Réžia:
Zdeněk ZelenkaScenár:
Jiří HubačKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Bolek Polívka, Pavel Liška, Vilma Cibulková, Jan Dolanský, Jan Budař, Viktor Preiss, Václav Postránecký, Stanislav Zindulka, Klára Melíšková, Hana Seidlová, Daniela Ernestová, Jan Vondráček (viac)Obsahy(1)
Televizní film předního dramatika a scenáristy Jiřího Hubače vypráví příběh vyléčeného alkoholika, koncertního mistra a skladatele Františka Stáry. Po návratu z protialkoholní léčebny dochází velmi rychle k poznání, že jeho euforické odhodlání začít znovu je tragická iluze. Jeho žena se z bytu zatím odstěhovala a našla si jiného muže. Podobné fiasko ho čeká v bývalém zaměstnání a později i při krátkodobém působení v základní umělecké škole. V nejtěžší chvíli, kdy se Františkovi hroutí všechny jeho soukromé naděje i profesní plány a on rezignuje, mu nezištně pomáhá bývalý spolupacient z léčebny Eda Mandík. Tento člověk, sám slabý, nedůsledný a nezodpovědný, s nečekanou a sebezničující obětavostí rezignuje na střípky osobního štěstí a energicky vybičuje svou ochablou vůli k záchraně svého jediného kamaráda. Cena, kterou za tento svůj čin Eda platí, není malá, ale jeho oběť měla smysl. V Hubačově emocionálně silném a působivém příběhu si hlavní role zahráli Pavel Liška a Bolek Polívka, režie se ujal Zdeněk Zelenka. (Česká televize)
(viac)Recenzie (80)
Zaujímavé spracovanie príbehu dvoch alkoholikov, ktorí sa vyliečili a vracajú sa do normálneho života. Polívka je vynikajúci, ťahá väčšinu príbehu, je zaujímavé, že Liška sa sprvu strácal, ale napokon exceloval i on. Sú to títo dvaja a vynikajúce dialogy, ktorý robia tento film znesiteľným. Inak sa príbeh trieska o zbytočné epizódky ( stret sokov v knižnici ), alebo charaktery ( upratovačka ). Možno menej ( aj minutáže ) by bolo viacej. ()
Příběh jak o mým tátovi.... Největší chyba filmu? Cibulková! Odporná žena, která neumí hrát, neumí vypadat a každý film ve kterém hraje hlavní sympatickou ženu je tak odkázán ke zkáze. Jinak dvojka Polívka + Liška - moc příjemné překvapení. Zdeněk Zelenka není zrovna nejlepší režisér, ale pro mě to určitý smysl mělo. ()
Liška opět lehce stylizovaný do "Idiota", ale opět to utáhl přesvědčivě a dojmul mě. Je dobře, že aspoň v těhle "skromných" televizních produkcích dostávají prostor herci, které si člověk jinak užije jenom v divadle - Cibulková, Preiss, Budař, Dolanský... A že mají co předvést, když hrajou v dobře napsaném a zrežírovaném příběhu. Příběhy o přátelství sem měl vždycky rád. 70% ()
hubač psal role hercům přímo na tělo a jejich osobnost. Věty jim padají přímo do huby. Jsou přirozené, jako by člověk poslouchal vypravování vlastního souseda nebo cestujícího v tramvaji. Bylo by velmi zajímavé, kdyby byla zfilmovaná původní verze scénáře pod názvem Zima poutníků a hlavní roli hrál Menšík s Brodským. Ale to se bohužel nestalo, protože pan Menšík během přípravy role zemřel. Lišák s Polívkou mají úplně jiné charaktery. Budař mi s tím pěstěným knírečkem připomínal sňatkového podvodníka nebo prodavače životních pojistek. Uklízečka v hudební škole byla pěkná stračena přesně jak ji počastoval Bolek Polívka. Asi se tak chovala proto,že její manžel, o kterém je tam zmínka, byl taky vypitka. ()
U tohoto filmu se určitě nabízí srovnání s filmy Ikarův pád a Tažní ptáci stejného scénáristy. Tak tedy: Ikarův pád je velký, větší, místy největší TV film, Tažní ptáci byli trochu nudní. Hodina klavíru je skromnější, shovívavější a prospělo jí to. Stejně jako Bolek Polívka a Pavel Liška. Jan Budař je dokonale nesympatický. Akcentuji prezenci odlehčení některých vážných míst. C'est la vie! No a to poselství by se mělo tesat: Přátelství je nejvzácnější lidský cit, tudíž vzácnější než láska. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (4)
- Bolek Polívka na klavír nehraje. Ve skutečnosti zní hudba z playbacku a v detailu se po klávesách rozběhnou prsty profesionála, který Polívkovi radí, kdy se má do hry „opřít“ a jak vtěsnat nohu na pedál. (rakovnik)
- Původní, neupravený scénář Jiřího Hubače „Zima poutníků“ najdeme v knize „Pocta Vladimíru Menšíkovi“ od Slávky Kopecké. (sator)
- Scénář od Jiřího Hubače se původně jmenoval „Zima poutníků“ a byl to třetí díl z trilogie „Ikarův pád a Tažní ptáci“. Hubač scénář odmítl realïzovat ve chvíli, kdy Vladimír Menšík zemřel. Po 15 letech ho však Bolek Polívka přesvědčil, aby dal svolení k realizaci. Scénář byl od původní verze zásadně pozměněn. (sator)
Reklama