Bojovník: Brat proti bratovi

Ještěže jsem s bráchou zadobře a neplánuju refinanci své hypošky. Nechtěl bych se zrovna s ním (a s tím) dostat do tak frapantní situace jako hrdinové tohoto drama. Mno, pokoukání bylo napínavé do samotného závěru, pěkně natočené, zkrátka všichni, kdo na tom filmu makali, odvedli dobrou práci. Ve výsledku je to znát, stejně jako ve finále samotného zápasu. (23.09.2013)

Óda na (filmovou i divákovu) radost, kterou kazí snad jen snaha o honění příliš mnoha zajíců. Čert vem všechna ta klišé, ale ocenil bych, kdyby se to plně soustředilo jen a pouze na bratry a otce (plus jejich démony); ono k tomu sice dojde, ale až v samotném závěru. Čímž dochází k tomu, že ty předchozí vedlejší motivy stejně vyzní do ztracena. (14.12.2011)

Pre mna idealne sklbenie strohosti s funkcnym rozdelenim na vztahovu a arenovu cast. Skoncilo to v tom najlepsom a nedopovedane som nemal potrebu dohladavat. Hmatatelny schematizmus prekryva sustredena rezia a vyborne herecke vykony na cele s desivym Tomom Hardym, ktoremu som veril kazdu mimiku, pohnutie svalom a buldocie premiestnovanie sa v priestore. Variacia Beethovenovej Ode to Joy potesila. (29.11.2011)

Vezmu to odzadu, neboť závěr je na filmu to nejdůležitější, nejsilnější a také nejkrásnější - bratři v ringu zúročují svůj hněv na těžký život, nepříznivý osud i špatného otce, dávají do souboje vše... Na konci svých sil však nalézají smíření, odpuštění a lásku, je to nefalšovaně krásné, ale má to své velké ALE... Celý film je vykonstruovaný, aby k této silně předvídatelné katarzi vedl, životní útrapy obou bratrů jsou nám vyměřeně a ne zcela přirozeně předkládány, s emocemi je manipulováno, divák je zasypávan kilami klišé a patosu. Což o to, stále se na to dívá dobře, film balancuje na hranici, kdy váš mozek cítí ošálení, ale díky slušné filmařině a perfektně charismatickému Hardymu se tomu dobrovolně poddáváte. Řekl bych, že je jen na vás, zda v tom spatříte Rockyho s Fighterem dohromady, nebo jen uslzenější Mortal Kombat... 8/10 (05.12.2011)

"Řekls, že budeš zápasit s klukama, co se dívali moc na televizi." Pěsti buší, nohy kopou, končetiny se kroutí do nepřirozených úhlů a srdce přitom puká - co je to? To jen rodina Conlonů si v kleci rovná své rodinné trampoty a nadšení diváků nezná mezí. I mně se Warrior líbil, ale přesto si dovolím být tím šťouralem, kterýmu před očima proběhlo pár důvodů k malý nespokojenosti. Tepání ex-ožralýho táty mě totiž přestalo bavit už v 1. kole, složení semifinálový čtveřice bylo jasný již půl hodiny před začátkem turnaje a představitel Koby má do obličeje ruskýho molodce asi tak daleko, jako já k vizáži Brada Pitta. To nic nemění na tom, že mě MMA baví a s Conlonovic bojovníky se ještě párkrát potkáme. (09.12.2011)