Světáci

Světáci určitě patří mezi to nejlepší co český / slovenský / československý film může nabídnout. Plejáda několika z těch nejlepších českých herců, klasický motiv maloměšťáka mezi smetánkou, i dnes chytlavé písničky a hlavně český filmový humor, to vše ze Světáků jen září. Trojka Sovák, Libíček, Brodský k sobě pasují snad ještě lépe, než Laurel k Hardymu a Sovákovo přirovnaní k dlouhému, širokému a bystrozrakému sedí přesně. Ovšem nejlepší výstup zde měl pan Vladimír Menšík, stačilo aby se objevil jen na pár minut a na film to mělo nemalý dopad (Paní, nemáte dceru Boženu? Ale upřímně, ne? No tak dobře.). A to taková Marie Sklodowská Kurí... (08.12.2007)

Taková malá česká parafráze na Pygmalion. Výborná ukázka "převýchovy" buranských fasádníků a hospodských holek na milé, slušně vychované a vzdělané gentlemany a dámy. Skvělé herecké výkony pod dokonalou režijní taktovkou Zdeňka Podskalského, holt ve druhé půli 60.let a počátkem let 70. byly zlaté časy české komedie a generace vynikajících (nejen) herců (nejen) té doby byla na vrcholu svých tvůrčích sil. (11.06.2003)

Tuhle hudební komedii považuji za naprosto geniální! Ačkoliv nemám příliš rád obvyklou poetiku komedií pana Podskalského (mimo třech čestných výjimek, které jsou ale vždy svázány ještě propojením s jinými tvůrci - Světáků, Kulového blesku a Bílé paní pro mě zosobňuje pokleslou televizní normalizační zábavu), tady došlo k naprosto unikátnímu propojení hudební složky, laskavého, inteligentního humoru a úžasných komediálních hereckých výkonů - zlatá éra československého filmu tu vykrystalizovala ve své komediální podobě! Film je tak nabit humorem, ale i satirou, tedy sžíravě zraňujícím poselstvím - kolik takovýchto (pseudo)intelektuálních snobů denně ještě pořád i dnes chodí kolem nás, kolik takovýhle světáckých rádoby intelektuálních plků můžeme ještě pořád zaslechnout... Nejlepší herecká generace a doslova Liga Mistrů českého filmového herectví (navíc poslední z velkých filmových návratů Oldřicha Nového). Krásný, opravdu krásný film... (27.05.2007)

Vedle komediální stránky by se nemělo zapomínat ani na spoustu skrytostí a narážek. Vůbec celé téma toho, čím by se socialistický člověk rád stal, téma intelektuálů, těch, kteří moc vědí, a proto ještě nyní sedí, a vdov po prvorepublikových bankéřích je výsostně odvážné. Však také Oldřich Nový o Únoru, který mu toho tolik vzal, mluví dost často a dost otevřeně. A všechno jenom jako skvostný podprahový vjem z toho nejčistšího humoru - i kultivovaný Vlastimil Brodský svého fasádníka z Velhartic zvládá nasprosto s přehledem. (05.07.2005)

Kdyby tato báječná komedie vznikla v době Českých lvů, kdo by byl nominován v hlavní roli? Těch nominací by muselo být hned šest najednou. Opravdová esa českého filmu zde rozjíždějí herecký koncert, který dějově graduje až k onomu vysněnému večeru strávenému ve vinárně - „kde číšníci chodí ve fraku.“ A kdo jiný by měl tři fasádníky společensky vyškolit než prvorepublikový elegán Oldřich Nový?! Při scéně v zahradní restauraci s písní Hřeším, hřeším, musí snad každého napadnout: Tak takhle to umí jen Zdeněk Podskalský. A mne ještě napadá, že je to jedna z nejlepších českých komedií, ne-li nejlepší vůbec. (03.05.2008)