Hodina klavíru

U tohoto filmu se určitě nabízí srovnání s filmy Ikarův pád a Tažní ptáci stejného scénáristy. Tak tedy: Ikarův pád je velký, větší, místy největší TV film, Tažní ptáci byli trochu nudní. Hodina klavíru je skromnější, shovívavější a prospělo jí to. Stejně jako Bolek Polívka a Pavel Liška. Jan Budař je dokonale nesympatický. Akcentuji prezenci odlehčení některých vážných míst. C'est la vie! No a to poselství by se mělo tesat: Přátelství je nejvzácnější lidský cit, tudíž vzácnější než láska. (24.09.2007)

Tento snímek má podobný problém jako snímek "Jak se krotí krokodýli". U obou dvou filmů jejich předchudci vznikli v době minulé. Od té doby uběhlo mnoho let. U obou dvou jmenovaných se bohužel nezačla "trojka" točit. U filmu, Jak vytrhnout velerybě stoličku, potažmo Jak dostat tatínka do polepšovny, mezitém zestárl Tomáš Holý, a ač byl scénář na světě už to nestačil natočit. U Tažných ptáků či Ikarova pádu bohužel zemřel Vladimír Menšík a už to taky nestačil natočit. Mezitím se změnila doba, lidi jinak komunikují, máme jiné prostředky atp, a původní scénář se přepracoval pro jiné představitele. Polívka s Liškou mohou hrát jako Bozi, ale nemohou nikdy nahradit "Menču" a "Bróďu". Ač to může fungovat jako samostatnž film, bohužel dojde vždy k srovnání. Ale narozdíl od výše zmíněných "Jak se krotí krokodýli" vyšel tento snímek se ctí a duchem původních filmů. Já vím, že je nemístné srovnávat Hubače s Poledňákovou. Ale musel jsem to zmínit s jistou podobnosté osudů těchto příběhů. (28.12.2013)

Zoufale (ale zcela zoufale) televizní film. A nemám tím namysli jen zpracování nebo nudně neoriginální kameru, ale bohužel i průměrnou režii a slabý scénář. Námět je sice dobrý a zpracování si zasloužil, nikoliv však takové. Můj neoblíbený Bolek Polívka je překvapivě obstojný, jeho kamarád v podání Pavla Lišky však, až na pár světlých momentů, nikoliv. Vikor Preiss tu moc prostoru nemá a jsem za to rád, protože dialogy psal někdo pár minut před natáčením scény, navíc asi na záchodě, a mě by jen obtěžovalo, pokud by měl s grácií jemu vlastní vypouštět z úst to, co vyšlo zjevně druhou stranou. Ženské obsazení je o poznání lepší, Vilma Cibulková už má něco odehráno a i ve slabé roli je její výkon solidní. Klára Melíšková také moc prostoru nedostala a výkon byl v hladině lepšího průměru. Rozhodně umí ale víc, soudě dle rolí, ve kterých ji znám já. Být to natočeno o 15 let dříve, přimhouřím nad ledasčíms oko, ale není a ten pocit, že sleduju pitomé Bakaláře (či jinou vycpávku vysílacího času ČT) nenarovnal ani námět, natož herecké výkony celkově slabšího průměru. (10.11.2013)

Bolek Polívka jako člověk, který pitím přišel o všechno a hlavně svou ženu. Ve dvojici  s Pavlem Liškou se snaží vrátit zpátky do života, normálního a nepít. Vilma Cibulková jako manželka, co již vztah vzdala a našla si nového partnera a Pavel Liška co by bratr Kláry Melíškové, která zde hraje opravdu velmi zlou a přísnou paní, která to umí bratrovi všechno na rovinu říct až je člověku úzko. (04.03.2022)

Navázat tam, kde skončil velikán Menšík, je umělecká sebevražda. Filmem probleskuje vynikající scénář Jiřího Hubače, nicméně i ten se musel přepracovat pro soudobé účely režiséra Zelenky. Herci tlačí na pilu, příběh uz postrádá vnitřní hloubku svých starších souputníků a ze všeho je cítit jakási podvědomá vyprázdněnost. Jestliže se nemá do stejné řeky vstupovat dvakrát, napotřetí už vůbec ne. Voda je kalná a odnesla s sebou všechno dobré, co do ní kdy bylo vloženo. V případě Hodiny klavíru je tomu bezesporu tak. (11.07.2010)