James Bond: Skyfall

Nejklasičtější zápletka v zadumaném artovém podání. Vrcholem pro mě byla Šanghaj a Macao. Málo slov, sledování, souboj ve světlech neonů a pak mlčenlivý příjezd do kasina. Cítil jsem z toho takovou až melancholii. Potom na mě velice zapůsobila scéna se sestřelováním panáku. Nekompromisnost, jak vystřižená, z nějakého westernu od Corbucciho mě nadchla. Bardemův záporák byl výborný, Craig je tradičně kvalitní. Přesto na mě film jako celek nezapůsobil tolik, i když jednotlivé scény výše mají obrovskou sílu. Finále ve Skotsku mi bylo už nějak jedno. Pro mě je nejlepší Bondovka s Craigem stále Quantum of Solace. (28.10.2012)

Jak řekla herečka arcibiskupovi: "Nečekala jsem, že to bude tak dlouhý," ale žádnej dobrej film nemůže být dost dlouhej. A jak říká moje babička, kdo má viset, ten se neutopí, takže neutonul ani Bond, James Bond, ani Mendes, který nám připravil koktejl s vyváženými přísadami krve, potu a slz. Tradiční receptura v moderních kulisách nemá zapotřebí halit příběhovou nahotu fíkovým listem triků a pozlátka, stejně jako v době, kdy si většina cílového publika plete Marxe a Engelse s Marks and Spencer, už nemůže operovat machobondem svádějícím boje s rudochy a agentky cizích mocností ve světě jasných pravidel a předem přidělených rolí, takže to řeší nelítostným reflektorem namířeným na zákulisní hru stínů a vědomím, že dýkou do zad se nejlíp míří z vlastních řad... Návrat marnotratných synů k mateřsko-macešké M jede nelítostnou trasou, kde není čas na odbočky v podobě bondgirls a vybuchujících kuličkových per, ale závěr, kdy tenhle postmoderní torpédoborec s ladností jachty zakotví v tradicionalistickém přístavu, je docela milá poťouchlost. Skyfall možná nepřepíše dějiny - třebaže se v něm přepisují nekrology - ale svěžím větrem ze skotské vysočiny je každopádně. Pleasure for me, pánové, a u čtyřiadvacítky nashle. P.S. Ačkoli je příslušnost filmu k inteligentní komerci nezpochybnitelná, to přirovnávání k Nolanovi má píchlou gumu hned na všech čtyřech gumách Aston Martina... (24.11.2012)

Jedna z největších schopností umění spočívá v jeho neustálé dynamické proměně v kontextu doby. Působení umění je dáno již recipientem samotným, který je ovlivňován okolím, etnikem, ke kterému patří, časem atd. Film byl vnímán jinak v kontextu doby, kdy byl natočen než o několik desítek let později. Kritické docenění bondovek také přišlo mnoho let od vzniku prvních dílů. Vyčítat Skyfall značný odklon od tradic bondovské tematiky je poněkud nepatřičné. [==] Nový Bond je filmem dvou polovin; dvou světů, se kterými je hlavní hrdina konfrontován. S jedním, tím tradičním bondovským a druhým, více realistickým, kde je prezentována Bondova zranitelnost, snad až smrtelnost. Skyfall netematizuje jen bondovskou legendu samotnou, ale obecně hyperrealné a spektakulární akčně-špionážní filmy. Mendes přitom tu odkazuje na Wellese, tu na Peckinpaha či Copollu. Kdyby snad měla série skončit, byl bych rád, aby posledním filmem byl Skyfall, ve kterém se zrcadlí celé půlstoletí bondovek. R.I.P. 1962-2012; 2012-? (05.11.2012)

Kruh se uzavírá v dokonalém a okázalém gestu pochopení sebe sama i (asi ne univerzálně všech) diváků. Krok dopředu i cesta zpět. Zahleděnost do sebe sama i zkoušení nových možností. Bond je, jaký je, a moc dobře si uvědomuje své limity a povinnosti a využívá je ve svůj prospěch. Výsledek je tak nostalgický i inovativní zároveň. Coby inventura po padesáti letech historie ideální. O něco podobného se neúspěšně pokusilo Dnes neumírej. Skyfall není bondovka pro každého, někomu přijde, že "tohle do Bonda nepatří", jinému naopak "tohle je až moc klišé", ale koho chytne, toho musí chytnout pořádně! Bond to říká jasně: srdce = cíl. IMAX filmu velmi sluší. Napodruhé ještě lepší. (26.10.2012)

Nevím přesně, kolik bondovek jsem dosud zhlédl, ale Skyfall je s největší pravděpodobností poslední. Sam Mendes ani Daniel Craig za skromné hodnocení v podstatě nemůžou, jednoduše se mi ten bondovský kolovrátek přejedl a kdyby nedošlo k jeho modernizaci s příchodem Daniela Craiga směrem k moderně pojatým realističtějším akčním filmům, asi bych s bondománií (která u mě vždycky představovala okrajovou část kinematografie) skoncoval už dřív. Starší bondovské tituly s Seanem Connerym jsou pro mě, jak jsem si při nedávných reprízách uvědomil, téměř nekoukatelné a Daniel Craig byl první představitel Bonda, kterému jsem jeho příslušnost k špionážní agentuře věřil. Jenže co naplat, ať se modernizuje, jak chce, základ zůstává stále stejně pitomý. A nakonec je veškerá ta snaha o osudovost, tragiku, o větší hloubku vlastně spíš na obtíž. Ten film nejlíp funguje v momentech, kdy se nebere vážně a k brakovosti se záměrně hlásí, jako např. ve scéně útoku lidožravých varanů na zlosyny. Chování postav a ďábelské plány hlavního padoucha na pomstu jsou ve skutečnosti podobné vtipu, kde vynálezce vysvětluje na patentním úřadě mechanismus zbrusu nové pasti na mouchy. "Je to vlastně bludiště, kde moucha bloudí labyrintem chodeb doleva, doprava, doleva, doprava..." - "Aha a na konci...?" ptá se úředník, "zase zatáčka?" - "Kdepak, na konci je propast, moucha se zřítí dolů a zlomí si vaz."... Oceňuju Mendesův smysl pro vizualitu a krásná scéna s medúzami v čínské megapoli si sama o sobě zaslouží 1*, oceňuju schopnost Craiga hrát tvrdé chlapy i ve věku, kdy už se jiní orientují na konverzačky, a oceňuju Bardemovu schopnost zahrát si ďábelského padoucha tak, že uznale kýváte hlavou, ale zbytek - darmo mluvit. Celkový dojem: 45 %. (04.12.2014)