Imaginarium Dr. Parnassa

Tento snímok je pre filmových fanúšikov zaujímavý najmä kvôli tragickým okolnostiam, ktoré ho sprevádzali pri jeho vzniku. Predstaviteľ hlavnej úlohy, austrálsky herec Heath Ledger, zomrel ešte počas natáčania. Kežde už bola väčšina scén s jeho postavou hotová, režisér Terry Gilliam to vymyslel tak, že prizval Jude Lawa, Colina Farrella a Johnnyho Deppa, s ktorými dotočil zvyšné zábery. Šalamúnsky nápad. No výsledok na mňa vôbec nezapôsobil. Vznikol z toho akýsi rozťahaný zlepenec s podivnými lacne pôsobiacimi filmovými trikmi. Nezaujal ma ani námet. Nie je to ani rozprávka pre deti a ani fantasy pre dospelého diváka. Nudný, zbytočný film, ktorý mal radšej zostať nedotočený. Nevidí sa mi to ako dôstojná rozlúčka s talentovaným Heath Ledgerom. ** (18.01.2012)

Tento film by som popísal ako možnú parafrázu Gilliamovho sveta filmu, v ktorom sa fantázii medze nekladú, ale v ktorom akoby aj on podpísal zmluvu s diablom, ktorá mu po každom úspechu hodí pod kolená prekážku, ktorá ho takmer stiahne do pekla. Tentokrát pekelník stupil priamo na čiaru života Heatha Ledgera, Gilliam bol ale nezlomný a do úspešného konca dotiahol tento projekt najmä vďaka svojej predstavivosti a skutočne nevšednému zaangažovaniu ďalšieho hereckého tria, ktoré nakoniec pôsobí tak, akoby bolo odzačiatku plánované. Je vidno, že každý z hercov hrá zanietene, predstavenie spomínaného kvarteta zaklincoval výstup Toma Waitsa. Ako celok je ale hlavná línia príbehu aj pomerne strohá a jednoduchá, je však radosť pozerať sa na jednotlivé časti filmu, ktoré v sebe nesú neskutočnú nádielku snových prvkov, fantazijnosti, peknej hudby a dobodky využitého hereckého potenciálu. 80%. (27.09.2010)

Příběh nabitý fantazií ….. třeba plný krásných slov, které dokážou křehkou ženu úplně zblbnout … pohltí ji její vlastní tužby a přání, svět za zrcadlovými dveřmi plný kouzel ji změní k nepoznání. Myslím, že do toho filmu tvůrci dali všechno co je zrovna bezmyšlenkovitě napadlo :-) tolik prazvláštních obrazů, fantaskních nápadů a situací … jinak si to nedokážu vysvětlit, takže nezbývá nic jiného než si to užít … P.S. já se chci taky procházet po obláčcích nad vrcholky hor! ;-) (07.07.2013)

Na Gilliamových filmech je mi blízká divácká nepodbízivost, která je v případě jeho novinky patrná na celkové náladě i nejednoznačných charakterech postav, ale mám za to, že ta jeho skutečně nejlepší díla uzpůsobují svou formální stránku hlavním hrdinům/hrdinkám (BRAZIL, 12 OPIC, KRAJINA PŘÍLIVU) a pro ozvláštnění vypravěčsky nezdařilé (?) žánrovky bez pořádného napětí není nutné chodit za zrcadlo. Jinými slovy: neustále se zde zdůrazňuje, nakolik je potřebné vyprávění, ale přitom IMAGINÁRIUM DR. PARNASSE, ač jedno z nejsoudržnějších Gilliamových děl, od vyprávění často neposedně ubíhá a obsahuje řadu výpustek na to, aby nás o důležitosti příběhů přesvědčilo. Je tak velice dobré v jednotlivostech, zvláště v případech, kdy se odkazuje na předchozí tvorbu a vstupuje poetika Monty Pythonů či jsou přítomny "gilliamismy" (podrývání autorit), ale celkové vyznění i podání myšlenkového poselství je víc než rozpačité. Přesto jde o nekompromisní film o zkáze a smrti, především ale konci jednoho věku - starých časů, kdy velcí vypravěči s nevídanou představivostí, kteří ovlivňovali chod Země, skončili jako pouliční šarlatáni hrající divadýlko pro pár zájemců. Stále se mezi ty zájemce počítám, ale lepší život - na rozdíl od dvojznačného závěru - nevidím v středostavovské a měšťácké touze po založení rodiny a pořízení dětí. (28.01.2010)

Gilliamovo alegorické imaginárium je doslova vratkým a kodrcavým double deckerem, který v sobě ukrývá všechno možné i nemožné, fungující i nefungující, krásné v ošklivém, staré či nové a zábavné spolu s nudným. Stejně, tak jako filmový ďábel pokouší duše všech smrtelníků možností volby, tak i Gilliem nutí diváka volit a v řadě případů je to volba dost nelehká. Ačkoliv je jeho imaginace bezbřehá a vizuální koncepce některých scén dokonalá a dech vyrážející, stejně mi v tom všem něco chybělo, možná nějaká ta pomyslná duše. Gilliam často vypadává ze symbolického řádu a místy nastoluje obrazové šílenství ad absurdum. Ve výsledku je Imaginárium přeci jen prázdným místem otevřeným hlavně divákově imaginaci. Tam, kde triky nestačí by měla přijít na řadu lidská představivost. Jenže ta moje zřejmě selhala a já odcházel z kina s pocitem, že Ledgerovou poslední rolí měl opravdu zůstat Temný rytíř. Místy imaginativně hravé, ale hlavně dekadentně nudné. 65% (novinářská projekce) (08.01.2010)