Bojovník: Brat proti bratovi

Tak z letošního roku je to zatím nejlepší kousek. Intenzivní emocionální i akční smršť s bezchybným Tomem Hardym a nečekaně skvělým Joelem Edgertonem, kterému se pomalu rozpíná slibná budoucnost. Skvělý nápad prohnaný hollywoodskou omáčkou a neokoukaným MMA prostředím má přesně ty ingredience co má mít. WARRIOR je o boji dvou smolařů, svým způsobem hrdinů, ale vyhrát může jenom jeden. Smutek nakonci přebíjí radost a klasické ponaučení; Nevzdávej se, tu platí dvojnásob. Nedivil bych se kdybych tenhle snímek viděl v Oskarovém klání jako favorita. (07.12.2011)

Úžasný, naprosto grandiozně emocionálně vygradovaný drama na pozadí bojových sportů. Po první hodině jsem dost nechápal vysoké hodnocení zde na csfd, protože ta první hodina je opravdu slabota a jen jakási chabá vykrádačka špičkového Fightera (2010). Jenže tam byly vztahy postav a postavy úžasně zahraný, tady je to fakt nic moc. No jo, jenže pak se to začalo tak nějak slušně vybarvovat a po 90 minutách začaly souboje. A to samotný už byla kapitola sama pro sebe ... Fakt super, perfektní techniky, extrémní napětí, hodně obstojná kamera, syrovost atd. Vyřazovací souboje v kleci o jednom vítězi, který obdrží obří finanční cenu. Dva bratry, bývalé zápasníky svede osud do tohoto jednoho turnaje. Oba mají obrovskou motivaci vyhrát, těžko říct, čí motivace by se dala pojmout jako důležitější ... Proti nim partička goril a hlavně jejich vzájemné nepřátelství z mládí. Ono ale nejde o klasické nepřátelství známé ze stovek "martial arts mlátiček" od 70. let, je to velmi složitý vztah. A zde na pozadí soubojů, obrovské barevné šou a vzrůstající obliby jednotlivých postav u diváků jako v koloseu se začne odehrávat vyhrocení bolestivých a hlubokých rodinných vztahů ... A teď už nebudu prozrazovat, jen musím napsat, že ve finále filmu jsem řval jak malý děcko a byl úplně rozsekanej obrovským přívalem emocí a furt brečel ... Přesně jako jeden z bratrů, učitel fyziky, stejně tak film si nechává ty nejsilnější trumfy do finále ... Dlouhá stopáž nevadí. Opravdu špička a pecka ve svém subžánru, tohle jo ... !!!! (04.12.2011)

Scénář: Gavin O'Connor, Anthony Tambakis, Cliff Dorfman .. Box už není in (a vedle Warrior se může jít Fighter zahrabat ještě o něco hlouběji). Gavin O'Connor kočíruje svůj vlastní příběh rukou pevnou a je nutné si přiznat, že bez spousty klišé a průhledného vývoje příběhu by nebyl tak emocionálně efektivní. V jednotlivých segmentech fantastická podívaná (byť jistě spoustu diváků mine), se stopáží problém nebyl žádný, nikde nedrhne a samozřejmě lahodící Óda na radost. (07.12.2011)

"Řekls, že budeš zápasit s klukama, co se dívali moc na televizi." Pěsti buší, nohy kopou, končetiny se kroutí do nepřirozených úhlů a srdce přitom puká - co je to? To jen rodina Conlonů si v kleci rovná své rodinné trampoty a nadšení diváků nezná mezí. I mně se Warrior líbil, ale přesto si dovolím být tím šťouralem, kterýmu před očima proběhlo pár důvodů k malý nespokojenosti. Tepání ex-ožralýho táty mě totiž přestalo bavit už v 1. kole, složení semifinálový čtveřice bylo jasný již půl hodiny před začátkem turnaje a představitel Koby má do obličeje ruskýho molodce asi tak daleko, jako já k vizáži Brada Pitta. To nic nemění na tom, že mě MMA baví a s Conlonovic bojovníky se ještě párkrát potkáme. (09.12.2011)

Vítám ozvláštnění schématu „dostanu přes držku – dám přes držku – jsem vítěz“ rozdělením pozornosti mezi oba aktéry finálního střetu, kteří jsou navíc bratři (takže trocha biblické symboliky navrch). Současně mne mrzí nevyužití zápletky ke generování větší ambivalence. Zdůrazněním rodinného podtextu a záslužnou učitelskou prací jsme nenápadně směrování k tomu, abychom zatínali pěsti, když pěstí dostane Brendan, ne Tommy, jemuž je systém ukradený (což se přece nesluší). Film ani neukazuje zoufalost z věčného kolotoče proher a vítězství jako Wrestler. Tam, kde bylo Aranofského drama kritické, je Warrior patetický. Od bezduchého mlácení neodrazuje, agresivní hudbou k němu spíše podněcuje. Dobrovolná sebedestrukce navíc představuje pro oba bratry od začátku jedinou možností, jak zachovat (případně vylepšit) svou existenci. Film v zájmu vlastní dramatické funkčnosti jinou možnost nepřipouští. Brendan zápasí, aby uživil rodinu, Tommy zkrátka proto, že mu adrenalin dodává sílu (citlivěji tuto poválečnou neschopnost přestat válčit vystihl The Hurt Locker), což je další důvod, proč mít víc pochopení pro Brendana. Výkon Toma Hardyho mne přesto přiměl litovat, že celý film není věnován pouze jemu. Sebegeniálnější herec ale nezamaskuje mechanickou výstavbu dramatu: syn nemá rád otce, otec se ztříská, syn otce polituje a svou frustraci ventiluje, když během zápasu rozdrtí soupeře. Takhle krásně jednoduše to ve filmech chodí, kdesi v nitru možná dokonce toužíme, aby tomu tak bylo, ale emocionální působivost rádoby psychologického filmu tím trpí. Dobře Warrior dělá, když přibližně po osmdesáti minutách na nějaké psychologické nimrání rezignuje a dále už jenom z různých úhlů ukazuje, jak do sebe dva chlapi mlátí a kopou a jak je ostatní pozorují. Zápasy jsou zrežírované stejně neinvenčně jako dialogové scény, jež nás ubíjejí věčným střídáním záběru s protizáběrem. Kamera buď zůstává mimo klec, a/nebo se snaží napodobit nepřipravené záběrování televizních kameramanů a simulovat tím zkušenost z domácího, případně živého sledování podobných mačů. Násilí O’Connor neestetizuje jako třeba Scorsese v Zuřícím býkovi, nečiní z něj jednání vymykající se všednodenní zkušenosti, čím vlastně jen podporuje znecitlivělost diváků, dojem, že jde o něco běžného. Zkrátka – a bohužel – nekritický film. 70% Zajímavé komentáře: novoten, Arbiter, SarumanKo, Triple H (09.10.2018)