James Bond: Skyfall

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)

Tím, že Mendes neutíkal před v současnosti již nepřehlédnutelnou vyčpělostí a unaveností bondovského konceptu, ale naopak je v osobě stárnoucího Bonda tematizoval, stvořil něco, co je v sérii ještě o řád revolučnější než Casino royale. Je fascinující, jak právě díky odchylkám od zavedených bondovských atributů dokáže Mendes fakticky i atmosfericky vytvořit právě ten svět, v němž Connery kdysi začínal. Snad tedy nebude následovat další zpátečnická neumětelská srágora typu Quantum of Solace, která tohle všechno rozmetá na kousky. PS: Rusové, Číňani, Severokorejci, Íránci, Muslimské bratrstvo, saláfisti, wahábbisti, Al-Kájda, Tálibán a co jsme se dozvěděli? Že největší hrozbu matce vlasti představují jednotlivci z vlastních řad. Jo a že Assange je svině a pravděpodobně teplouš. (26.10.2012)

Craig svého Bonda začal pozvolna. Casino Royale bylo fajn, přineslo víc realismu, parkur a první nástin nového Jamese. Ale celý ten příběh byl takový rozplizlý. V Quantum of Solace se JB konečně rozjel, ale pro změnu akční sekvence byly nastříhány možná víc epilepticky, než by mi bylo příjemné. Ale tenhle komentář nepíšu k prvním dvěma dílům (prvním dvěma dílům s Craigem, než bude náhodný čtenář něco namítat), že ano! Skyfall je pro mne totiž jeden z nejlepších filmů z téhle série. Poprvé jsem ho viděl v kině a byl naprosto unešen, podruhé po osmi letech v televizi a moje nadšení přetrvává. Skvělý příběh, který uzavírá některé staré rány a motivy z předchozích dvaceti dvou dílů, vyzrálý Craig jako James, bizarní, ale schopný blonďák Bardem... A místo obligátní Bond-girl Judi "M" Dench, protože si konečně někdo vzpomněl, že jde o skvělou herečku, a tak jí věnovali třetinu filmu... Plus jako bonus na závěr dokonalá skotská krajina. (16.02.2020)

Fantastický. Mocnej scénář, plnokrevný postavy a úcta k bohatýmu bondovskýmu univerzu, v němž je ale tentokrát třeba skrze slzy završit restart padesátileté série. A klapne to. V tom sebevědomém skotském finále se Bond zase vyrýsuje v hrdinu, jenž tu s náma musí být alespoň dalších pět dekád. Mendes se vyrovnal svému inspirátorovi a mistrovsky naplnil nolanovský koncept. S potěšením... (29.10.2012)

„Last rat standing.“ Pět důvodů proč pět hvězd. Za prvé Mendes. Svůj akademický chlad a řemeslnou dokonalost teď "obrátil" proti sobě a stiskl spoušť. Po Casino Royale se Bond zase posunul o parník dál a při úvodní turecké akci (poprvé jsem viděl, že by byl bagr obsluhován buldozerem) musel začít žloutnout i slovutný Zelený trávník. Za druhé Double 0 Seven Legacy aneb neokázalý projev úcty k tradici. Komu se při výjezdu Astonu Martin DB5 z garáže neobjevil na tváři lehký úsměv, ten si doteď myslí, že Goldfinger propadl kouzlu stříbra a Lazenbyho druhá bondovka byla o fous lepší než třetí. Za třetí Deakins, kameramanská to dokonalost. Závěr osvětlený plameny musel připomenout koně na pozadí hořících vrtů v Jarhead, pochopitelně nesměl chybět i ikonický záběr přes okenní tabuli. Za čtvrté Bardem. Možná nejlepší padouch v padesátileté historii, v kategorii těch ne čistě heterosexuálních bezpochyby vladař. Pěkný chrup. A za páté? Pro mě rozhodně to nejdůležitější. Hřejivý pocit, který jsem na konci mohl sdílet se synem Andrewa Bonda a Monique Delacroix: PLEASURE.. P.S.: Komu chyběly Bond girl, musí se lépe dívat, nejlépe do řad Jamesových nadřízených.. (12.11.2012)