Flight of the Conchords

Polodokomentární šílená komedie o ničem, parodující všechno - tak jako ústřední dvojice ve svých písních. Miluju jejich absurdní humor. Navíc pár písniček má tak chytré a vtipné texty. Mluvím o "I'm not crying" nebo "The Most Beautiful Girl (InThe Room)" či "Jenny". Seriál se bohužel postupem času trošku vyčerpá a úroveň pozdějších dílů jde dolů. I proto nedám 5/5, ačkoli si to některé díly zaslouží, (31.12.2014)

Hdoně dobré. Hodně veselé. Smutné obličeje Jamaina a Breta mě rozesmáli už v sedmé epizodě (tentokrát Herec), takže se sluší podpořit je v žebříčku seriálů. Nahoru, nahoru, chlapci! Baví mě i mluvené slovo, ale vkládané písně jsou většinou ještě lepší (album roku, nejlepší kapela na Novém Zélandu 2008, Grammy pro nejlepší Comedy Album 2008, vystupování v HBO Stand Up viz You Tube). Takový Bowie Song, Think About It nebo povzbudivé Cheer Up, Murray (dovedu si tuhle představit i na rayných Bowieho albech, třeba na Space Odity) to je radost. PS Chlapci okupují skoro celý díl Simpsonů (1.díl 22.serie) (30.04.2011)

Conchordi na sebe poprvé více upozornili na Edinburghském Fringe festivalu v roce 2002, v roce 2003 dokonce byli nominováni na hlavní cenu (v té době Perrier comedy award). Jejich popularita stoupala (i mezi komiky - například Jimmy Carr jr.) a BBC Radio 2 je v roce 2004 vzala pod svá křídla. O to více mne překvapilo, že na televizní verzi se nakonec podílela HBO. Docela to funguje, ale přece jenom je vidět, že hlavní část humoru spočívá v textech písní, což je vidět i z jejich "stand-up" vystoupení. Já osobně jsem se nejvíc smál při jejich lovesongách alá Bee Gees nebo Jemainových pohybech alá Prince. (02.12.2009)

První série: Po prvním dílu tohoto, řekněme zvláštního, seriálu, jsem si říkal, že tohle asi nebude nic pro mě. Styl humoru mi totiž až moc připomněl seriál The Office, který mám zafixovaný jako průměrný seriál, s občasnými světlými momenty. Naštěstí pro Flight of the Conchords mám ve zvyku seriály hodnotit až po celé první sérii. A buď se ten styl humoru trochu změnil, nebo jsem si na něj prostě zvykl, to nevím. Každopádně mi přijde, že se to zvedlo a mě to začalo bavit. Nejvíce jsem se zasmál u třetího dílu, kdy naše "konkorďáky" okradou. A to, co následuje potom, mě doslova rozsekalo. Ostatní díly jsou už lepší, ale už žádný (bohužel) nebyl takový zábavný, jako ten třetí. Jinak ústřední dvojka "flegmoušů" byla parádně vybrána a vy jim ty postavy opravdu věříte a jejich manažer Murray… to je případ sám pro sebe… ;-) Takže za mě první série byla ok, ale ne tak ok, abych dal plný počet. Uvidíme, jestli se něco změní, až zhlédnu druhou sérii. 80 %. Druhá série: Tak to necháme na těch čtyřech. I druhá série mě nepřesvědčila o výjimečnosti tohoto místy hodně ujetého a divného seriálu, nicméně mě nudilo minimum dílů. A role Lucy Lawless taky potěšila. Takže celkový dojem je slušný a možná za pár let si tento seriál i zopakuju. Celkově 80 %. (07.05.2011)

Dva obyčejní flegmatici, jichž jakoby se nic netýkalo, svým monotónním hlasem říkají šíleně všední věci a jsou pekelně vtipní. Sem tam zapějí nějaký ultramimoňský song s hlubokým poselstvím o životě („Život je jako versatilka, když moc přitlačíš, zlomí se“) a vy se můžete potrhat smíchem, který již beztak vzbudil všechny sousedy. Druhá šestice epizod je písničkově o něco méně vydatná, ale bez toho, že by klesl nadstandardně vysoký „weird-faktor“. S hrdiny jsem zároveň po celou dobu soucítil a místy mi jich bylo skutečně líto – kupříkladu, když se slibné rande s potenciálními novými fanynkami (díky nimž by fanklub narostl o 200 procent) vyvrbí v cosi zpětně suše popsané jako „Noví fanoušci nám dali drogy a chtěli s námi trojku“. Rozkošné. 90% (13.05.2008)