Thor

Na to, že je to vlastne nepriznaný remake Masters of Universe (akurát hrdina nemá až tak gay kostým), je to celkom fajn. Mohla z toho byť stupídna nekonzistentná báchorka, Branagh to ale prekvapivo pevne udržal pod kontrolou a výsledok je sympatická komiksová rozprávka s obstojným tempom. Akurát tomu chýba nejaký skutočne strhujúci alebo vizuálne úchvatný moment. Hemsworth celkom v pohode, ale na Downeyho nemá ani náhodou. (Btw., spomínať Šejkspíra v súvislosti s touto psychologicky plochou, predvídateľnou a priamočiarou srandičkou je veľká odvaha.) (04.05.2011)

Thor je fajn, ale 3D je fakt zbytečný, stejně jako dabing. Z drobností mě potěšilo hádání, jestli jsem opravdu viděl Jeremyho Rennera, Rene Russo v malé roličce hrdinovy matky a taky Foo Fighters a jejich Walk ve scéně v hospodě a poté v závěrečných titulcích. Mně prostě stačí někdy málo. P.S. S dvouletým odstupem ještě příjemnějši zážitek než v kině a těšení se na dvojku. (27.04.2011)

Pravá a nefalšovaná MARVEL tragedy, v tom nejlepším slova smyslu!!! Nejpohádkovější komiksová adaptace široko daleko. Neokoukaná variace na Shakespearovské tragédie se srdcem na pravém místě. Tam kde už jedničky a nuly nestačí přichází ke slovu charaktery z masa a kostí a to z Thora dělá možná sympatičtější postavu než je Tony Stark. Byť v ne zrovna atraktivně oslnivých kulisách. Zpoza rohu sice vykukuje Superman nebo Den, kdy se zastavila země, ale ve výsledku na tom nesejde, protože Thor vládne jak Mjolnir-em, tak hodně osobitým kouzlem. Za Asgard! Za Chrise Hemswortha! Za J. Michaela Straczynskiho! Kenneth Branagh is my MASTER now. Překvapivě chutná komiksová krmě. (28.04.2011)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)

Obavy ze stylizace se díky bohu rozplynuly prakticky okamžitě a to, co se v ukázkách jevilo být gay papundeklem se ve finále přetransformovalo ve skutečně hmotný fantasy svět. Nic to ale nemění na tom, že Thor je víc, než cokoliv jiného nezávadná blbinka, která se zdá být velkolepá, ale z půlky se odehrává na greenu a z půlky na písku, která mě bavila (především proto, že se nebere vážně a dělá si srandu sama ze sebe) ale po skončení z ní nezůstalo nic, než naprosto bad ass Idris Elba a pár filmařsky velmi zajímavých momentů, které byly originální, nové a pro mě působivé, ale netrvaly dostatečně dlouho, aby mě posadily na prdel... (28.05.2011)