Svetová vojna Z

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

,,COPAK NEJDE O TVOJI RODINU, KDYŽ MLUVÍME O ZKÁZE LIDSTVA?“...... /// Katastrofickej (rodinnej) zombie horor s šutérem Pittem, kterej ví, kdy je třeba nasadit bajonet a vomotat levačku časákem, a kdy zase nasednout do letadla a vyrazit splnit dramatickou misi. Kurva těch zombíků – TUNY! To se musí nechat, kam se sere Resident Evil. Nebo to drama, skoro jako v Já, legenda. Nebo ten krátkej úvod … prostě - přestože tady asi nenajdete nic, co by jste už někde neviděli, stejně by vás to mohlo bavit. Jako mě. Nechybí mi litry krevní plazmy, nevadí, že jsem se kurevsky lekl jen jednou. Má to dost dobrej spád a přes rating PG-13 i slušný napětí. Kdyby (čistě teoreticky) vyšla do oběhu rejžova verze s trochou toho kečupu, lepšíma záběrama, s Ruskou anabází a třeba i s tím jiným koncem – víte co, byl by to úplně jinej film, kterej by nestál na jednom ksichtu, kurevská apokalypsa, na kterou by možná zašli i Vetřelci. Na druhou stranu, když si uvědomím, jak bylo složitý dát tomu filmu ,,rozumnou“ podobu… Možná by Pitta potěšilo (říkám možná, vole…), že mám z jeho počinu mnohem lepší pocit, než z plochýho Muže z oceli. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2006 napsal Max Brooks číst nebudu. 2.) Celej život sním o zničení Jeruzaléma. 3.) Zjistím, že nejen z cizího, ale ani z Pittova zombíka krev neteče. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (03.07.2013)

Zkřížení zombie survivalu s epidemiologickým thrillerem v blockbusterovém měřítku a se silným hereckým tahounem v podání Pitta vyšlo a přineslo v rámci už fest vyčpělého žánru solidní podívanou. Pittova cesta nabízí jednu zajímavou zastávku a silnou scénu za druhou (rozhovor s agentem CIA na základně, Jeruzalém, let z Jeruzaléma) a zombie ataky jsou patřičně intenzivní a brutální. Jen ta závěrečná komorní třetina v laboratoři je poslabší. (07.09.2013)

Světová válka Z pro mě představuje příklad snímku, který je inspirativní a ozvláštňující, přestože v mnoha ohledech odporuje představám o dobře vyprávěném hollywoodském příběhu, o dobře vystavěné hollywoodské formě a o dobře natočeném hollywoodském filmu. Proč tomu tak je, popisuji na Douglasových poznámkách. (28.06.2013)

Předchozí Forsterův počin KAZATEL KALAŠNIKOV při své o něco málo víc než než dvouhodinové stopáži precizně dodržoval pravidla hollywoodského načasování a výstavby, když byl rozdělen do čtyř půlhodinových aktů a od patnácté minuty s každou další půlhodinou docházelo k dílčímu bodu obratu ve vyprávění. Vznik SVĚTOVÉ VÁLKY Z provázely ale problémy v podobě střetu režiséra a herecké hvězdy, scénář byl několikrát přepisován, natočená druhá polovina se přetáčela a dotáčely se scény do úvodu. Produkční problémy vysvětlují, proč je poslední Forsterův snímek tak strukturně rozpadlý. Při skoro dvouhodinové délce je na místo standardních čtyř rozdělen do tří aktů (35, 30 a zbylých víc jak 40 minut), která mají držet pohromadě díky postavě Gerryho a zapojením motivů z jeho osobní linie (rodina, návrat k ní)._____ Netradičně vystavěné a jako celek nesoudržné dílo působí spíš jako procházka historií zombie subžánru - podobně jako fungovalo QUANTUM OF SOLACE, vznikající během scenáristické stávky, ve vztahu k bondovskému universu. První dva akty jsou v rámci zombie subžánry ozvláštňující svým soustřeďováním se na vývojový vzorec vyšetřování na místo putování a příklonem k makroperspektivě. Ovšem s třetím aktem se změní perspektiva z makroroviny do mikroroviny, od vývojového vzorce vyšetřování se upustí nahrazením cíle v profesní rovině (na místo hledání pacienta 0 se objevuje vakcína) a promění se i stylistické strategie (na místo rychle stříhaných akčních pasáží, v nichž se střídají detailní záběry s nadhledy, zatímco se důsledně pracuje s mimoobrazovým prostorem a pokaždé se zesiluje jiný prvek stylu od svícení ke zvuku, se stříhá pomaleji a dění se inscenuje do více plánů). Škoda, protože vypadat kinoverze jinak, mohlo jít o soudržný a výborný film, který se v závěru nevzdává svého politického přesahu adorovaním rodinných hodnot, má nekonvenční zakončení a neodchyluje se od makroperspektivy jakožto hlavního ozvláštnění zombie flicku. Doufám v režisérský sestřih na B-R, po kterém je možné přehodnocení. (02.07.2013)