Gamer

Tak trochu zklamání. Z GAMERA se dalo vymáčknout mnohem víc a na některých scénách je to i vidět. Neveldine a Taylor doslova srší nápady, bohuže ne všechny jsou dobré a některé jsou až za hranicí vkusu (beru to u Cranků, ale tohle měl být film pro širší veřejnost sakra). Celá ta část s hrou SPOLEČNOST mi přišla vyloženě zbytečná a hodně, ale hodně přehnaná. Naopak Hallovo loutkaření v závěru (úžasná taneční scéna "I've Got You Under My Skin") je z řádu dokonalých a neokoukaných. Mrzí mě ta rozporuplnost. Škoda promarněné šance. (22.11.2009)

3 bitvy od svobody….. Úvod potěší nejen vyznavače counter strike, ale snad i milovníky smrtících výstřelů a prostřelených hlav. SLAYERS - hra, která vás vynese na novou úroveň vzrušujících prožitků, vizuální MASO A KREV a bude na hovno, až bude konec!!! Herní prostředí stejně jako virtuální realita jsou ztvárněny fakt zajímavě. Vše je moc hezké, má to šmrnc. Jen bezmyšlenkovité, neurovnané, děj předbíhá myšlenky a já nestíhám. Když tak uvažuju - to už tady bylo! Ale je to o trochu zábavnější! Pokud máte rádi Butlerův sparťanský výraz a chcete vidět Dextra v krvi – neváhejte! Ani těch 85 minut není smrtící stopáž… PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (13.12.2009)

Kruté potvrzení toho, že první Crank byl jen šťastná náhoda. Pánové Neveldine a Taylor totiž dokázali podupat celkem slušný potenciál Gamera do země a zanechali jenom nesympatický hnusný film. Celý je to takový šedivý, lidi buď vypadají hnusně nebo se chovají hnusně a všude je to samý fuck nebo nahá ženská. To bylo sice v Cranku fajn, sem to ale vůbec nepatří a jestli tim chtěli chlapci ukázat nějakej obraz společnosti, tak jsou asi na hlavu. A přitom tam pár slibných nápadů bylo, třeba takoví reální Sims. Jenže zrovna tenhle příklad tvůrci úplně pohřbili. Příběh je taky béčkovej a akce se snaží bejt tak zběsilá, že někdy ani nevíte kde se Gerard Butler zrovna nachází. Takže akce je taky mizerná. Aspoň, že ti herci v čele s Butlerem a Michaelem C. Hallem to zachraňujou, i když nemají moc co hrát a myšlení některých postav je někdy vážně na hlavu (Kyra Sedgwick). Prostě Gamer je zklamání na celé čáře a místo slibné sci-fi vzniknul naprosto odtažitý film. Tímhle u mě Neveldine s Taylorem skončili. (25.09.2009)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)

Gamer je neskutečná akční a vizuální pecka, šílená jízda a ještě něco víc ... Film ocení zejména hráči videoher, já, člověk, který strávil přikován k videohrám všeho druhu 2/3 svého života, jsem si ho fakt vychutnal naprosto dokonale!! Chvílemi jsem přemýšlel i o plném hodnocení, ale kazilo to pár věcí. Jednak je to vykrádačka jako prase a spousta scén zde již v mnoha nedávných akčních filmech byla, jen tady byla přizpůsobena světu jedniček a nul. Dále to pak byla hlavní role, Butlera prostě nemusím, ten herec je mi nsympatický.. nevím proč, ale kdokoliv jiný by mi seděl víc ... Navíc špatně hraje. Ale jinak perfektní megajízda na odreagování ... (04.01.2010)