Teória veľkého tresku

"Kámen, nůžky, papír, tapír, Spock. Je to velmi snadné. Takže nůžky stříhají papír, papír balí kámen, kámen rozdrtí tapíra, tapír otráví Spocka, Spock zničí nůžky, nůžky utnou hlavu tapírovi, tapír sní papír, papír usvědčí Spocka, Spock vypaří kámen a jak je zvykem kámen tupí nůžky." Je to skutečně snadné. Zbytečně vysoké IQ podpořené nezodpovědným vzděláváním zkrátka může z lidí občas stvořit zábavné idioty. Pokud přitom nadměrná inteligence čelně narazí do myšlení standardní blondýny, tak se to občas nedá smíchy rozdýchat. Rád se smíchy dusím a doufám, že jednou zemřu při nestrávení výjimečně brutálního vtipu. (22.08.2011)

Ach jo, některé výroky mě baví i dodnes a asi kvůli nim nedám nižší hodnocení než průměrné tři hvězdičky, jestli to dává smysl, ale vnitřně se nemůžu smířit s tím, že ten seriál nemá žádnou kladnou hlavní postavu. Teoreticky by se to dalo snést v dobách, kdy to byl "jenom sitcom", ale s přesunem dějových linek do roviny rodinných vztahů a příběhu s ponaučením je to nesnesitelné. A věc, která mi přijde neodpustitelná, pokud bezmyšlenkovité seriály můžou mít neodpustitelné vlastnosti, a můžou, pokud se stanou tak velkým kulturním fenoménem, je scenáristický princip, kterým tvůrci ta ponaučení řeší. S výjimkou Sheldona, kterému jeho nevhodné chování všichni s gustem vyčítají, pokud se zrovna tvůrci rozhodnou pro konflikt v konkrétní epizodě (třeba vždycky když Leonard řekne, že to byla poslední kapka, a za deset minut se bezdůvodně uklidní), nebo nad ním rezignovaně mávnou rukou pro komediální hodnotu takové reakce (například asi milionkrát opakované "I can't even tell anymore" -that something is strange or off-) se provinění každé osoby řeší tak, že se ten, komu je řečeno, že se chová nevhodně, hrubě, sprostě, úchylácky, urazí, zavře se doma a přestane nosit kalhoty/chová se ublíženecky a ostatní emocionálně manipuluje tak dlouho, dokud se mu nedostane omluvy. Když má Howard pervezrácké kecy a Penny mu řekne, že má perverzácké kecy, tak epizoda končí tím, že se Penny omlouvá Howardovi za to, že na něj byla hrubá, místo aby si Howard uvědomil, že on by alespoň nemusel některé věci říkat nahlas. Když se Bernadette chová jako panovačná mrcha a Penny nebo Amy ji upozorní na to, že se chová jako panovačná mrcha, Bernadette začne brečet, že musí být panovačná, protože je malá a jinak ji nikdo nebude brát vážně, a epizoda končí jak jinak než tím, že se Amy nebo Penny nebo kdokoliv jiný omluví Bernadette, že na ni byli hrubí. A když to takhle jako mlýnek jede víc jak deset let jako jeden z nejsledovanějších seriálů, tak nad tím nejde mávnout rukou, že je to jenom komedie, ale člověk musí souhlasit se všemi těmi kritickými články, které BBT obvinují z toho, že je sexistická, misogynní, manipulativní, repetitivní a strašná. (03.06.2019)

Další z produkce amerických seriálů, které se na nás sypou neuvěřitelnou rychlostí a i přesto si dokáží udržet sledovanost. Ovšem BBT je trochu jiné i když zápletkou připomíná Friends a humorem britský sitcom IT Crowd. Hlavní myšlenkou u BBT je jednoznačná odlišnost hlavních postav od běžných lidí, a proč vlastně ? Leonard a Sheldon jsou fyzici a nebylo by na tom nic zvláštního , až do doby kdy se do protějšího bytu nastěhuje, krásná blondýnka Penny, která se začne líbit Leonardovi a nejen jemu. Leonard a Sheldon ještě spolu se svými dvoumi kamarády Rajem(Ind - který není schopen mluvit při přítomnosti dívek) a Howardem(Žid - který žije se svou matkou a myslí si že je neodolatelný), žijí ve svém imaginármín světě. I přes neuvěřitelné hlášky a intelektuální rozhovory se jedná opět o nabalavocí seriál, při kterém se hlavní hrdinové i přes svou neschopnost snaží zaujmou dívky a komplikuje to jejich neschopnosti a záliby, při kterých se dostanou do mnoha situací, které by se ani tomu největšímu loserovi nestaly. Díky dobrému hereckému obsazení, množství absurdních vtipů a Kaley Cuoco se BBT u mě řadí na první příčky ze seriálů americké produkce. "Gravitace, ty bezcitná děvko." 90% (12.02.2009)

Staying in is the new going out. Jsou tu slabé epizody? Jsou. Je to až příliš vykonstruované? A jak! Jsou tu trapné vtipy? Vyloženě trapné ani ne, spíše jen hluchá místa, kde to ne tak docela funguje. A víte co? Je to stejnak úplně jedno, když se i u těch "slabých" epizod třikrát až čtyřikrát smíchy rozbrečím. A co teprve u těch opravdu zdařilých! Nemluvě o tom, že všechny ty postavy miluji (ale Sheldon samozřejmě vede; především od sedmé epizody, kdy z něj udělají ukázkovou svini). Není to lacině mravokárné (zdravím How I Met Your Mother) a už vůbec se nezmiňuji o tom, že se v těch urputných disputacích o hovně (bohužel?) plně poznávám. A jistě nejsem sám, že? Navíc jsem se smíchy probrečel nejen úvodními sezónami, ale i těmi aktuálními považovanými spíše za slabší. Nesporně to již není to ono, ale spíše než ztrátu humoru, to prošlo transformací do čistě vztahově sitcomových vod "à la Přátelé". A tím, jak obsazení postupně bobtnalo, tak má nyní každý v každé epizodě těch svých pět minut slávy, ale mnohdy je to kvůli tomu odnikud nikam; jakkoli zábavně odnikud nikam. Závěrečné řady již nesporně běží čistě na volnoběh, ale stále se najdou zdařilé epizody, to zase ne že ne. A nutno uznat, že ony i ty nepodařené si drží celkem solidní standard kvality. (01.07.2009)

Nevim, jestli jsem divnej, nebo naopak málo divnej, ale tento seriál mě vůbec nebaví. Před lety jsem viděl pár dílů z těch prvních sérií a ten "humor" mi připadal jako strašná křeč, kde je ten umělej smích v podstatě holá nutnost, protože jinak by divák asi ty vtipy vůbec neodhalil. V poslední době jsem se zkusil podívat i na nějaký ty novější díly, jestli se to třeba nezlepšilo, a řek bych, že si to drží pořád stejně zoufalou úroveň. To už fakt radši Přátelé. To si aspoň nehraje na nic "inteligentního". (26.10.2018)