Bojovník: Brat proti bratovi

Tak z letošního roku je to zatím nejlepší kousek. Intenzivní emocionální i akční smršť s bezchybným Tomem Hardym a nečekaně skvělým Joelem Edgertonem, kterému se pomalu rozpíná slibná budoucnost. Skvělý nápad prohnaný hollywoodskou omáčkou a neokoukaným MMA prostředím má přesně ty ingredience co má mít. WARRIOR je o boji dvou smolařů, svým způsobem hrdinů, ale vyhrát může jenom jeden. Smutek nakonci přebíjí radost a klasické ponaučení; Nevzdávej se, tu platí dvojnásob. Nedivil bych se kdybych tenhle snímek viděl v Oskarovém klání jako favorita. (07.12.2011)

Ještěže jsem s bráchou zadobře a neplánuju refinanci své hypošky. Nechtěl bych se zrovna s ním (a s tím) dostat do tak frapantní situace jako hrdinové tohoto drama. Mno, pokoukání bylo napínavé do samotného závěru, pěkně natočené, zkrátka všichni, kdo na tom filmu makali, odvedli dobrou práci. Ve výsledku je to znát, stejně jako ve finále samotného zápasu. (23.09.2013)

Takovouhle zápletku by za tři rumy vymyslel i Franta Vodtáhlo. Rodina, bráškové, otec, ach bože ani ryba se nechytí na prut bez návnady. Film má jediný štěstí že má dobře udělaný souboje a vydařený herecký výkony i když na pochopení Tommyho pohnutek bych musel asi na Mars, když holky maj k chápání Venuši. (14.12.2014)

Krásně natočený, zpracovaný, napsaný a zahraný snímek o odpuštění. Proč je vlastně tak těžké odpouštět? Co nám v tom braní? Co se musí stát, abychom byli schopni odpustit? To vše nám nádherným způsobem prozkoumává sportovní drama o MMA a jako každé skvělé sportovní drama, to není vůbec o tom sportu. Příběh odloučených dvou bratrů, kteří vyrůstali s otcem alkoholikem má neskutečnou sílu, díky perfektní dramaturgii. Oba bratři mají své problémy, oba potřebují vyhrát a oba se musí naučit odpouštět. Film, který bude i za 50 let aktuální jako Rocky! 10/10 (31.03.2022)

Rodinné drama na jehož pozadí se odehrává boj v ringu (nebo naopak?) Nadprůměrný sportovní snímek to určitě je (a to to říkám já, antisportovec), ale do plného počtu mi přeci jen něco scházelo. Možná je to těmi charaktery, které jsou ploché a šíleně nevýrazné, nic o nich pořádně nevíme (až na neustále omílaná fakta) a já si tak nedokázala najít oblíbenou postavu, nebo se do někoho vcítit. Tommy je jen hora masa, která se cpe prášky a má být údajným válečným hrdinou. Brendan zase nesympatický učitel, který chce zaplatit účty. Jediný, kdo mi byl skutečně sympatický tak byla Jennifer Morrison. A na konci jsem fandila Tommymu a nějak jsem nechtěla uvěřit té jeho prohře, přestože to bylo předvídatelné (to by diváci přece nebyli spokojení, kdyby jeden z hlavních hrdinů přišel o dům...). Holt Hollywood z toho přímo čiší. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to nebavilo a při každém boji jsem nebyla nervózní za aktéry :) A vážně je to snad jediný sportovní film, který mě dokázal zaujmout přes dvě hodiny. Plný počet je tedy až moc, ale tři hvězdičky zase málo, takže..:) PS:A navíc se mi podařilo dostat přítele na 140 minut od PC:)) (20.06.2012)