Bojovník: Brat proti bratovi

Pěkně natočené, poutavé, výborně obsazené a zahrané. Ale opravdu si nelze nevšimnout těch zbytečných klišé, kterých se tvůrci mohli vyvarovat. S odstupem několika hodin po zhlédnutí zůstává na jazyku lehká pachuť z filmu, který je v mnohých momentech čirým kalkulem, jak diváka pohltit, aby si nevšímal toho, že je celý příběh jedno velké klišé. Bohužel pro mě, nenechala jsem se zaslepit líbivou formou. Tradiční schéma sportovních filmů se sice tvůrci snaží ozvlášnit klasickými prvky nezávislých filmů, jako je dysfunkční rodina, ale tady příliš tlačí na pilu. Do polemiky o tom, jak moc je celý závěrečný turnaj reálný, respektive fakt, jakou šanci by měl Brendan proti ostatním drsným bojovníkům, se radši pouštět nebudu. Stačí, když se podíváte na některý ze skutečných zápasů MMA. (70%) (11.12.2011)

Trochu pridlhé, no o to efektívnejšie, predstavovanie postáv v úvode... veľmi uveriteľné, hlavne vďaka slušnému výkonu hercov... skvelá hudba a neskutočne dobré spracovanie, hlavne strih... to sú dôvody, pre ktoré som im to celé zhltol aj s navijakom, a to aj napriek predvídateľnému deju a scenáru plného lacného klišé. (02.01.2012)

Pre mna idealne sklbenie strohosti s funkcnym rozdelenim na vztahovu a arenovu cast. Skoncilo to v tom najlepsom a nedopovedane som nemal potrebu dohladavat. Hmatatelny schematizmus prekryva sustredena rezia a vyborne herecke vykony na cele s desivym Tomom Hardym, ktoremu som veril kazdu mimiku, pohnutie svalom a buldocie premiestnovanie sa v priestore. Variacia Beethovenovej Ode to Joy potesila. (29.11.2011)

Po loňském Fighterovi další sportovní drama. Lepší horší? Hlavně jiné. Box je nahrazen atraktivními smíšenými bojovými uměními (nebo jak to popsat). Ten obrovský hype kolem 98 % je/byl jako vždy přehnaný, na druhou stranu si Warrior zaslouží pozornost snad každého. Není totiž jen sportovním dramatem, ale hlavně (velmi typickým) americkým příběhem o lidech, jejich cestách životech, rozhodnutích a dalších palčivých otázkách. Filmu vedle pevné ruky O'Connora (jeho Miracle byl podobně brilantně natočený a zde přidává i velmi televizní atmosféru) a herecká trojice Hardy-Edgerton-Nolte. Všem třem to jde skvěle, i když každý hraje na jinou notu. Nejvíc však asi většinu zaujme právě Hardy, přestože si myslím, že jeho role nebyla zas tak bůhví jak těžká a postava typického rebela s příčinnou má až přehnanou popularitu (a já bych takového člověka míjel obloukem). Na poměrně dlouhém filmu mi však vadila především průhlednost děje, v kterém se po 140 minut nestane nic, co váš překvapí. Je to škoda, protože tu prostor byl: Současně jsem měl dojem, že scénáristé trochu více nadržují Mr.C, ale proč ne, je to americký film a on je americký učitel od rodiny, co jako většina američanů nestíhá platit hypotéku;-)). Čímž se elegantně dostávám k hloubce a přesahu filmu, který reflektuje dost bolavých míst současné americké společnosti a hlavně (!) nedává odpovědi a ani zdaleka neprozradí tolik, kolik by diváka zajímalo. Možná i proto, bude druhé shlédnutí dost zajímavé. PS: nezapomeňte v životě odpouštět:) (10.12.2011)

Nejdřív přišel Wrestler, další rok se objevil Fighter a teď je na scéně Warrior. Je mi jasný, že tyhle filmy jsou tu od toho, aby nabídly fyzicky a i psychicky náročný scénář, pro který se vyberou ty nejlepší varianty pro hlavní role, vedlejší role, režiséra, hudbu a další kopu důležitých funkcí, které se kolem filmu točí. A nakonec se perou o to, kolik Oskarů si protentokrát odnesou. Nicméně i za náměty takových prvoplánových filmů se může skrývat neskutečně citlivý příběh plný životních osudů a nádherných scén, u kterých se Vám bude chtít brečet...a co víc, budete řvát jak želvy. Warrior je jednoduše nádherný film. Má příběh, který už ve své podstatě musí vybudit nějaké city, minimálně k zamyšlení. Jakmile jsem ale spustil první minuty filmu, okamžitě jsem se s herci, hrající dva bratry sžil. Tom Hardy a Joel Edgerton je zahráli totiž naprosto famózně. A to samozřejmě nemůžu a nesmím zapomenout na jejich tátu, kterého si zahrál Nick Nolte a předvedl snad úplně nejlepší herecký výkon, který jsem v roce 2011 viděl. Byla nádhera sledovat ty jednotlivé zápasy v ringu, ty oči hlavních aktérů, kteří na sebe koukají a je z nich vidět ten neuvěřitelný smutek. Do toho pak hrála hudba Marka Ishama, který mě odteď dost zajímá, protože poslední scéna v kombinaci s naprosto geniálními herci a právě jeho hudbou ve mně vyvolala to, co ve mně nevyvolal hodně dlouho žádný film a můžu říct, že v top 5 nejlepších scén, které jsem kdy viděl se po shlédnutí, nejspíš udrží. Stejně jako se mi v srdci nadosmrti udrží tenhle nádherně odvyprávěný příběh dvou bratrů. (16.01.2012)