Thor

Nad Ass-gardem se schyluje k Homoragnaroku. A bodejť by ne! Vymydlení a naondulovaní Assové v kostýmech jako z gaykarnevalu se špičkují s ledovými obry, kterým ukradli holomráz a z Ódina se stal pacifistický Ghándí, jehož jediným cílem je věčný mír a láska mezi bohy a potvorami. Valhalla mu těžce zeje, protože každý Viking, co se tam kdy dostal, se raději nechal rychle pokřtít a riskl to v křesťanském pekle, kde u brány zajisté nestojí vyteplený dvoumetrový negr ve zlatém brnění s žužu módními kontaktními čočkami a kde nemusí nastoupit v bitevním šiku po boku rachitického ťamana, který svou přítomností dokonale naplňuje hollywoodskou rasovou kvótu. No, naštěstí je tu Thor! Bez trička sice vypadá jako stažený králík, co si zrovna odskočil z reklamy na spodní prádlo Victoria Secret a jeho heterosexualita je prudce diskutabilní, nicméně zato má Mjölnir, strašlivé bojové kladivisko, které určitě s pištěním vyrval z ruky přihřátého renesančního umělce, jenž s ním dotesával jemné detaily "monstrózních" přirození antických soch. Takový ultradrsný macho si nezaslouží nic menšího, než genderově vyvážit hustě přehrávající Portmanovic obludkou! Kennetha určitě nakrmili historkou, že tuto taškařici pro poďobané pubescenty objevili archeologové v latríně jednoho domu v Henley street ve Stratfordu, a když z ní odstranili nánosy hoven, zjistili nade vší pochybnost, že se jedná o prvotinu šestiletého Williama, který se již v tomto útlém věku snažil popsat podivnosti v státě Dánském. Akorát na to ještě neměl lebku. A mě nezbývá, než závěrem parafrázovat Třetího Ríšu: "Království za pořádně temnou komiksovou adaptaci s přístupností R a horší..." (08.08.2011)

Je mi už jasné, proč shakespearovský tvůrce Kenneth Branagh do toho šel. Všechny scény z Asgardu totiž vypadají jako velenákladné divadelní představení, se zajímavými postavami, velikou osudovostí, zradou, závistí a žárlivostí. Asgard, se svojí megalomanskou architekturou a veškerou pompézností, bavil nejvíce, episoda ze Země díky dobrým hercům potěšila také, i když se nemohu zbavit dojmu, že ze skutečnosti „divící se Thor mezi lidmi jako slon v porcelánu“ šlo vytěžit více bezděčného humoru. Chris Hemsworth sympaťák každým coulem, Hopkins konečně po delší době v roli, která mu sedí nejlépe, tyhle noblesní postavy, to je jeho parketa. Celkově příjemně strávené 2 hodiny a nebránil bych se pokračování. (08.05.2011)

Extrémní klady: Film který má srdce na pravém místě a velmi dobře to o sobě ví. Hlavní herečtí představitelé, fenomenální vizuální efekty a neskutečná pompéznost "snové části". Extrémní zápory: Příliš divoké, neucelené, film neví co vlastně chce být, jednoduché a lehce vypočítavé (tvůrci moc dobře znají svůj potenciál a nejdou za hranu ani za živého boha - sázka na jistotu), poměrně klišoidní. Rozhodně dost nevyrovnaný kousek a těžkotonážní mix různých stylů a žánrů. Je to zajímavé, leč nekonzistentní a možná i přeplacané. (13.09.2011)

Nebýt to částí MCU, tak bych to minula. Ani komiksová dobrodružství tohoto boha hromu nejsou můj šálek kávy, takže ani nejsem zklamaná. Jen se skoro divím, že i herecké trio Natalie Portman, Stellan Skarsgård a Kat Dennings bylo slabé. Kenneth Branagh býval také mnohem jednoznačnější sázkou na jistotu. Ale už to mám rozkoukané, takže pro jednou každý díl přežiju. (04.05.2015)

Mohla to být tupá podivnost s partou naleštěných manekýnů, ale díky pedantickému vedení Kennetha Branagha z toho vznikla nádherná pohádka s mytologickými proporcemi, velkou mírou noblesní ironie a především s výborným Chrisem Hemsworthem (ten totiž věnoval přinejmenším stejně úsilí herectví, jako své prvotřídní muskulatuře) a jako vždy neodolatelným glosátorem Stelanem Skarsgårdem. Trochu to kazí dozblbnutí stejně křehká Portmanová a některé nablblé kiksy ve scénáři (možná i v českém překladu) i trochu prkenné triky, ale na to všechno v důsledku se*e Fenriz... příznivce hyper-efektní blockbusterové moderny to nejspíš nezaujme, ale milovníky poctivé epiky s pěknou výpravou a kouzelnou atmosférou by Thorův Mjolnir měl plácnout po hlavě celkem výživně. Správná frekvence, Kennethe! (20.04.2011)