Svetová vojna Z

Od začátku nastavené pekelné tempo sice do závěru nevydrží, ale jízda je to opravdu slušná. Zběsilá akce, moře digitálních a ultrarychlých zombies, sem tak nějaké gore a Brad Pitt coby ukázkový hrdina, který když rodině slíbí, že se vrátí, tak se prostě vrátí. Jeho totiž nezastaví ani havarující letadlo. Kamera místy vážně nepřehledná, ale ta Beltramiho hudba se vskutku povedla. Trochu zamrzí, že Fox a hlavně Morse tu mají jenom štěky. Ale jinak spokojenost. (05.09.2013)

Zombie Chaos v plné kráse! World War Z je pro mě bezkonkurenčně nejlepší Zombie film, co jsem kdy viděl. Přináší hojné napětí s pulsující srdce bušící akcí, které nekontrolovatelně přetrvává po celý film bez jakéhokoliv hluchého momentu a tomu já říkám Blockbuster jak Kráva ! Brad Pitt je frajer a zahrál vše na jedničku, scénář i dialogy taktéž svěží k Zombie Žánru. Výtka jen k nedostatku gore, což mohlo z filmu udělat nejlepší trhák roku, ale stále velká spokojenost. 90% (04.09.2013)

Dřív, když jsem býval ještě mladý homosexuál, jsem tyhle herecké prototypy přírodních zvlhčovačů dámských bombarďáků a ukázkové modely spodního prádla BigDick, žrával stejně intenzivně, jako zástup nevyholených nadržených paniček a vždy, když se Pittí a jemu podobní objevili v telce, radostí jsem si škubal ochlupení v rozkroku. Dnes tyto hrdiny, kteří dříve budili respekt a zářili v chladných a perfektně promyšlených rolich, hází do laciných béčkových zombie filmů. WTF? Co bude příště? Leo DeCapr v gastronomickém akčňáku o zelenině, která přebírá vládu nad světem? Honza Deppovic v Pomstě mravenců 2? Bruce Vyliž ve Smrtonostné pasti? Fůůů, jemně se mně zvedá kufříček. Nažhaven zdejším hodnocením a velectěnými názory mnoha uznávaných autorit a filmových bohů, jsem usedl do křesla, jednou rukou jsem čapl pívo, druhou lofasa a tu parádu si pustil. Co musím zmínit jako první, je snad nejodpornější ženský casting, jaký jsem kdy ve filmu viděl. Bredova píchačka by bezpochyby dokázala učinit šukovzdornou i celou četu nevidomých, jinak permanentně nadržených pákistánských povstalců a jí v neopíchatelnosti bezkonkurenčně sekunduje Pittího vojenská kolegyně, u níž jsem si až do závěrečných titulků myslel, že se jedná o mladičkého metrosexuálního teplouše. Což o to, Bredík si zapomněl taky jaksi skočit do maskérny a na plátně se nám promenáduje palačinky smažící tatík s extramastnou hřívou jako v reklamě na šampon. To mě zaujalo asi nejvíc. Jo, a pak tam jsou ještě nějací zombíci... myslím. (31.10.2013)

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

V tom filmu vyjde ze zombie apokalypsy bez následků pouze Severní Korea, protože tam povinně vytrhali zuby všem 25 milionům obyvatel. Myslim, že už žádná reálná válka nehrozí, Hollywood ji totiž právě zažehnal. Jinak jsem teda netušil, že letos v kině uvidim něco ještě blbějšího než Nevědomí! Pitt přežije i pád letadla, děj je posouván prostřednictvím těch nejvíc nepravděpodobných náhod, protože scénář psal... no, Lindelof. Prvních dvacet minut je výborně děsivých a vtahujících, zbytek ale nevystraší ani tu Pittovu dcerku, co si přála k narozeninám štěňátko a trpěla astmatem. 60% hlavně za spektakulární akci v Jeruzalémě. (19.06.2013)