Thor

Mohla to být tupá podivnost s partou naleštěných manekýnů, ale díky pedantickému vedení Kennetha Branagha z toho vznikla nádherná pohádka s mytologickými proporcemi, velkou mírou noblesní ironie a především s výborným Chrisem Hemsworthem (ten totiž věnoval přinejmenším stejně úsilí herectví, jako své prvotřídní muskulatuře) a jako vždy neodolatelným glosátorem Stelanem Skarsgårdem. Trochu to kazí dozblbnutí stejně křehká Portmanová a některé nablblé kiksy ve scénáři (možná i v českém překladu) i trochu prkenné triky, ale na to všechno v důsledku se*e Fenriz... příznivce hyper-efektní blockbusterové moderny to nejspíš nezaujme, ale milovníky poctivé epiky s pěknou výpravou a kouzelnou atmosférou by Thorův Mjolnir měl plácnout po hlavě celkem výživně. Správná frekvence, Kennethe! (20.04.2011)

Thora považuji za splněný sen všech astrofyziček, které nad Hubbleovým teleskopem po nocích sní o tom, že do jejich postelí červími dírami proniknou úžasní svalovci s velkými kladivy. Já tedy astrofyzičkou kupodivu nejsem a můj vercajk již má svou panovnici, ale předložený pohled na fungování tohoto světa shledávám velmi zajímavým. (25.06.2012)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)

Proč dabing???? Krásná pohádka, které se povedlo detailně probarvit oba dva světy (podle Thora říše). Malinko mi vadilo, že Thor všechno znal. Nadruhou stranu mimozemšťanů, kteří se diví automobilu už tu bylo dost. Rozesmála mě scéna, kdy Thor vejde do Pet centra a praví: "Dejte mi koně". Film má zajisté více kladů než záporů, ale do plného počtu mi ještě něco málo chybí. 3D naprosto zbytečně. (06.05.2011)

No... a o čem že to naivní mytologicky monumentálním barytonem pronášené povídání pro děcka vlastně bylo? Ani nevím. Takže asi Branagh vytvořil nějakou podivnou časoprostorovou anomálii, protože i když je ten obsah vlastně směšný a nepatřičný, je Idris Elba ve zlaté zbroji nezpochybnitelně cool:) Koktající Natálka je zas roztomilá jako dlouho ne, a... sakra proč tam musí být všichni tak sympatičtí, když je to taková doplacata a zatraceně natenko vyválená vyprávěnka? To asi patří k té anomálii - režisérský um to určitě nebude:) Ale vážně - Thor jako film je prostě něčím divný, něco mu chybí. Nejlíp to podle mě vystihuje hudba od Patricka Doylea - když si ji pustíte, tak to tak hezky zní, ve filmu je to paráda...ale když začnete poslouchat, všimnete si, že si z ní vlastně nemáte důvod něco pamatovat, prostě jen tak nějak je. 70% a víc ani náhodou. (22.08.2013)