Che Guevara: Revolúcia

Steven Soderbergh nepatří mezi režiséry, kteří točí extra zábavné snímky, ale poslední jeho počiny jsou na nebezpečně zvednutý prostředníček. Lehce přes dvě hodiny (a to jde o první část!) a těžce o ničem. Neříkám, že mě Che nezajímá, ale většina filmu utíká hrozně pomalu a jeho postava je vykreslována extrémně pomalu. Soderbergh se možná v dokumentární ladění a pomalosti vyžívá, ale já opravdu ne. Zajímavé je využití barevního a černobílého filmu. Já osobně bych to asi čekal opačně, ale Soderbergh "ty novější" záznamy promítá černobíle, aby staré představoval barevně. Chápu, že jde pravděpodobně o snahu zdokumentárnět téma(nové záběry z konference a diskuzí ve stylu černobílé televize...), ale příliš to nepomáhá. Del Toro předvádí kvality, ale není to Marlon Brando, aby vše utáhl sám. Tohle asi ocení nějaký milovník Che a všech různých detailů, ale obyčejný divák by oba díly zkrátil do jedné dvouhodinovky a viditelně, by o nic nepřišel. Až zase budu mít chuť poznat velkého "Che", tak si zagoogluju... Zjistím více informací za mnohem méně času. PS: doufám, že všichni ti, co nosí Cheho na tričkách vědí, kdo to byl...:) (18.07.2009)

Úchvatné putování skrze idealistický skanzen revolucionáře, který tak moc věřil ve své "poslání", až se stal de facto zrůdou zralou na Bohnice. Pro některé důvod k obdivu partyzánství, pro mě poměrně děsivá ukázka toho, co dokáže jeden člověk, který se umí vyjadřovat a má to v hlavě poskládané poněkud jinak. (15.07.2009)

Myšičko, máš recht, Benicio umí hrát, až z toho všechno bolí (taktně pomlčím o tom, že mě po těch podezřele dlouhých 126 minutách nejvíc bolelo to, na čem sedím). Soderberg pochopil, že méně je někdy více a spoutal látku, která hrozila překypět a připálit se, do dokumentární formy, která sedla daleko víc než nějaký pseudohistorický opus soudruha Che a která i těm, kteří mají na kubánskou revoluci a další podniky vzešlé z životních postojů Fidela a jeho ne/věrných svůj názor, umožňuje mnohé pochopit (na rovinu, patřit k jeho stoupencům, uvedl by mě Guevarův projev v OSN do totální nirvány bez toho, abych předtím musela absolvovat stovky životů ve všech podobách, takhle jsem půl uznale a půl zděšeně střídavě přikyvovala té inteligenci a umu a střídavě vrtěla hlavou nad tím, jak mimo se inteligence a um někdy zaměří). Jinak asi jediný životopisný film, v němž hrdinovo neustálé chrchlání není příznakem tubery, ale astmatu. A zda jsem pochopila, proč Che a spol. budovali pro své děti socialismus? Samozřejmě. Protože si ti parchanti nevděční nic jiného nezasloužili. (31.08.2009)

No tak ja nevim, na jednu stranu je film docela zajimavej, konec s obsazovanim mesta je paradni a clovek se navic neco o danym tematu dozvi. Ale na druhou stranu je vse toceno skoro az dokumentarne, takze bud sledujem partu partyzanu v dzungli nebo Guevarovo proslovy v OSN, pripadne rozhovory s novinarema a co si budem nalhavat, misty to docela nudi, protoze film je docela stereotypni, cemuz taky napomaha skoro uplna absence hudby. Navic jsem se kolikrat v deji ztracel a nevedel, o cem to mluvi, nebo co resi. A co se tyce Benicia, ten je v roli perfektni, hlavne vzhledove, ale prislo mi, ze i kdyz je tu prakticky neustale, nema az zas takovej prostor, aby predved nejaky charismaticky vystupy, proste se dost krotil. No a jinak film sleduje Guevaru od jeho seznameni s Fidelem az po obsazeni Santa Clara, takze tu necekejte zadny zabery z jeho detstvi. Ale na to, ze je tohle vlastne prvni cast ze dvou, tak je to zakonceny celkem slusne. (21.02.2009)

No... když jsem uvěřil řečem o nezaujatém pohledu a možnosti vytvořit si vlastní názor, byl jsem opravdu naivní. Sodenbergh dělá z Guevary, když ne ikonu, hypermoudrého člověka, který sype tolik životních pravd a inspirujících vět, že by to stačilo na volební kampaň průměrného politika. Pokud ale na tuto častou hru biografických filmů přistoupíte a oprostíte se od zjištění, že dvouhodinový film o charakteru Ernesta Guevary nevypovídá o moc víc než tričko s jeho podobiznou, můžete si film i užít. Hrdinům jsem fandil a přál jim úspěch, což vzhledem k tomu, že víme jak to dopadlo, bylo nečekané. Forma opět zvítězila nad obsahem. (12.12.2009)