Rozsudok smrti

Kdyby tenhle temný film méně objasňoval, udělal by líp. Ponechat diváka v příjemné nejistotě, by byl skutečně šikovný tah, jenže ono se ke vší škodě moc vysvětluje a celá záhada kolem hlavního protagonisty se objasňuje polopaticky, až kouzlo i tajemná atmosféra filmu opadá. Ben Garvey dostal v životě druhou šanci. Poté, co provedl loupež, při níž o život přišli tři lidé, včetně jeho staršího bratra, byl podle přísných zákonů státu Texas odsouzen k trestu smrti. Jaký div, když se po vykonané popravě ocitá zpět mezi živými. Jen prostředí kliniky pro psychicky narušené jedince nevěstí nic dobrého. On však jejím pacientem není, má v prostorách volný pohyb a vykonává funkci správce. Znepokojuje ho však zvýšená přítomnost nadpřirozených jevů, má nezlomný pocit, že ho někdo pronásleduje a zůstaly mu vzpomínky na minulost, kdy trávil spokojené chvíle se svojí milovanou manželkou a malou dcerkou. S nimi se však už vídat nesmí. To je jedna z mála podmínek nového života, který mu byl dán. Ben však přesto nesnese pomyšlení, že by měl být navždy odloučen od své rodiny. Vytrvale bude hledat únik ke svým blízkým, ale prostor, ve kterém se ocitl, se nedá opustit lusknutím prstu. Ben tápe a pomalu dochází k šokujícímu zjištění, které je klíčem k celé záhadě. Debutující John Glenn nenatočil film se strhujícím tempem, za to však s pořádně dusnou a temnou atmosférou, která by se dala krájet. Do hlavní role obsadil zesnulého Paula Walkera, o kterém si dovolím tvrdit, že byl v těchto a podobných mezi projektech mnohem lepší, než v celé, pro něj stěžejní sérii Rychle a zběsile. Walker do tohoto depkoidního celku zajímavým způsobem zapadl a je po celou dobu sympatickým a spolehlivým průvodcem hodně temného, místy až nepříjemně nervózního a skličujícího filmu s množstvím neotřelých nápadů a režijních postupů. Na debut opravdu hodně dobrý a vyzrálý počin. John Glenn si k němu napsal i scénář. Zkušenosti se psaním scénářů docela měl, ale vesměs se jednalo o málo známé filmy, spíše z televizní produkce. S tímhle projektem prorazil až ke kritikům a já jsem jedním z nich. Film se mně líbil a jeho rozvláčné tempo absolutně nevadilo. Záporem filmu je scenáristická snaha film přesytit, a to ne jen jednou pointou, ale hned dvěma pointami. Jev zvaný dvojpointa není ve filmu často k vidění a byl by tedy zázrak, kdyby završení filmu klaplo k plné divácké spokojenosti. No neklaplo, ale co se dá dělat. Režisér to měl pevně v rukou a poprvé přišel s krásně mrazivým rozuzlením, jak se věci kolem Bena mají. Super, perfektní a film měl tímto skončit. Divák by si vzápětí horlivě kladl bezpočet otázek, souhlasil by s tím, že to bylo dobře vymyšleno a že byl zdatně ošálen. Nejspíše by probíral co v příběhu dobře sedělo a co už sedělo méně dobře. Zkrátka, tímto by film vytvořil prostor k polemizování o filmu, což by byl vynikající tvůrčí tah. Jenže ono ne, ono to režisérovi bylo málo a vzápětí přichází druhá pointa, která na film vrhá úplně jiný stín. Stín banálního a polopatického objasnění, jež mystery thriller do jisté míry zbavuje jeho tajemného přediva a snižuje poptávku diskutovat po filmu o filmu. Rozhodně však Glenn prokázal, že se umí šikovně pohybovat v několika žánrech najednou, především pak v jeho prvcích. Zabředneme do hororu, thrilleru i psycho thrilleru. A to velmi ladně a nekřečovitě. O hudební doprovod se postaral osvědčený Brian Tyler, za kamerou působivě strašil skvělý Jerzy Zielinski (pičo csfdácká, další tvůrce bez profilu!) a vznikl poměrně žánrově nevyhraněný film, kdy se divák usilovně s hlavním protagonistou dožaduje, jaký fígl si na něho, respektive na oba dva, tvůrci připravili. Respect Paul Walker! 80% (06.02.2015) (menej) (viac)