Gamer

Zajímavá premisa přepsaná do rozbředlého scénáře. Neveldine s Taylorem "to" mají v ruce a dokud se jen dávkuje akční smršť (značně odlišná od toho crankoovského), dá se bez problémů vypnout mozek a vlétnout do "entertainment" módu. Potíže přichází až ve chvíli, kdy si praštěné duo usmyslí, že by měl jejich film také něco říct, přičemž ono "něco" se smrskává do těch nejprvoplánovějších a nejhloupějších řečiček na téma "gaming v nadměrném množství škodí vám i vašemu okolí". V tomhle duchu se bohužel nese valná většina filmu, přičemž tempo silně zadrhává, a pokud Butler neběhá po bojišti či mimo něj a nekropí tupé stádo dávkami ze samopalu, je to docela nuda. Což je o to horší, že se děj a vývoj postav (s výjimkou playera Simona) při cestě na plátno někam zatoulal a na plac nedorazil. I přesto je však Gamer snesitelnější než druhý Crank (neusnul jsem) a nemám důvod ho vyhazovat do luftu jako nepoživatelný splašek. 5/10 (21.09.2009)

Hustý to bezesporu je! Ale pochopte, já začal hrát před nedávnem Super Mario Bros 4, takže jsem ze všech těch laserů a pohledů a lá Doom docela tumpachovej. Ale jelikož jsem kluk šikovnej, šupnul jsem do sebe malýho ruma a hned bylo jasno: ten film je totiž manuálem na zmagoření. Epileptické záběry, které společně s hudbou (Manson!!) vytvářejí pocit, že jsme Bohové simulačního světa, je dost brutální. Bublina praskne ve chvíli, když při cestě z obchodu zjistíte, že prodavačka neměla pod kasou brokovnici a že vás nechtěla probodnout. Sakra, ten náš svět je vlastně tak neakční :) (06.12.2009)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)

Námet kombinujúci The Running Man a Surrogates s epileptickou kamerou a la Crank (kto by to bol povedal), dopláca v prvom rade na nerôznorodosť levelov bez nejakého cieľa a v podstate na celkovú neprepracovanosť scenára, ktorý ponúka „už videné“ v uletenom duchu typickom pre duo Neveldine/Taylor. Vizuál schopný, ale Schwerzeneggera neprekonáva ani náhodou (i keď už len to porovnanie je chvályhodné). (08.11.2009)

Nekorektní, brutální, zvrhlá a zatraceně cynická jízda, kde slušní lidé potí krev, úchylové jsou oslizlí a tlustí a hlavní záporák si se svými loutkami vždycky rád zatancuje! Neveldine & Tylor strávili dětství na videohrách a neuplyne film, aby nám to nedali okázale najevo. Gamer, ač se jedná o poměrně technologické sci-fi, je formálně výrazně utlumenější, než druhý Crank, pod povrchem se ale skrývá rafinovaná, vyzrálá a sofistikovaná satira, které tne do živého až zatraceně spolehlivě. Jediná zásadní výtka tak směřuje k nedotaženostem a nelogičnostem světa, který si tohle zvrhlé duo vymyslelo. Přesto 8/10 a v neposlední řadě i za nepatřičně výborné herce Thumbs jednoznačně směrem Up! (21.11.2009)