Thor

Mohla to být tupá podivnost s partou naleštěných manekýnů, ale díky pedantickému vedení Kennetha Branagha z toho vznikla nádherná pohádka s mytologickými proporcemi, velkou mírou noblesní ironie a především s výborným Chrisem Hemsworthem (ten totiž věnoval přinejmenším stejně úsilí herectví, jako své prvotřídní muskulatuře) a jako vždy neodolatelným glosátorem Stelanem Skarsgårdem. Trochu to kazí dozblbnutí stejně křehká Portmanová a některé nablblé kiksy ve scénáři (možná i v českém překladu) i trochu prkenné triky, ale na to všechno v důsledku se*e Fenriz... příznivce hyper-efektní blockbusterové moderny to nejspíš nezaujme, ale milovníky poctivé epiky s pěknou výpravou a kouzelnou atmosférou by Thorův Mjolnir měl plácnout po hlavě celkem výživně. Správná frekvence, Kennethe! (20.04.2011)

Hm, překvapivě v některých momentech nesedící Natálka (fuj, vůbec mi to nejde z úst), jinak ale typický zástupce komiksové vlny, okořeněný o povznesený, divadelní Branaghův styl, který se nejvíc projevuje v osudovosti a vzhledu Asgardu. Bral bych ho i jako režiséra dvojky, ale nijak mi nebude vadit ani změna. A taky mající jednoho z nejsympatičtějších a nejcharsimatičnějších komiksových hrdinů. Hemsworth je prostě dokonalý Thor. Loki v podání Hiddlestona taky velmi věrohodný a napojení na Avengers čím dál zřetelnější. Zamrzí jen pro komiksy častá a obvyklá absence nějaké pořádně nářezové akce, ale jelikož se děj odehrává v takovém zapadákově, není se čemu divit. Aspoň že tam byla ta úžasná scéna s Jotunheimu. Ostatní bohové ale trestuhodně přehlížení a proto i dost zbyteční. Ale celkově díky hláškám, mytologii a sympatickému obsazení další fajn představovačka. Za 4 (16.09.2011)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)

Dám všechno na světě za jeden výlet do Asgardu. To, co kamera (a zvláštní efekty) ve spojení s epickým soundtrackem předvádí ve výpravnosti, převyšuje všechno, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl a každý záběr ukazující mi kousek Thorovy domoviny téměř dojímá svou velkolepostí. Branaghovi nakonec vyšlo všechno, na co jen sáhl. Herci se sešli bez výjimky skvělí (trochu překvapivě vládne Tom Hiddleston), dramatická linka kraleviců nedá vydechnout, akce jakbysmet a romantický podtext najednou není jenom podtext. Zkrátka uchvacující komiksová adaptace, která dost zrádnou látku představuje v sebejistém marveláckém světle a chuť na Avengers stupňuje na těžko udýchatelné maximum. (04.05.2011)

Jak to jen říct a neurazit? Branagha mám docela rád a Hopkinse, Skarsgarda a Portmanovou vlastně také. Nevím, nějak mi chyběla jakási hloubka a to na všechny způsoby, které vás právě napadly. Takový lehce netradičně odvyprávěný příběh, ale nic víc. Přihazuji obligátní "nemastné neslané". Ve skutečnosti to je ale nenapínavé, předvídatelné, zbytečně vyumělkované a místy i dokonce zarážející. Párkrát jsem se sice pobavil a pokochal nějakou tou vizuální stránkou věci, ale to je pořád dost málo na to, abych před tímto filmem padl do nějaké katarzní extáze a servilně běžel do knihovny shánět něco o pohanské mytologii a k tomu ještě cestou poslouchal Manowar, který slovo Thor, Asgard a Odin pregnantně integruje do každého svého textu. (05.09.2011)