Bojovník: Brat proti bratovi

Nejdokonalejší podoba a absolutní vrchol sportovního dramatu. Každý divák bude v daném žánru mít několik jiných titulů, které pro něj zůstávají co do osobního prožitku intenzivnější (pro mě např. japonský "Gachi Boy"). Ale "Warrior" představuje až neuvěřitelně dokonalé využití a naplnění všech prvků a postupů své kategorie. Vyprávění bravurně skládá a dávkuje informace, aby vedlo diváky k sympatiím s oběma hlavními hrdiny skrze ustanovení a prohlubování jejich motivací i osobních linií. Casting dokázal vyhmátnout nejen Toma Hardyho coby kredenc s úzkostlivě skrývaným srdcem, ale především vynikajícího Joela Edgertona, který sálá onu podmaňující kombinaci inteligence, síly a medvídkovitosti potřebnou pro roli sympaťáka táty a učitele, který shodou okolností je taky zápasník. Už od začátku tenhle do milimetru dokonale vysoustružený stroj na emoce jede na sto procent, takže o to větším překvapením je, když v poslední třetině vyřazovacího zápasu přeřadí ještě na vyšší rychlost. Ohromně dynamická kamera a rychlý střih tu mohou dělat nehorázné divočiny, protože díky preciznímu zvukovému mixu, scénáři a vedení herců to vše zůstává přehledné. Jednak tu tvůrci skvěle využívají role moderátorů sportovního zápasu, ale také zužitkovávají všechny předchozí motivy, aby diváky zaplavili nejen fyzickými, ale i emocionálními bombami. Fakt, že se tenhle film svého času vyhnul českým kinům, byť tu na něj práva byla koupena, zůstává jednou z největších křivd místní distribuce. Tím spíš jsem rád, že jsme tohle mohli alespoň jednou projekcí v Aeru napravit, protože v kině je "Warrior" opravdu nehorázná nálož a vyloženě intenzivní zážitek. (21.08.2022)

║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $13,657,115║Tržby Celosvetovo $24,215,385▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,403,492 //počet predaných kusov 245,751║ Tržby za predaj DVD v USA $9,891,940 //počet predaných kusov 502,524║ No tak režisér Gavin O'Connor opäť pekne prekvapil a potvrdil že má talent podať komornú drámu v tom najsilnejšom prevedení, hoci nechýba tomu klasický Americký sentiment, sú tam dosť silné vyhrotené situácie, ktoré úžasne spevňujú a postupne vyživujú túto drámu až ju vystupňujú medzi najsilnejšie zážitky v tomto žánri, súboje sú len bonbónik na vyše, nečakané prekvapenie. /90%/ (02.01.2012)

Vítám ozvláštnění schématu „dostanu přes držku – dám přes držku – jsem vítěz“ rozdělením pozornosti mezi oba aktéry finálního střetu, kteří jsou navíc bratři (takže trocha biblické symboliky navrch). Současně mne mrzí nevyužití zápletky ke generování větší ambivalence. Zdůrazněním rodinného podtextu a záslužnou učitelskou prací jsme nenápadně směrování k tomu, abychom zatínali pěsti, když pěstí dostane Brendan, ne Tommy, jemuž je systém ukradený (což se přece nesluší). Film ani neukazuje zoufalost z věčného kolotoče proher a vítězství jako Wrestler. Tam, kde bylo Aranofského drama kritické, je Warrior patetický. Od bezduchého mlácení neodrazuje, agresivní hudbou k němu spíše podněcuje. Dobrovolná sebedestrukce navíc představuje pro oba bratry od začátku jedinou možností, jak zachovat (případně vylepšit) svou existenci. Film v zájmu vlastní dramatické funkčnosti jinou možnost nepřipouští. Brendan zápasí, aby uživil rodinu, Tommy zkrátka proto, že mu adrenalin dodává sílu (citlivěji tuto poválečnou neschopnost přestat válčit vystihl The Hurt Locker), což je další důvod, proč mít víc pochopení pro Brendana. Výkon Toma Hardyho mne přesto přiměl litovat, že celý film není věnován pouze jemu. Sebegeniálnější herec ale nezamaskuje mechanickou výstavbu dramatu: syn nemá rád otce, otec se ztříská, syn otce polituje a svou frustraci ventiluje, když během zápasu rozdrtí soupeře. Takhle krásně jednoduše to ve filmech chodí, kdesi v nitru možná dokonce toužíme, aby tomu tak bylo, ale emocionální působivost rádoby psychologického filmu tím trpí. Dobře Warrior dělá, když přibližně po osmdesáti minutách na nějaké psychologické nimrání rezignuje a dále už jenom z různých úhlů ukazuje, jak do sebe dva chlapi mlátí a kopou a jak je ostatní pozorují. Zápasy jsou zrežírované stejně neinvenčně jako dialogové scény, jež nás ubíjejí věčným střídáním záběru s protizáběrem. Kamera buď zůstává mimo klec, a/nebo se snaží napodobit nepřipravené záběrování televizních kameramanů a simulovat tím zkušenost z domácího, případně živého sledování podobných mačů. Násilí O’Connor neestetizuje jako třeba Scorsese v Zuřícím býkovi, nečiní z něj jednání vymykající se všednodenní zkušenosti, čím vlastně jen podporuje znecitlivělost diváků, dojem, že jde o něco běžného. Zkrátka – a bohužel – nekritický film. 70% Zajímavé komentáře: novoten, Arbiter, SarumanKo, Triple H (09.10.2018)

Nejdřív přišel Wrestler, další rok se objevil Fighter a teď je na scéně Warrior. Je mi jasný, že tyhle filmy jsou tu od toho, aby nabídly fyzicky a i psychicky náročný scénář, pro který se vyberou ty nejlepší varianty pro hlavní role, vedlejší role, režiséra, hudbu a další kopu důležitých funkcí, které se kolem filmu točí. A nakonec se perou o to, kolik Oskarů si protentokrát odnesou. Nicméně i za náměty takových prvoplánových filmů se může skrývat neskutečně citlivý příběh plný životních osudů a nádherných scén, u kterých se Vám bude chtít brečet...a co víc, budete řvát jak želvy. Warrior je jednoduše nádherný film. Má příběh, který už ve své podstatě musí vybudit nějaké city, minimálně k zamyšlení. Jakmile jsem ale spustil první minuty filmu, okamžitě jsem se s herci, hrající dva bratry sžil. Tom Hardy a Joel Edgerton je zahráli totiž naprosto famózně. A to samozřejmě nemůžu a nesmím zapomenout na jejich tátu, kterého si zahrál Nick Nolte a předvedl snad úplně nejlepší herecký výkon, který jsem v roce 2011 viděl. Byla nádhera sledovat ty jednotlivé zápasy v ringu, ty oči hlavních aktérů, kteří na sebe koukají a je z nich vidět ten neuvěřitelný smutek. Do toho pak hrála hudba Marka Ishama, který mě odteď dost zajímá, protože poslední scéna v kombinaci s naprosto geniálními herci a právě jeho hudbou ve mně vyvolala to, co ve mně nevyvolal hodně dlouho žádný film a můžu říct, že v top 5 nejlepších scén, které jsem kdy viděl se po shlédnutí, nejspíš udrží. Stejně jako se mi v srdci nadosmrti udrží tenhle nádherně odvyprávěný příběh dvou bratrů. (16.01.2012)

Jeden bráška má trauma z Iráku, druhý z Hypoteční banky a z toho, že musí učit negry fyziku. Tatínek je navíc notář a udržet si v obýváku tu katalogovou bloncku, to chce pořádně dlouhý charm nebo macaté konto. Ideální podmínky pro to, vypustit tu zkurvenou mizérii z klece, vběhnout do klece, a rozkopat si držky v nějakém něžném, ultimativním turnaji. Dva hloubaví, sympatičtí intelektuálové proti bandě tupých hovad s ovarovými krky. No, dokonalá mýdlová opera pro holky s pytlíkem, u které vás však ani na chvíli nenapadne žehlit a jen dvě hodiny s otevřenou hubou zíráte jako pubertální mažoretka na Rockyho! Mistrovské!! Tomáš Tvrdýy je navíc žhavý kandidát na Zlatého, bezpohlavního naháče a jeho charisma je tak nakažlivé, že jsem měl po závěrečných titulcích neodolatelnou chuť jít ven a dát někomu strašlivě na tlamu! (05.12.2011)