Bílá paní

Na tú dobu si tu režisér dovolil pomerne dosť. Nádherná otvorená i skrytá satira vtedajšieho politického systému a ľudskej povahy. Miestami humorné, miestami vážne, tak správne vyvážené. A fantasy prvok tiež príjemne prekvapil, najmä to vcucnutie do obrazu bolo zábavné a pekne zrealizované. Silný nadpriemer. 85/100 (07.10.2019)

Tady vstupujeme do nový fáze dějin a vy se budete babrat se strašidlama... Takže já bych to vykořenila. Čili nápad není vyloženě špatný, některé gagy jsou humorné, ale jinak je to stejně problematické jako Jessie zasazená do československé současnosti příštího roku. V kinematografii, kde neexistuje vážný film s tématikou Bílé paní, je chybou navazovat na opačný konec takových fláků jako Ztratila se bílá paní (1937). (22.03.2011)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)

,,Soudruhu já to vidím po našem. Abstraktní něco je, když to neni. No, a je bílá paní? Není. No tak no..! '' Skvělé zrcadlo své doby. Holt doba těsně před okupací přála otevřenějšímu myšlení a kritice socialistického řízení země, měst, obcí, které se dostávalo i na filmové plátno. Marně vzpomínám ve které naší komedii jsem viděl tak tepat do režimu jako zde. Přitom naprosto inteligentní formou. Většina dialogů je naprosto dokonalá a nezbývá než zopakovat zde psané. Zajímavé je ale i to jak se funkcionáři jenom kecáním vždy z problémů dokázali dostat. Jak pravdivé. Vrcholem absurdit byla scénka s vedoucím party dělníků, který fakturoval vybudování vodovodu, který nestavěl i jeho bourání, ač byl staré Blažkové ponechán. O scéně se vstupem do vody ani nemluvě... Hrušínský, Kopecký, Bek i Brodský byli úžasní, já jsem ale umíral i z Vosky, zejména ve chvíli kdy si pěkně po psychiatricku v posteli na zámku vysvětluje přítomnost Bohdalky u sebe v pokoji ! :-)) . U mne je to na 4 hasáky. * * * * (05.04.2014)

Počáteční komunální satira přerůstá v blasfemickou dekonstrukci "lidovědemokratického" zřízení reálného socialismu a vrcholí vymknuta v šílené scéně přechodu mostu. Naruby obráceno je tento film - přes pevnou ukotvenost ve své době nadčasovou - příručkou na téma Jak si udržet moc. "Přechodem mostu" je toto téma završeno a současně překročeno, ačkoli manipulovatelnost lidu se ukazuje už průběžně. Filmu by slušelo tímto obrazem končit. Ale ani to ještě tvůrcům nestačilo: končí tedy teprve tím, že Bílá paní za noci vychází do ulic hlavního města Prahy. Dobré ráno, soudruzi. Jo a v komonické hospodě visí Práce a Berliner Zeitung. (20.02.2021)