Bílá paní

Neviem prečo som sa tomuto filmu tak dlho vyhýbal. Mal som totiž zafixované, že sa jedná o niečo v štýle Noc na Karlštejne. Cítim sa teraz ako kultúrne hovado. Ono totiž z hľadiska marxizmu-leninizmu sa nejedná o klasicky strihnutú ľudovú českú komédiu, ale o mix alegórie a civilnej komédie českej novej vlny. Je neviem či smutné, alebo vtipné, že aj dnes je tento film nesmierne aktuálny. Ak by sa točil remake, mohlo by sa jednať o niečo okolo eurofondov, z obrazu by mohla vystupovať napríklad Merkelová... (15.12.2015)

Bílá paní existuje, místo, aby strašila po nocích, tak koná dobro. Dokonce to umí i s hasákem, který si zapomene odložit, když se vrací zpět do svého obrazu. Bílou paní si zahrála Irena Kačírková. Ta v titulní roli přímo zazářila. Nejpovedenější protikomunisická satira a další trezorovka, neboť i zcela tupý kumunista se dovtípil, že jde o kritiku systému a milý film doputoval k ostatním skvostům naší kinematografie, které měli upadnout v zapomění. Scénář napsal Zdeněk Podskalský s Karlem Michalem, ten je mimo jiné i autorem povídky o bílé paní. (06.10.2009)

Tady vstupujeme do nový fáze dějin a vy se budete babrat se strašidlama... Takže já bych to vykořenila. Čili nápad není vyloženě špatný, některé gagy jsou humorné, ale jinak je to stejně problematické jako Jessie zasazená do československé současnosti příštího roku. V kinematografii, kde neexistuje vážný film s tématikou Bílé paní, je chybou navazovat na opačný konec takových fláků jako Ztratila se bílá paní (1937). (22.03.2011)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)

Toto je neskutečně půvabný filmeček, který se škodolibou ztřešťeností a cynickým nadhledem kritizuje společenské poměry a zřízení komunistické vůbec. Skoro všechno je jen přetvářka a šalba. Říkat pravdu je nebezpečné. Líní byrokrati jsou obdivuhodní ve své okázalosti při hře na dělání práce a tím zlepšují podmínky pro život v báječné komunistické společnosti. Jsou zde perly v dialozích, které už v současné době vykouzlují úsměv ve tváři. I když stále z toho něco přetrvává. Nebo kolik lidí má opravdu potřebu říkat pravdu? Vždyť tady není žádný most! Ty a ta tvoje pravda! Drž hubu a plav! Vždyť to není pravda! on to ví, ale nemůže to říci, ať žije předseda! Musíme s tím opatrně, aby lidi nezačali moc přemejšlet. Kastelán Jindřich Pupenec (dobrý Vlastimil Brodský) si stojí za pravdou, i když je za ní většinou trestán. A nakonec i povýšením se dá člověk umlčet. Předseda MNV František (skvělý Rudolf Hrušínský) je nádherný představitel komunistického funkcionáře, který i neúspěch dokáže zahalit do hábitu úspěchu komunistické strany. A ten nádherný projev na balkóně, kterým paroduje Ádu. Tajemník MNV (skvělý Miloš Kopecký) je ctižádostivý ve své touze po kariérním postupu ve straně a zprvu odmítání věcí pod vlivem předsedy proměňuje ve svůj trumf pro blaho obce a větší slávu strany. Bílá paní Perchta (Irena Kačírková) je vyvolána za jednoho úplňku partou opilců větou: Věř a komu věříš měř. A začala plnit skromná přání uklízečky Blažkové (Darja Hajská). Před zneužitím jejích schopností je odstaněna silou, která nechce za žádných okolností podlomit víru v tak skvělé společenské zřízení, kde nic starého nemá místo k životu. Další zajímavé postavy: servírka Andula (Jiřina Bohdalová), která v roli Bílé paní pěkně zavařila Pupencovi, pracovník zvláštního oddělení ministerstva školství a kultury Alois Kudrna (dobrý Josef Bek), který měl fascinující odjezd z Komonic po prvním střetnutí s Bílou paní a jeho stav byl na pokraji nervového zhroucení z toho, že imperialističtí nepřátelé by mohli mít navrch, referent dr. Tomeček (Čestmír Řanda), kterého Bílá paní na chvíli uvěznila ve svém obrazu, psychiatr Boukal (Václav Voska), který si jediný užíval se živou Bílou paní, Pupencova manželka Anežka (Vlasta Chramostová), ředitel školy (Vladimír Hlavatý), horlivý komunista, který vlivem Bílé paní trochu obrací, a přednosta úřadu na ministerstvu (Ilja Prachař), který si za každé situace věděl rady. Nádhera a skvost, pravda a půvabný ironický humor. (10.02.2011)