé záběry, atmosféra doby dýše z každé minuty snímku a samotná jména herců slibují parádní podívanou. Je dobře, že nedekorují pouze plakáty a obaly filmu, ale i scény, z nichž jsou mnohé nezapomenutelné. (28.01.2011)

Z toho množství emocí a filmového umění, které dal De Palma do Neúplatných, jsem se kolikrát přistihl, že jsem zapomněl dole čelist. Akční stránce jasně vévodí dech beroucí scéna z metra, Morriconeho hudba dodává válce s alkoholem i záporáky nenapodobitelnou auru a herecká smetánka v ústředním týmu hvězd definitivně dodává pocit, že takhle už by se dnes gangsterka nenatočila, což je možná ten důvod, proč k těmhle zlatým s přibývajícími léty tíhnu čím dál víc. Prohibiční mafiánka je sice úplně jiná než cokoli od Leoneho, Coppoly nebo Scorseseho, přesto se zapsala zlatým písmem. Může za to sice dokonalá druhá polovina, ale i ta první, přestože v tempu občas překvapivě zadrhává, je svým způsobem nezapomenutelná, protože ta hmatatelná dobová atmosféra je úžasná. (18.06.2006)

O tom, že Connery a De Niro jsou brilantní heci psát nebudu, to snad už ví každy. Ovšem tenhle film mi ukázal, že i Andy Garcia je setsakra dobrej a i když z Kevina Costnera neskáču radostí do peřin, tak i on se docela vytáhl. Vlastně se na tomhle filmu sešla skvělá parta lidí, která mi přirostla k srdci. A úvodní melodie Ennia Morriconeho mi zní v uších ještě teď. (30.07.2007)