Šílený detektiv

Dva velmi plodní hongkongští žánroví režiséři se spojili, aby natočili film o detektivovi, který je sice regulérním bláznem propuštěným od policie (svému odcházejícímu kolegovi daroval vlastní ucho), ale prokazuje zázračný talent pro rozplétání neřešitelných případů: jednak se dokáže telepaticky spojovat s pachateli a oběťmi trestných činů a zejména vládne darem vidět vnitřní osobnosti ostatních lidí. Totéž je i hlavním triumfem, byť lehce samoúčelným, celého filmu; samotné vyšetřování má díky hrdinově talentu málo společného s detektivkou nebo procedurálním popisem. Komplikované tak není vyšetřování, ale hrdina sám, resp. spíše jeho veřejný obraz: jeho dar a z něj plynoucí excentrické chování z něj dělají „obtížného“ vizionáře a samotáře. Pro tvůrce je pak dar záminkou k tomu, aby doslova zaplňovali plátno imaginárními (vnitřními) postavami [hlavní podezřelý jich má sedm!] a v závěru si střihli moc pěknou přestřelku v zrcadlové místnosti, další z holdů Wellesově DÁMĚ ZE ŠANGHAJE. Přesto film není tak marnivý, jak by se mohlo zdát: v překvapivé a hluboké pointě plně dozrává jak vztah hrdiny a mladého policejního detektiva (i ten má svou vnitřní osobnost), tak motiv ztracené zbraně, jež je nejen motivem vraždy, ale jako trauma každého policisty se stává patologickou obsesí celého filmu. Moc dobré. (07.10.2007)

Zanrovo odlisny, resp. umiernenejsi v pouzivani svojich trademarkoch Johnny To ako sme si na neho zvykli v jeho zopar predchodzich filmoch. Na druhej strane zapletku pribehu reziser putavo vyuziva na prezentaciu dejotvornych prvkov ciste audioviazualom. Zaverecna upomienka tak na Wellesa ako i Bruce Leeho (Enter of the Dragon) je krasne nasvietena/nasnimana s podtrhnutim duality imaginarnosti vnutorneho sveta s realitou okolia skrz reflexnu vlastnost zrkadlovych ploch. (02.12.2007)

Super, konecne opravdu poradne zmagorilej polda, zadna unilost typu "Monk", detektiv Bun je fakt bludy a halucinacemi postizeny pripad. Jeho vysetrovaci metody jsou mirne receno zvlastni. Chlapek se nechava pohrbit zaziva, ji obed o ctyrech chodech trikrat hned zasebou a pak se z toho prekvavapive pozvraci a to vse jen z toho duvodu aby v sobe probudil tu zvlastni inspiaci ve ktere se mu v pripadu veci najednou zacnou spojovat. "Nech stranou logiku, zapoj do vysetrovani emoce!" radi svemu partnerovi. Fakt jsem se bavil. Ve finale ovsem slusne krimi. (30.08.2008)

CIm viac clovek filmov videl, tym viac si vazi originalitu a kvalitnu filmarcinu. Prave pre to bol pre mna Mad detective paradnym zazitkom. Hlavna postava - detektiv Bun - bravurne stvarnena mne dovtedy neznamym hercom Ching Wan Lauom, si ma svojmi mierne povedane "netradicnymi" postupmi ziskal uz na samom zaciatku. Skutocna bomba vsak prichadza so zistenim, ze Bun dokaze vidiet vnutorne osobnosti ludi - to je samo o sebe zaujimavy napad, no to ako ho tvorci filmu hravo a ucinne vyuzili je vskutku nevidane. Jeden sviezi napad, sikovny filmari, a o zabavu je postarane. Ako je pri tomto tvorcom tyme uz samozrejmostou, ci lepsie povedane trademarkom, film ma nadhernu vizualnu a zvukovu stranku a to najlepsie tradicne prichadza na konci. Komu sa Mad detective pacil, odporucam taktiez velmi zaujimavy a originalny japonsky krimi-horor Nightmare detective. (9/10) (27.03.2008)

Film, u kterého vám to musí v hlavě šrotovat od začátku do konce, jinak se ztratíte; geniální dílo, jaké může urežírovat snad jen a právě Johnny To. Kromě atmosféry je právě neustálé prolínání skutečnosti, minulosti, představ - a jejich rozebírání, které je ponecháno na vás - hlavním, největším, obrovským kladem, který se jen tak nevidí. Alespoň ne dobře zpracovaný. Na druhou stranu má Detektiv tolik rovin, že rozhodně není filmem pro všechny, jestli to je klad nebo zápor - těžko říct; pro mě to zápor není určitě. (14.04.2008)