Gamer

Gamer je sofistikovanou reakčnou hračkou, ktorá v sebe miesi koncentrovanú akčnú suspenziu s diagnózou modernej spoločnosti, neobmedzene ovládanej novými médiami. Neveldine a Taylor tak pod naleštenou kapotou ukrývajú podvratné nastavenie zrkadla postmodernej ére, v ktorej sa človek, otupený neustálymi horormi, s ktorými je každodenne konfrontovaný v televízii a na internete, nepozastavuje nad krutosťou reality a vníma ju ako banálnu. Navyše dokonale prejíma princípy videohernej estetiky a pomocou špeciálnych ručných kamier Red One prenáša diváka do sveta, ktorého audiovizuálna chaotickosť a anarchia reflektujú vnútornú prehnitosť a skazenosť systému bez morálnych a etických zásad. 90% Viac viz. JFL a Traffic. (14.01.2015)

Uf...Tak toto bol riadny guľáš. Nie, z tohto nový Matrix nebude. Je to akčné, miestami brutálne, ale i blbé, predvídateľné a nudné. Napriek prešpikovaniu filmu násilím, režisér nedokáže šokovať, brutalita vo filme je prekladaná úplne ľahkovážne a aj pri akejkoľvek snahe oživiť to strihom, hudbou, či zmenou tempa som sa fakt nudil a uvažoval nad tým, či to mám vypnúť. Byť svetoznámym hercom sa zdá byť povolaním snov. Keby som bol G. Butler a videl výsledok, tak sa od hanby zahrabem do hnoja. Začo tedy dve hviezdy? Za nevyužitý potenciál... Na príbehu sa vážne dalo stavať, ale výsledok je katastrofa. Režisérov navrhujem natrieť medom a jebnúť do mraveniska. Nech sa zahrajú oni...Slabé dve hviezdy. 30%. (12.10.2012)

Nekorektní, brutální, zvrhlá a zatraceně cynická jízda, kde slušní lidé potí krev, úchylové jsou oslizlí a tlustí a hlavní záporák si se svými loutkami vždycky rád zatancuje! Neveldine & Tylor strávili dětství na videohrách a neuplyne film, aby nám to nedali okázale najevo. Gamer, ač se jedná o poměrně technologické sci-fi, je formálně výrazně utlumenější, než druhý Crank, pod povrchem se ale skrývá rafinovaná, vyzrálá a sofistikovaná satira, které tne do živého až zatraceně spolehlivě. Jediná zásadní výtka tak směřuje k nedotaženostem a nelogičnostem světa, který si tohle zvrhlé duo vymyslelo. Přesto 8/10 a v neposlední řadě i za nepatřičně výborné herce Thumbs jednoznačně směrem Up! (21.11.2009)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)

Vězni odsouzeni na smrt se mohou osvobodit díky Reality Show ? Komu tohle nepřipomělo Condemned, The ?:) V obou případech se jedná o filmy, u kterých se nevyplácí přemýšlet - prostě vypnout a odpočívat. Nutno uznat, že měl Butler a jeho hra mnohem víc šťávy. Já si odpočinul, ba co víc, já se i bavil ( vážně v těhlech případech neřešim kvalitu příběhu, nebo dialogů ) - 60%. (22.11.2009)