Bojovník: Brat proti bratovi

Nemuzu si pomoct, ale mam z toho rozpacity dojmy. Film se totiz tvari jak neco naprosto ojedinelyho a originalniho, jenze naprostej opak je pravdou. Film se totiz absolutne nijak nelysi od vsech tech Rocky, Fighter, Boxer a dalsich zapasnickejch filmu. Gavin na sebe rve jedno klise za druhym, mame tu nejakej problem z valky v Iraku, problemy s penezma, fotrika alkoholika, problemy v rodine. Navic se to cely tvari desne tajemne a ackoliv behem par minut je cloveku do detailu jasny, jaky a proc jsou tu vztahy mezi postavama a co kdo proved, film se dale tvari zahadne a veci typu kdo, kdy, komu a proc vzdy rika jen tak na pul huby, aby clovek jakoze tapal. No a proste me to moc nebavilo. Obzvlast, kdyz ma film prehnanejch 140 minut a z toho 80 zabira jen hromada kecu. Film je sice hodne slusne natocenej, prijemne civilni, s sice filmovou, ale zaroven lehce syrovou kamerou a herci hrajou bezchybne vcetne olezlyho Nolteho, kterej vypada, jak kdyz vylez z popelnice. Jenze co je to platny, me to proste nijak nebralo a tak sem se bez vetsiho zajmu prokoukaval pres jednotlivy klisoidni az trapne udobrovaci dialogy a cekal, co bude. Jenze nekdy po tech 80 minutach se na vsechno Gavin konecne vysral, uvedomil si, ze toci film o soubojich a posledni hodinu filmu uz se tak vicemene jen bojuje v kleci. A teda kurva, ty zapasy dokazou nehorazne zvednout adrenalin. Hardy je nehorazna hora svalu, ktera bez jedinyho slova kosi protivniky. Oproti tomu Edgerton prece jen takova korba neni, tak se to spis hraje na techniku nez silu a uprimne receno, ackoliv vetsinu zapasu si uzijete spis v jeho podani, protoze s Hardym nikdo dlouho nevydrzi, proste to pusobi lehce usmevne, jak takovej v porovnani s ostatnima chcipacek furt vyhrava. Zaverecnej souboj uz je vicemene ocekavanej a to vcetne vysledku, tudiz pro me sklamani, protoze jsem mel jinyho favorita. Nicmene ty souboje jsou natolik chytlavy, ze filmu odpustim to super klisoidni uvodni ukecany drama a flaknu 4*, ale jestli budu na film jeste nekdy koukat, rozhodne az od druhy poloviny. (31.12.2011)

Scénář: Gavin O'Connor, Anthony Tambakis, Cliff Dorfman .. Box už není in (a vedle Warrior se může jít Fighter zahrabat ještě o něco hlouběji). Gavin O'Connor kočíruje svůj vlastní příběh rukou pevnou a je nutné si přiznat, že bez spousty klišé a průhledného vývoje příběhu by nebyl tak emocionálně efektivní. V jednotlivých segmentech fantastická podívaná (byť jistě spoustu diváků mine), se stopáží problém nebyl žádný, nikde nedrhne a samozřejmě lahodící Óda na radost. (07.12.2011)

A to jsem si myslela, že boxerská demence postihuje pouze přímé účastníky, ne přihlížející. Ale když tu vidím to hodnocení, radši využiju toho, že mám na neurologii protekci. S ostatními hodnotícími se shoduju jedině v tom, že jsem též měla po doběhnutí titulků chuť někomu rozbít hubu. Akorát na rozdíl od Canakji ne někomu o třicet kilo lehčímu, protože to by v mém případě znamenalo poprat se s jezevčíkem a minule mě ten hajzlík pokousal. (30.09.2013)

Klišé nad klišé, kdy vše jede podle stokrát viděného mustru, v předpokládaných kolejích, kdy není sebemenší problém odhadnout vývoj děje na dlouhé minuty dopředu, dokonce i ty dialogy můžete v duchu přežvýkat předem, než je herci vypustí z úst. Srovnávání s Rockym je troufalé, ten byl, více než jiného, především originální a netuctovou milostnou romancí, ve Warriorovi není originální a netuctové zhola nic. PS: Na tolik zde vzývaného Oscara, chlapci a děvčata, rovnou zapomeňte. (10.12.2011)

Ode dneška trénuju zásadně za zvuků Beethovenovy Ódy na radost. A víte, že ve Státech existuje nový druh trestu smrti?? Nazývá se Oktogon a spočívá v tom, že Vás vhodí do zápasnické klece spolu s Tomem Hardym... Asi bych měl poděkovat za to, že jsem 67% melancholik, přívalové emoční vlny se tak dají vnímat intenzivněji a že jich tady byl rozbouřený oceán. Herecké výkony, které zde byly k vidění, se sejdou možná jednou dvakrát do roka, souboje v kleci působí dobře, pořád jsou sice ještě kousek jinde než skutečnost, ale už to není alespoň tak okatě nahrané jako před dvaceti lety v Rockym. Dost řečí, nemá smysl říkat víc, důležitější je stejně to, co zůstane v každém po skončení filmu, takže si to všichni užijte, protože něco podobného se asi nebude opakovat dost dlouho. Pětihvězdičkové dvouhodinové vytržení z reality. (04.12.2011)