Milionár z chatrče

Kouzelnej film se strašně pěknou atmosférou, kterej zahřeje u srdce a pohladí po duši. Srovnání s Městem Bohů mi nepřijde zas až tak vhodné, ačkoliv se to logicky nabízí. City of God je totiž chladný a težkopádný konstrukt bez osobnosti, zato Slumdog Millionaire je divácky vděčnou hřejivou a hlavně svižnou pohádkou, která si nenese žádné velké poselství, ale o to je upřímnější. Že je Danny Boyle hračička a vizuální kouzelník dokázal už mnohokrát, a i nyní nabízí divákům dokonalé splynutí obrazu a hudby. V podstatě ve všech scénách, ke kterým hraje některá výraznější skladba, mi nezbylo nic jiného, než jen s obdivem civět na obrazovku a žasnout. Tolik nápadů a vychytávek se často nevidí. Na nejlepší film bych to letos sice nepasoval, ale režie by si ocenění stoprocentně zasloužila. (30.12.2008)

Silný příběh, co si budeme povídat, ale nevím proč, přišel mi takový otrhaný, ochuzený. O co? Nevim, zase tak světoborný mi to nepřišlo. Asi proto, že takových příběhů už jsem viděla, slyšela. Ať si film užije své Oskary, určitě zasloužené, ale pro mě není výhercem v kategorii "Nejlepší film" pro rok 2008. To vyhrál jiný. (04.03.2009)

Lidský život přece nemá cenu 20 milionů rupií! Tento rozpor mi s mnoha dalšími brání přijmout Milionáře z chatrče s entuziasmem jeho i jeho tvůrců. Ač bych rád předstíral, že mi párkrát do roku (kdy se z toho díky mediální masáži stává móda) není stydno oslavovat zástupce jindy opovrhované sorty „naivních filmů s dobrým koncem“. (Když si ovšem zkusím představit Jamalovu nejpravděpodobnější budoucnost, je to vlastně konec ultratemný a spíš bych mu přál, aby dopadl jako hrdina indického Amala.) Zrežírován je Milionář bravurně a třebaže neustále opakuje skoro totéž – někdo před někým/za někým utíká – atraktivní (byť nevábné) reálie, dynamická kamera a výrazný soundtrack nás udržují v neustálé pozornosti. Dívá se něj dobře hlavně proto, že nám neklade žádné složité otázky a na těch pár naťuknutých si pro jistotu odpovídá sám. Je to prostě film, který zná odpovědi. Správné? Ano, akorát ne mimo diskurz filmu. Odpověď na otázku „Z čeho budeme žít?“ je tedy OK, ke konfliktu dochází mezi snahou pravdivě vypovědět o životě v bombajském slumu a současně nebýt filmem bolestivým či jakkoli nepříjemným. A když už, tak jenom chvilku. Zvolené míšení jistých faktů s čirou fikcí ne náhodou v lecčems odráží styl, jakým Alexader Dumas psal své romány, konkrétně Třem mušketýrům připadla speciální, až po zralejší úvaze vlastně notně nedomyšlená role. Krom sveřepě zlých arcizlosynů, kteří do pohádek holt patří, pro mne zůstává nepochopitelným především chování Jamalova staršího bratra, který je chvíli za největšího bastarda a hned na to prostě za staršího bratra, přičemž Jamal tuto amébovitost nijak neřeší. „Neřešení“ je vhodným přístupem k průběhu celé soutěže, která by v reálu samozřejmě takto nikdy nemohla probíhat (čurpauza PO zadání otázky – tss, tss). Za největší Milionářovu chybu, za chybu, která mu a priori znemožňuje členství v klubu Jednoduše pěkných filmů (Frajer Luke, Papírový měsíc, Život je krásný - 1946), považuji úpornost, s níž se stylizuje do posla dobrých zpráv. Ale ten nadpozemsky odlehčený tanec mě stejně nutí jít nad tři. 75% Zajímavé komentáře: imf, Bluntman, H34D, tangerine1, Mahalik, FateKEEPER, mm13, lakikaki, seeker23, Brandon, Sokkk_y, Triple H, curunir, spacylemon, anura, Trifi (31.03.2009)

Nerada si kladu otázky, na které znám odpověď předem. Nerada zodpovídám otázky, které mi někdo šeptem napovídá. A nerada vybírám z možností, když vím, že ta správná mezi nimi není. Kýčovitý rám indické kastovní balady mi navzdory lásce k Dannymu, barvičkám a pohádkám nesedl, homo sentimentalis nicméně opět vítězí a diváctvo se dojímá nad obrazem sebe samých /MK/. Btw. kdo tvrdil, že kolonialismus je mrtvý koncept? :) (29.04.2009)

Milionář si mě podmanil atmosférickou vůní Indie, tepající hudbou a neokoukatelným kukučem Dev Patela. Jenže vyprávění Dannyho Boyla připomíná automat na kafe, který mechanicky opakuje totéž několikrát za sebou. Průhledný koncept otázka-odpověď je vskutku velice primitivní a Boyle tím přichází o jakýkoliv moment překvapení. Milionář tak není ani trochu tajnosnubný či rafinovaný, což nezakryje ani dynamická kamera. Tvůrci však projevují mnohem víc citu pro videoklipové montáže, které jsou sami o sobě neskonale vypiplané, než pro samotné vyprávění. Zatímco Jamalovo dětství dokáže nádherně vtáhnout do svého světa, tak gangsterská historka stejně jako Milionář výsledný dojem jenom ruší. Naštěstí M.I.A. a její Paper planes jsou ve filmu učiněnou extází. (06.03.2009)