Thor

Pro lidi s fantazií a schopností interpretovat svou fantazii do obrazové podoby mám velkou slabost. Tenhle film by měl být kámoš s každým, s klukama, s holkama, ale i s dětma, protože je tam všechno, dobrodružství, napětí, souboje, humor, láska, pohádkovost. Ne vážně v kolika filmech máte takovýhle mix ? Počet vzpomínaných filmů klesá, co ? A to není všechno v kolika filmech máte takovýhle mix vydařený ? Hmm, aha a najednou se zjišťuje, že z těch hald filmů co existujou tohle všechno splňuje jen zoufale málo snímků. Herci to je další hitparáda, Natálka, Anthony, Stellan a jasně že Chris i když mě teda ta jeho vymakaná postava dost šokla, ten je snad ještě dokonalejší než já. Všichni herci mě přišli neskutečně přirozený, jako kdyby v tom filmu od narození žili. Film má v sobě pohodu, pozitivní energií a úžasnou lehkost bytí. (06.05.2011)

Thor se mi líbil. Líbilo se mi, jak tvůrci zkombinovali realitu s Asgardem, jak realitě postavili Thora, jak si ze všeho dokázali dělat legraci. Bylo to fajn sledovat v rámci fantasy, na které mě nikdy nepřestane bavit se koukat. Ukazují totiž svět, který si ani já pořádně nedokážu vysnít. A tvůrci jsou tu jejich fantasii schopni převést tak nádherně ještě do reality. Asgard byl totiž opravdu nádherně vytvořený. Klobouk dolů před tvůrci, že se do něčeho takového pustili a jsem rád, že z toho chtějí udělat daleko epičtější příběh i v budoucnu a neskončit jen u jednoho dílu. Není to sice úplně na pět hvězdiček, ale to asi jenom proto, že mi příjde, jak kdyby tvůrci natočili takové Muže v černém s jiným příběhem. Respektive zajímavý námět střižen do legrace a s fajnovými herci. Jen ti Muži v černém tenkrát byli něco, co jsem si nedokázal jako malý vůbec představit. Velkolepé Sci-fi/fantasy a ještě k tomu komedie. Thor se drží stejný linie a mě baví. Né že né. Ale na pět hvězd jsou tu jiné kousky. Každopádně jsem rád, že takové filmy vznikají. Člověk si pak užije neobvyklý příběh, pohodu, příjemnost a k tomu skvělé herce, na které se krásně kouká, protože hrají buď naprosto obyčejné lidi nebo naopak neobyčejné bohy. (13.06.2012)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)

Simply MARVELlous. Hammeroid od pana Shakespeara přichází: v temném Arsgardu ho zdobí mytologické kořeny, freudovské motivy, vášeň a zrada, mezi pozemskými červy hází falickým symbolem a hláškami. Branagh famózně kočíruje oba světy, zdatně mu v tom pomáhá vyrýsovaný endomorf Hemsworth, nadšená astrofyzička s étosem roztleskávačky Natalie Portman a především můj největší oblíbenec, agent Coulson ze S.H.I.E.L.D.U. , který má marvelácké superhrdiny jako obzvlášť zrůdnou mateřskou školku:) (25.04.2011)

Nejnovější americká sci-fi pohádka se zásluhou Branaghovy režie nepropadá do kýče hollywoodské akční mytologie přeplněné stereotypem prázdných scén a hluchých dialogů. Překryta jsou i slabší místa scénáře zejména v první části filmu. Velá témata, skutečná, ne hluchá láska, hluboký cit, ne abstraktní rozžvanění, zprvu mlhavé téma souboje blíže nepopsaného systému světů opírajícího se o starogermánskou (vikingskou) kosmogonii a mytologii těží z mimořádně kvalitních hereckých výkonů (Portmanová, Hopkins, další australský objev Hemsworth) a pochopitelně i trikových možností současného hraného filmu. Sympatický je i otevřený "nehappyandový" konec. THOR se sice nedotýká nebes dosažitelných vrcholů umění, ale i s vědomím právě popsaných hluchých míst si zachovává vysoký nadstandard žánru. V současné situaci světového hraného filmu - stále narůstající propasti mezi kasovně diváckou a festivalovou nonartificiální filmovou tvorbou - to není zase tak málo. (29.05.2011)