James Bond: Skyfall

Jak řekla herečka arcibiskupovi: "Nečekala jsem, že to bude tak dlouhý," ale žádnej dobrej film nemůže být dost dlouhej. A jak říká moje babička, kdo má viset, ten se neutopí, takže neutonul ani Bond, James Bond, ani Mendes, který nám připravil koktejl s vyváženými přísadami krve, potu a slz. Tradiční receptura v moderních kulisách nemá zapotřebí halit příběhovou nahotu fíkovým listem triků a pozlátka, stejně jako v době, kdy si většina cílového publika plete Marxe a Engelse s Marks and Spencer, už nemůže operovat machobondem svádějícím boje s rudochy a agentky cizích mocností ve světě jasných pravidel a předem přidělených rolí, takže to řeší nelítostným reflektorem namířeným na zákulisní hru stínů a vědomím, že dýkou do zad se nejlíp míří z vlastních řad... Návrat marnotratných synů k mateřsko-macešké M jede nelítostnou trasou, kde není čas na odbočky v podobě bondgirls a vybuchujících kuličkových per, ale závěr, kdy tenhle postmoderní torpédoborec s ladností jachty zakotví v tradicionalistickém přístavu, je docela milá poťouchlost. Skyfall možná nepřepíše dějiny - třebaže se v něm přepisují nekrology - ale svěžím větrem ze skotské vysočiny je každopádně. Pleasure for me, pánové, a u čtyřiadvacítky nashle. P.S. Ačkoli je příslušnost filmu k inteligentní komerci nezpochybnitelná, to přirovnávání k Nolanovi má píchlou gumu hned na všech čtyřech gumách Aston Martina... (24.11.2012)

K Bondovkám mám velmi vlažný přístup ("je to jenom Bond"). Hrdinou Skyfall ale není James Bond, nýbrž Sam Mendes. Skyfall je jen perfektně odvedené řemeslo, nic víc. Skyfall je tak perfektně odvedené řemeslo, že mi nezbývá nic jiného, než být v podstatě nadšený. Finále ve skotské mlžné vrchovině jsem si vyloženě užíval. Výtečný Bardem. (14.12.2012)

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)

Bonda jsem vždycky považoval za borce, který prostě zabije každýho a uteče i z epicentra zemětřesení mžikem oka a kromě toho žije v absolutně nerealistickém prostředí, kterému vládne britská MI5. Vždycky to tak bylo, než se objevil Daniel Craig a spolu s drsností Bondovské sérii přiřadil i realistično, které mi v jeho příbězích tak strašně chybělo. Perfektní to je například už v Casino Royale, které považuji za nejlepší Bond film. Následný Quantum of Solace byla zívačka a tak bylo třeba, aby se tvůrci vzbouřili a natočili něco...něco na co se prostě nezapomene a hodí do série opět trošku elegance. Skyfall je takový realistický nerealistický Bond neBond. Bond už není takový borec, jak ho známe, občas o něj máme i strach. Pořád tam jsou ale scény, které se o dnešní realitu ani okrajem neotřou. I tak je to ale skvělá zábava. Akce je dostatek. I když je decentní, dokáže zaujmout .Sam Mendes je skvělý režisér a tohle se mu prostě nedá upřít. Příběh také není špatný a konečně se současný Bond také vrátí trošku k minulosti. Nejlepší na celém filmu ale je bezesporu Javier Bardem. Tak skvělého záporáka jsem viděl naposled u Batmana, když se v nové sérii objevil Joker. A už tenkrát jsem si říkal, že takového záporáka asi nikdo nepřekoná. Každopádně když v půlce tohodle filmu na plátně vykoukne naprosto úchylnej Javier, měl jsem jasno. Nechci říct, že ho překonal, ale minimálně se mu vyrovnal. Vlastně i díky němu jdu v tomhle hodnocení tak vysoko. Bez něj by to byla hrozná nuda. No, co říct na závěr? Třetí film Daniela Craiga jako Bonda se vysloveně povedl. Už to pro mě není takový šok, jako při Casino Royale, ale pořád je to vcelku fajnová zábava, která se snaží být realistická, ale pořád je to jenom zábava. Ale tak, Bond stejně jiný nebude, tak co. (12.11.2012)

"Nie je hanbou priznať, že strácate dych. Hanbou by bolo priznať to neskoro." Bomba. Mrazivý ústredný psychopat, skvelé a veľkolepé akčné scény, prekvapivé finále á la Sám doma 4: Opustený na Škótskej vysočine a pôsobivá atmosféra zlej a nepokojnej doby plnej neistoty, paranoje a nepredvídateľného terorizmu. Po Jeden svet nestačí najlepšia bondovka vôbec, ani sa mi k tomu nechce písať viac. Kino Považan NMnV 2012 (18.01.2017)