Bojovník: Brat proti bratovi

V té předlouhé řadě strhujících boxersko-zápasnických dramat patří O'Connorův Warrior rozhodně k tomu (skoro) nejlepšímu, co kdy bylo v rámci tolik oblíbeného žánru natočeno (zvlášť když se nejen motivem dvou bratrů-zápasníků dost podobá výbornému loňskému Fighterovi), ale zcela nejlepší zápasnický film to rozhodně není (na mém Olympu stojí Wrestler a kolem pobíhá Zuřící býk). Warrior je vynikající film, má všechno, co má mít, bravurní herecké - i zápasnické - výkony (z nichž sálá doslova fyzické herectví), skvěle zpracovanou řemeslnou stránku, dobrý scénář, emoce, napětí, intenzitu, tempo, gradaci, zajímavou reflexi ,,amerického snu", sociální přesah, ale celý příběh mi přijde tak trochu vykalkulovaný, sice jen krapítek, ale přesto jsem jako divák zapochyboval, že by Osud vysypával cestičky svým hrdinům právě takto... Nic to ovšem nemění na tom, že Warrior filmovou událostí bezesporu je... (13.12.2011)

"Řekls, že budeš zápasit s klukama, co se dívali moc na televizi." Pěsti buší, nohy kopou, končetiny se kroutí do nepřirozených úhlů a srdce přitom puká - co je to? To jen rodina Conlonů si v kleci rovná své rodinné trampoty a nadšení diváků nezná mezí. I mně se Warrior líbil, ale přesto si dovolím být tím šťouralem, kterýmu před očima proběhlo pár důvodů k malý nespokojenosti. Tepání ex-ožralýho táty mě totiž přestalo bavit už v 1. kole, složení semifinálový čtveřice bylo jasný již půl hodiny před začátkem turnaje a představitel Koby má do obličeje ruskýho molodce asi tak daleko, jako já k vizáži Brada Pitta. To nic nemění na tom, že mě MMA baví a s Conlonovic bojovníky se ještě párkrát potkáme. (09.12.2011)

Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že sportovní zápasnické drama u mě bude atakovat přední příčky TOP filmového žebříčku roku 2011, vysmál bych se mu. Fighter, Wrestler, Těžká váha, Rocky, Zuřící býk ... ani jednomu z těchto zápasnických filmů jsem pět hvězd nedal a marně teď přemýšlím, jestli existuje vůbec nějaký jiný sportovní film, který jsem tak vysoko ocenil. Warrior má velmi jednoduchý děj, nikomu asi nebude činit obtíž uhádnout, jak přibližně film skončí. Ačkoli musím říct, že mě v průběhu napadla ještě asi dvě možná zakončení, obě poměrně působivá, takže úplně jistý jsem si nebyl. Tvůrci se tedy nakonec příběhově vydali cestou nejmenšího odporu, ale nevadí. Warriorovi tohle odpustím, protože když odhlédnu od ne úplně stoprocentně sofistikovaného scénáře (což neznamená, že by byl hloupý!), jedná se o naprostou pecku, která funguje jako drama i jako akční bojový film. Ve finále ve mně Warrior vzbudil tolik bouřlivých emocí, jako žádný jiný letošní film. Napětí, následované radostí, následované posmutnělým dojetím. A na pozadí boží soundtrack. Fakt jsem se modlil, aby ta emoční smršť nebyla v závěru narušené ještě nějakými zbytečnými dialogy, no naštěstí ne. PS: Teď už věřím, že Hardyho Bane se vyrovná Ledgerovu Jokerovi, fakt že jo. (02.12.2011)

Rodinné drama na jehož pozadí se odehrává boj v ringu (nebo naopak?) Nadprůměrný sportovní snímek to určitě je (a to to říkám já, antisportovec), ale do plného počtu mi přeci jen něco scházelo. Možná je to těmi charaktery, které jsou ploché a šíleně nevýrazné, nic o nich pořádně nevíme (až na neustále omílaná fakta) a já si tak nedokázala najít oblíbenou postavu, nebo se do někoho vcítit. Tommy je jen hora masa, která se cpe prášky a má být údajným válečným hrdinou. Brendan zase nesympatický učitel, který chce zaplatit účty. Jediný, kdo mi byl skutečně sympatický tak byla Jennifer Morrison. A na konci jsem fandila Tommymu a nějak jsem nechtěla uvěřit té jeho prohře, přestože to bylo předvídatelné (to by diváci přece nebyli spokojení, kdyby jeden z hlavních hrdinů přišel o dům...). Holt Hollywood z toho přímo čiší. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to nebavilo a při každém boji jsem nebyla nervózní za aktéry :) A vážně je to snad jediný sportovní film, který mě dokázal zaujmout přes dvě hodiny. Plný počet je tedy až moc, ale tři hvězdičky zase málo, takže..:) PS:A navíc se mi podařilo dostat přítele na 140 minut od PC:)) (20.06.2012)

Po první půli, kde se postupně odkrývá charakter a motivace jednotlivých postav je natolik zručně zfilmováno, že se mě postavy vryly pod kůži a tím si mě režisér přímo přikoval k sedadlu a přilepil oči na obrazovku. Druhá „zápasnická“ polovina má spád a pečlivě buduje napětí až do infarktově strhujícího finále, kde závěrečný emotivní song hřeje na srdci i několik dní po zhlédnutí… „It's ok Tommy... It's ok... I love you...“ (12.12.2011)