Reklama

Reklama

VOD (1)

Blízka budúcnosť prináša nové zdroje zábavy. Obyvatelia celej zemegule sa schádzajú na sieti, pozerajú a hrajú simulačné hry, v ktorých ovládajú životy iných ľudí a v úplnej anonymite tak uskutočnňujú svoje najskrytejšie zvrátené túžby a najtajnejšie choré fantázie. To všetko je možné vďaka samotárskemu géniovi Kenovi Castleovi (Michael C. Hall), vizionárskemu zakladateľovi najvplyvnejšieho technologického konglomerátu na svete, spoločnosti K-Soft. Jeho novým nápadom je revolučná hra Spoločnosť, ktorá pomocou nanobunkovej technológie dovoľuje účastníkom pri obrazovkách, aby svojvoľne manipulovali a ovládali mozgy iných ľudí, a to v ich bežnom, každodennom reálnom živote. Oslnivá, pulzujúca a návyková hra sa svetom šíri ako epidémia a stáva sa drogou číslo jeden. Miliardy ľudí na celom svete dychtia po krvilačných súbojoch, v ktorých sa tvoria, predávajú a napokon likvidujú superhviezdy. Ďalší súboj na smrť, v ktorom bohatí hráči ovládajú mozgy odsúdených, sa práve začína. Kable (Gerard Butler), súčasný hráč číslo jeden, má pred sebou posledný zápas, ktorý rozhodne o jeho osude, slobode, rodine a budúcnosti. (TV JOJ)

(viac)

Videá (2)

Trailer

Recenzie (854)

D.Moore 

všetky recenzie používateľa

Ano, takhle si představuji akční nářezovou jízdu, která se nebojí ukázat krev střkající do všech světových stran, celých 90 minut nepoleví a nenudí. Obzvlášť ve srovnání se zívačkou Zastav a nepřežiješ je Gamer téměř mistrovské dílo. Tři a půl hvězdy - jedna patří Butlerovi, druhá Michaelu C. Hallovi, třetí perfektně (ačkoliv střihačem byl zřejmě ďábel sám) zrežírovaným bitvám pojatým v přesném videoherním stylu... Půl hvězdičky za to, že se tvůrci pokusili do filmu vtěsnat i jakési kritizování společnosti. P.S. Závěrečné "taneční číslo" se fakt musí vidět. ()

darkrobyk 

všetky recenzie používateľa

Zpočátku jsem uvažoval o jedné *, konec vše trochu vylepšil. Z děsivého mixu se nakonec vyklubal obehraný příběh, který se vcelku dá. Ovšem některé sekvence mají tak prasácký střih, že bych autory posadil před monitor a pouštěl jim je do rána. A to se v bonusech ještě chlubí, jak že jim RED kamera hezky posloužila... Alespoň že krev moc počítačově nevypadá, skoro bych řekl, že bude možná pravá... ()

Reklama

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Zajímá-li někoho, jaká je souvislost mezi Gamerem, CinemaScopem, tridentským koncilem a Rotundou sv. Martina na Vyšehradě a co dalšího filmoví historici přehlédli nebo zatajili, nechť pokračuje ve čtení. ____ Oficiálně byl film vynalezen v průběhu 90. let 19. století. Vznikl jako následek průmyslové revoluce, stejně jako telefon, nebo automobil. Ve skutečnosti je film poměrně složité médium, a než mohl být vynalezen, muselo se sejít několik technologických náležitostí. Nepřekvapuje proto, že jeho kořeny sahají až do románského umění, čemuž nasvědčuje úzká spojitost mezi rotundou a zootropem. Zootrop je de facto desetkráte zmenšená rotunda. Oboje disponuje kruhovým půdorysem, oboje má tvar rotačního válce, oboje nějakým způsobem působí na návštěvníka. Rozdíl je v tom, že rotundu obdivuje divák zevnitř, kdežto zootrop zvenku. Prostor kina, ovládající a paralyzující užaslé publikum v sálu odděleném jednoznačně od okolního světa, má blíže k rotundě než k zootropu. Vedle zootropů, kinetoskopů a jiných optických hraček narušovalo ideu uzavřených kinosálů dvojí: fenomén kinematografických přestavení pod širým nebem (film nacházel své místo už na začátku svojí existence také v prostorách často improvizovaných a náhodných, na náměstích, trzích, v zahradách, na dvorech, v sadech) a trpké pravdy, jež otřásly sebevědomím a jistotami moderního člověka. Einstein a Freud představovali pro počátek 20. století stejné poselství – svět není takový, jaký se zdá. Najednou se nedá zcela věřit smyslům. Následkem tohoto jsme vnímali svět chvíli jako karneval libovůle, kde neplatí žádná pravidla, a chvíli jako vězeňský dvorek, na kterém chodíme v pruhovaných šatech stále dokola. Proto bylo třeba navrátit lidstvo tam, odkud se zásluhou rozpadu starého světa vymklo – z vně dovnitř, ze zootrpu zpět do rotundy. Snaha obestřít diváka a nenechat ho vystoupit ven ke svobodě dosáhla svého extrému v baroku. Odpovědí na tehdejší protestanské reformy se stal tzv. tridentský koncil, který dal jasně a nesmlouvavě najevo, že katolická církev se v žádném případě nehodlá smířit s odklonem některých zemí od duchovní závislosti a poslušnosti papeži. Podobně se nechtěli smířit hollywoodští producenti s úpadkem studiového systému a hledali způsob, jak vylákat diváky z jejich obývacích pokojů do kin. Velkou část zájmu na sebe strhlo televizní vysílání, které výrazně proměnilo – často k horšímu – chování diváků. Rozložilo vlastně celý systém. Na jedné straně posílilo a banalizovalo ireálno a fikci, jež jsou podstatou každého filmu, a přesunulo značnou dávku cynismu na informace jako takové; na druhé straně vyvolalo nové zvyky, jako je například „zapping“ (přepínání kanálů), nebo doprovodné komentáře, které desakralizují celý pořad. Stačí porovnat, jak milovník filmu sleduje svůj oblíbený snímek na videokazetě a nechce při tom být ničím rušen, a podobnou situaci v početné rodině, kde se nikdo pořádně nesoustředí. Výsledek bývá často konsternující. Ať už máme na mysli technicolor, Cineramu, CinemaScope nebo stereoskopické 3D-filmy, principiálně šlo o to nahnat diváky zpět tam, odkud utekli – do kin. Katolická církev jednala stejně promyšleně a cílevědomě jako producenti v 50. letech – v první řadě byla obnovena inkvizice (MPPEAA - pomáhala exportu filmům, propagujícím americké věrozvěstství, na mezinárodních trzích), byl založen jezuitský řád (film studies - jejichž začátek spadá do 50. let), opětovně se obnovovaly kulty světců (hollywoodský star systém) a s tím souviselo také zakládání četních poutních míst (artkina a autokina). V neposlední řadě šlo baroku i kinematografii o to ohromovat, fascinovat a působit na smyslovou stránku vnímání. Člověk je v takovém chápání záležitostí pomíjivou, nicotnou a pasivní - film obohacený o širokoúhlý formát poskytuje divákovi více informací, čímž jej nutí zvyšovat koncentraci na úkor představivosti a situuje jej do role pasivního pozorovatele. K nadpozemským a nadpřirozeným silám a hodnotám se podobně obracejí mystická díla z doby barokní. Stejně jako v Kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí se i prožitek ve slavném Haydenově planetáriu odehrává uvnitř kupole, kde je iluzionisticky konstruována „virtuální“ realita. Divák, který je po dobu představení doslova pohřben v izolované rotundě planetária, jež je v mnoha ohledech zrakovým klamem par excellence, je na tom podobně jako v kině; ačkoliv na rozdíl od filmu, kdy se díváme přímo před sebe, vyžaduje planetárium pohled vzhůru, do „báně nebeské.“ Pohroužení se do vesmírného divadla planetária i pohyblivých obrázků ve filmovém paláci je srovnatelné. Již architektonický rámec budov má sklon k potvrzování důstojnosti, která byla vlastní vyšším uměleckým institutům. Má v oblibě vznešené a sakrální, jako by výtvorům dávalo věčné trvání; ještě krok dál a rozsvítí se svěcené svíčky. Na sklonku 20. století dochází pak k tomu, čemu říkám „zánik kognitivistických teorií a zúžení dispozitivu do singulárního bodu zapříčiněné ukončenou dialektikou recipienta s ekranem“ – zbaveno akademického slovního smogu to znamená neustálé zkracování vzdálenosti mezi divákem a plátnem, k němuž dochází buďto přibližováním se diváka k obrazovce, nebo obrazovky k divákovi. Stručně řečeno se buďto přibližuje divák k obrazu, jak to známe ze sledování filmů na osobním počítači, které stojí v opozici vůči sledování v rušivém prostředí televize, anebo vystupuje stereoskopický obraz ven k divákovi. Teprve syntéza obojího a definitivní zkrácení vzdálenosti na nulu povede k nástupu virtuální reality a setření skutečnosti kolem. Virtuální realita vzniká tehdy, zanikne-li rám kolem obrazu. CinemaScope provedl obdobný ideologický manévr, neboť usiloval zahltit divákovi celý úhel vidění a tím se ho zmocnit. Šlo mi tu nicméně hlavně o to podat revizi dějin kinematografie prizmatem zkušenosti se staršími i novějšími elektronickými médii jako televize, video, počítače a internet a ukázat kinematografii jako pouze dílčí epizodu či mezihru v delších dějinách kultury. Pobývání diváka „uvnitř“ v době románské a barokní, následné osvobození se na pozadí exploze moderního umění na počátku 20. století a opětovný návrat do filmových paláců, panorámat a planetárií v 50. letech 20. století a nejznatelněji v soudobém kvasu simulaker a videoherních flicků jako Crank 2 nebo Gamer prostě a jednoduše ukazuje, že kinematografie je součástí jak mnohem širšího kontextu politických a kulturních praktik, tak vzájemného vztahu s jinými uměleckými a kulturními formami, médii, institucemi, diskursy a oblastmi životní praxe. První veřejné projekce filmů bratří Lumierů v Paříži odstartovaly něco, co bylo ve skutečnosti dávno odstartované – prehistorii táhnoucí se stovky let před rok 1895. () (menej) (viac)

TheDarKnig 

všetky recenzie používateľa

plusů je sice dostatek, ať už všechny ty úžasné akční scény, zajimavá vize budoucnosti a nápad (to ovládání lidí lidmi je rozhodně děsivé), skvělý Butler a samozřejmě Dexter, taky sympatický mladý Logan Lerman v roli hráče (mýlím se, nebo z něho roste perfektní herec?)... Ale ten rychlý střih (ano, opravdu pro epileptiky smrtící), úchylnost režisérského páru - vyžívání se v někdy až absurdních obrazech (scény ze hry Společnost jsou nechutné až příliš - co bych ale od tvůrců Cranků čekal, no) a to, že základní myšlenka je výborná, ale celkový děj filmu docela tragédie a někdy bych nad nevyužitím některých momentů zaplakal, už mezi plusy nepatří ani náhodou. Ovšem přiznám se, čekal jsem ještě mnohem větší peklo a nakonec jsem dostal v mnoha momentech hodně sympatické béčko. Takže díky tomu takové lepší 3, rozhodně jako nekompromisní akční nářez film na jedno shlédnutí poslouží.. Ale víckrat raději ne. Kdo ví, jestli by takové filmy nemělo značit ministerstvo zdravotnictví ;-) ()

Mahalik 

všetky recenzie používateľa

Hustý to bezesporu je! Ale pochopte, já začal hrát před nedávnem Super Mario Bros 4, takže jsem ze všech těch laserů a pohledů a lá Doom docela tumpachovej. Ale jelikož jsem kluk šikovnej, šupnul jsem do sebe malýho ruma a hned bylo jasno: ten film je totiž manuálem na zmagoření. Epileptické záběry, které společně s hudbou (Manson!!) vytvářejí pocit, že jsme Bohové simulačního světa, je dost brutální. Bublina praskne ve chvíli, když při cestě z obchodu zjistíte, že prodavačka neměla pod kasou brokovnici a že vás nechtěla probodnout. Sakra, ten náš svět je vlastně tak neakční :) ()

Galéria (35)

Zaujímavosti (8)

  • Natáčalo sa prevažne v Albuquerque, v Novom Mexiku. (Greenpeacak)
  • Scéna, kde Kable (Gerard Butler) nabírá před zápasem do ruky písek, je odkazem na film Gladiátor (2000), kde hlavní postava Maximus Decimus Meridius (Russell Crowe) také před důležitými zápasy nabrala půdu či písek a mnula si ji o ruce. Filmy mimo jiné spojuje i pointa, že pokud válečník vyhraje dostatek zápasů získá svobodu a stejně tak boj proti nerovnému soupeři, který určuje pravidla. Stejně tak nelze přehlédnout i stejnou podobu obou hlavních herců, kteří spolu bývali minimálně v minulosti velice často zaměňováni. (LucasAbelle)

Súvisiace novinky

Neveldine/Taylor – přesun do televize

Neveldine/Taylor – přesun do televize

03.11.2009

Aneb „from Heroes to Zeroes“. To, koneckonců, vystihuje i jejich krátkou kariéru. Scenáristicko-režijní duo zaujalo prvním Zastav a nepřežiješ. Dvojka už diváky tak nenadchla a Gamera mnozí považují… (viac)

Reklama

Reklama