Che Guevara: Revolúcia

No... když jsem uvěřil řečem o nezaujatém pohledu a možnosti vytvořit si vlastní názor, byl jsem opravdu naivní. Sodenbergh dělá z Guevary, když ne ikonu, hypermoudrého člověka, který sype tolik životních pravd a inspirujících vět, že by to stačilo na volební kampaň průměrného politika. Pokud ale na tuto častou hru biografických filmů přistoupíte a oprostíte se od zjištění, že dvouhodinový film o charakteru Ernesta Guevary nevypovídá o moc víc než tričko s jeho podobiznou, můžete si film i užít. Hrdinům jsem fandil a přál jim úspěch, což vzhledem k tomu, že víme jak to dopadlo, bylo nečekané. Forma opět zvítězila nad obsahem. (12.12.2009)

A já si myslel, že revoluce je něco akčního:o)). Ernesto "Che" Guevara je určitě zajímavá postava Latinské Ameriky, ale tento film bohužel nepřináší žádnou hlubší vizi na tuto postavu. Sice jeho proslovy mají určitou hloubku, ale ve filmu to nemá efekt. Raději doporučuji sáhnout po odborné knize:-). Benicio se sice snaží, ale i tak je v "dokumentárním" filmu mnoho nudných scén. (20.01.2011)

„Z triček na nás kouká tvář a revoluční touha, kolem vousů svatozář, z huby doutník čouhá.“ Jako manuál k vedení guerillové války v lesích Beskyd či Šumavy použitelné, jako časosběrný dokument o kočkování zlých imperialistů s hodnými revolucionáři v kubánské džungli i za řečnickým pultíkem OSN celkem zajímavé. S jednou výhradou. Tento způsob Soderberghovy kanonizace Che Guevary zdá se mi poněkud nešťastným. Z krvavě proslulého revolucionáře dělá světce, jakému by Matka Tereza nebyla hodna zavázat střevíc a Ghándhí by se ostýchal říct si mu o autogram. Vše ale zachraňuje zasmušilý drsňák Benicio Del Torro, díky kterému konečně víme, jak vypadá skutečný revolucionář. Cha! Když tričko s Che, tak jedině s tváří Del Torra! Juvenilové, kteří ho budou nosit (Che je cool), stejně ví prd a myslí si, že Guevara na kapitalistu Baptistu střílel z Aurory, revoluce je když se nechodí do práce ani do školy a všichni jsou happy, protože nikdo nic nemusí, ale všichni mají všechno. A kdo chce Cadillac, někomu ho zrekvíruje. Njn. Šťavnatý Che, bohužel v suchém filmu, téměř dokumentu. (07.09.2024)

Psát se rok 1975, tak jsou kina našlapaná nedobrovolnými diváky, kteří by pravděpodobně na konci filmu dle stranických zákonů tleskali ve stoje, uronili by nostalgickou slzu, poplácali se po ramenou, řekli si jakej to byl ten Che hrdina, atd.. Díky bohu, že se na tyhle svinstva už nemusíme koukat povinně! (07.05.2009)

Che: Part one - první část Soderberghova eposu, který mohl zase poodkrýt něco ze života jedné z nejikoničtější, ale zároveň často opovrhované, osoby. Osoby tak výrazné, že trička, čepice či alkohol s jeho "revolucionářským obličejem" zdobí (v případě oblečení - ne alkoholu:) skupinu lidí od teenagerů přes adolescenty až po staré harcovníky - problém je ten, že většina z nich o této postavě moc neví. Soderbergh však téma nepodcenil, vsadil na roky příprav a charismatického Benicia del Tora a dosáhl toho, čemu já říkám "osvětlení tématu". Musíme se s tím smířit, ale čistou pravdu už se kolem pánů Batisty, Castra a Ernesta Guevary nedozvíme - buďme tedy rádi alespoň za toto nahlédnutí pod pokličku toho, co se ještě dozvědět dá - například od současníků Guevary. Jsem zvědav, co přinese druhý díl. BTW. Toto byl můj tisící komentář na ČSFD. :) (06.04.2009)