Svatba na bitevním poli

Když strkáte hlavu do prdele, tak nějak tušíte, že to bude smrdět. Ale upřímně, nečekal sem (a ani mně to neudělalo radost), že Klein měl zrovna sračku. Vedle Bobulí (oba filmy bohužel spojuje krásná Tereza Voříšková, která by potřebovala skutečnýho managera) další oslava buranskýho života na Moravě, která by měla být vtipná, ale je zcela nepřekvapivě pouze trapná v tom nejméně příjemném významu slova. Polívka dokázal v jednom roce zahrát dvě hlavní role, které svou otřesností překonávají i jeho alkoholismus, kterýmu snad ve Svatbě dělá podivnou reklamu a hraje tak trochu sám sebe. Then the bird said, `Nevermore.' (03.09.2009)

Vykostěná šablona Vesničky mé střediskové intuitivně naroubovaná na Troškův populistický schematismus jeho hoštické trilogie nezafungovala tak, jak patrně tvůrci předpokládali - Svatba na bitevním poli se nestala zaručeným kasovním trhákem a patrně se v budoucnu nebude často nostalgicky vracet ani na obrazovky českých televizí. A nelze se ani divit - Dušan Klein není Jiřím Menzelem a scénáristka Eva Papoušková možná stačila na Pojišťovnu štěstí, na vážně míněný (byť komediální) celovečerní film ale její nápady (zatím) nestačí... Podobné filmy: Bobule (02.03.2009)

Když během nultých let mezi domáckou komediální mizérii nějaký kousek příliš neuspěl a rychle zapadl, dala se tušit pořádná zrada. A Svatba na bitevním poli přesně takovým podrazem byla. Nic se v ní nestalo, o nic velkého ani malého v ní nešlo (nosná zápletka o tom, že Polívka chce mít hlavní roli v místní maškarádě, je ostudná) a pár ztrapňujících se herců a krásných nevyužitých hereček si vydělalo na živobytí. Divák by měl na konci mít skoro až provinilý pocit z toho, že se mu film nelíbil, protože všechno je v něm přece tak nenásilné, živoucí a v samém jádru pravdivé. Není. Kdyby šlo o něco trapného, snažícího se a nefungujícího, tak bych byl snad smířlivější. Jenže když nejde opravdu o nic, tak není důvod. (29.11.2008)

Buďme tolerantní a dopřejme hercům a tvůrcům trochu povyražení. Více než o bitevní pole a nějakou svatbu tady jde o klání ansámblů z Ordinace, Pojišťovny a samostatné jednotky Polívky s pupeční šňůrou Pechou. Umíte si představit ty krásné večery? Herci popíjí, třeba si i trochu zašpásují, pan režisér spokojeně bafá z nové fajfky, kterou dostal při první klapce, paní scénáristka operativně píše průběh dalšího dne a producent kontroluje zda jsou položky Má dáti-Dal ve stejné harmonii, jako veselá společnost. Tuhle pohodičku oceňuji jednou hvězdičkou a na to, co natočili, už mi další nezbývá. Kapitalismus v Čechách není Dušanu Kleinovi, stejně jako Štěpánu Šafránkovi nakloněn a jeho umělecké ambice skončily s Koncem básníků… (07.12.2008)

Ne a ne a ne a ještě jednou NE! Komedie? Tak to asi těžko. Nepřišlo mi vtipné nic a bohužel ani mnou oblíbené tváře jako je Bolek Polívka(poslední dobou mě začíná opravdu štvát), Miroslav Šimůnek, Jitka Čvančarová, Marek Vašut a Jan Budař mě také nějak nepotěšili - a ještě více mě naštvalo, že při nedostatku peněz pravděpodobně nejlepším nápadem tvůrců bylo obsadit modelky. Jít na takovýhle odporně vesnický a nevtipně vyhlížející film do kina tak se opravdu rozčílím. Za celých těch 96 minut se nestalo absolutně nic co by stálo za zapamatování. Nemyslete si, že jsem striktně měšťácký typ co nesnáší vesnické filmy(třeba miluji Bobule, všechny díly Slunce, Seno i když jsou některé horší než ty druhé...), ale vadí mi, když si Češi zvyknou ve vesnických filmech ze sebe dělat tupce a to je snad horší než kdybych sledovala dokument od české televize o dechovce. Takže tyhle filmy jdou mimo mě a jelikož jsem ještě neviděla Babovřesky z kterých jsou zase všichni nefilmoví inteligenti paf troufám si stejně tvrdit, že tenhle holý nesmysl je předchůdce nápadu natočit Babovřesky. (16.03.2013)