Gamer

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)

plusů je sice dostatek, ať už všechny ty úžasné akční scény, zajimavá vize budoucnosti a nápad (to ovládání lidí lidmi je rozhodně děsivé), skvělý Butler a samozřejmě Dexter, taky sympatický mladý Logan Lerman v roli hráče (mýlím se, nebo z něho roste perfektní herec?)... Ale ten rychlý střih (ano, opravdu pro epileptiky smrtící), úchylnost režisérského páru - vyžívání se v někdy až absurdních obrazech (scény ze hry Společnost jsou nechutné až příliš - co bych ale od tvůrců Cranků čekal, no) a to, že základní myšlenka je výborná, ale celkový děj filmu docela tragédie a někdy bych nad nevyužitím některých momentů zaplakal, už mezi plusy nepatří ani náhodou. Ovšem přiznám se, čekal jsem ještě mnohem větší peklo a nakonec jsem dostal v mnoha momentech hodně sympatické béčko. Takže díky tomu takové lepší 3, rozhodně jako nekompromisní akční nářez film na jedno shlédnutí poslouží.. Ale víckrat raději ne. Kdo ví, jestli by takové filmy nemělo značit ministerstvo zdravotnictví ;-) (19.05.2010)

Nekorektní, brutální, zvrhlá a zatraceně cynická jízda, kde slušní lidé potí krev, úchylové jsou oslizlí a tlustí a hlavní záporák si se svými loutkami vždycky rád zatancuje! Neveldine & Tylor strávili dětství na videohrách a neuplyne film, aby nám to nedali okázale najevo. Gamer, ač se jedná o poměrně technologické sci-fi, je formálně výrazně utlumenější, než druhý Crank, pod povrchem se ale skrývá rafinovaná, vyzrálá a sofistikovaná satira, které tne do živého až zatraceně spolehlivě. Jediná zásadní výtka tak směřuje k nedotaženostem a nelogičnostem světa, který si tohle zvrhlé duo vymyslelo. Přesto 8/10 a v neposlední řadě i za nepatřičně výborné herce Thumbs jednoznačně směrem Up! (21.11.2009)

Překvapení. Neveldine s Taylorem sice točí pořád stejně, ale konečně zasadili svůj rozběsněný audiovizuální styl do světa, kam patří. Že jsem si původně myslel, že do prdele, beru nazpět, jelikož tahle ujetá estetika si s herním dějem tyká velmi obstojně a z mého pohledu promíjí více, než čeho jsem napočítal v obou dílech Cranku. Pravda, ‚Society game‘ dává průchod jejich fetišistickým úchylkám (nelze se nepozastavit nad tím, jak by v jejich pojetí vypadalo nějaké porno), ale ‚Slayers‘ táhnou do kladných bodů. K čemuž přispívá i Butlerovo neoddiskutovatelné charisma a Hallova ujetá slizkost. Zamyšlení závěrem. Tvůrci na jednu stranu točí v nadsazeném stylu, který si žádá divácký mozek v režimu ‚stand by‘, ale zároveň jim tam vyskakuje kritika systému i společenských postojů k hrám, trestu smrti, atp. Takže až pánové přestanou příště moralizovat, možná to budou mít i za 4*. 3 a ½. (22.11.2009)

Tak, stačilo. Crank 2 som zhltol aj s navijákom, Gamer už je bohužiaľ nepozerateľný videoklipový bordel bez gradácie či napätia, ktorý navyše nemá nadhľad a v tej "myšlienkovej rovine" len vŕši jedno klišé na druhé. Zopár nápadov v akčných scénach fajn, zvyšok zbytočnosť. Chlapci potrebujú spomaliť a ukľudniť hormóny. (11.10.2009)