Thor

Epická rozprávka s extrémne dobrým grafickým spracovaním. Okrem vizuálnych orgií a heroickej atmosféry som si vychutnal aj sympatické obsadenie, hudbu a striedanie dvoch hlavných dejových línií, vďaka ktorému sa tam stále niečo dialo, takže som sa ani na sekundu nenudil... ja som si rozhodne prišiel na svoje ;) (11.09.2011)

Když jsem se před několika týdny bavila s Patrickem Doylem, popisoval mi nadšeně Thora, ke kterému zrovna skládal hudbu, a tvrdil, že ho z pohledu diváka považuje za velmi podařený film. Ačkoliv jsem měla víru v jeho pravdomluvnost (označit některé své bývalé projekty za špatné se rozhodně nebál) i úsudek (jeho filmový vkus mi seděl), nějak jsem si nedokázala představit, jak z toho, co ukázal trailer, může vzniknout něco pozitivního. Teď už rozumím. Kenneth Branagh totiž při budování svého prvního skutečného velkofilmu prokázal, že většinou operuje s desetinásobně nižšími rozpočty, a více než na velkolepé bitvy ala Michael Bay tak vsadil na svou oblíbenou situační komiku (nabízí se srovnání s Mnoho povyku pro nic) a místy až Shakespearovsky vypjaté scény (král a jeho dva synové). Hlavně jeho zásluhou se tak Thor z běžného letního popcorňáku stává velmi příjemnou a netradiční pohádkou, která v té záplavě Marvel filmů valících se nyní do kina rozhodně nezapadne. Po dlouhé době přichází komiksový film, u kterého mi stopáž nepřišla přemrštěná a klidně bych snesla nějaký delší director's cut. (S tím by měl mít ostatně Kenneth po čtyřhodinovém Hamletovi hodně zkušeností.) Zkrátka a dobře ten nejshakespearovštější a nejvtipnější filmový Marvel, co jsem kdy viděla. Zcela vážně uvažuju, že si na něj tady v Británii do kina zajdu ještě jednou. | Dodatek 22. května 2011: Thor podruhé. Tentokrát už jsem se tolik nesmála vtipným narážkám (přece jen jsem si polovinu gagů stále pamatovala), zato jsem si znovu užívala budování oné marvelovské galaxie, ve které se všechny filmy navzájem propojují a federální agent tak při pohledu na obřího robota pronese: "Is that one of Stark's?" V tomhle duchu je také velmi zábavné sledovat, jak se při podobných marvelovských narážkách zasměje vždy jen část kina a jak 4/5 diváků odejdou hned během první minuty závěrečných titulků. Těch, kteří vědí, že sáhodlouhým seznamem lidí, kteří se na filmu podíleli, příběh ještě nekončí, je málo a onu poslední (po-titulkovou) scénu filmu s Hiddlestonem, Skangardem a Jacksonem nás tedy vidělo asi jen dvacet. Thor will return in The Avengers a já už se teď těším. (25.04.2011)

Na to, že je to vlastne nepriznaný remake Masters of Universe (akurát hrdina nemá až tak gay kostým), je to celkom fajn. Mohla z toho byť stupídna nekonzistentná báchorka, Branagh to ale prekvapivo pevne udržal pod kontrolou a výsledok je sympatická komiksová rozprávka s obstojným tempom. Akurát tomu chýba nejaký skutočne strhujúci alebo vizuálne úchvatný moment. Hemsworth celkom v pohode, ale na Downeyho nemá ani náhodou. (Btw., spomínať Šejkspíra v súvislosti s touto psychologicky plochou, predvídateľnou a priamočiarou srandičkou je veľká odvaha.) (04.05.2011)

Nečekal jsem, že by mohl být Thor tak neskutečně zábavný film. Rozhodně patří mezi top, co se komiksových filmů týče. Do té doby naprosto neznámý Chris Hemsworth zazářil a tato role ho proslavila. Nutno říct, že se na tu tuto roli neskutečně hodí. Dalšími do party jsou také Anthony Hopkins, Idris Elba a především Tom Hiddleston. Obsazení je tedy parádní, stejně tak počítačové ztvárnění Asgardu, kde bůh hromu žije. Původně divadelní režisér, Kenneth Branagh, se evidentně do akce moc nevrhal, ale dokázal natočit poctivý film věrný komiksu. Marvel opět dokázal, že si své představitele vybírat umí. A to je to teprve origin, těším se na další díl, který bude snad akčnější...100% (19.12.2012)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)