Bojovník: Brat proti bratovi

Óda na (filmovou i divákovu) radost, kterou kazí snad jen snaha o honění příliš mnoha zajíců. Čert vem všechna ta klišé, ale ocenil bych, kdyby se to plně soustředilo jen a pouze na bratry a otce (plus jejich démony); ono k tomu sice dojde, ale až v samotném závěru. Čímž dochází k tomu, že ty předchozí vedlejší motivy stejně vyzní do ztracena. (14.12.2011)

aneb jak je někdy v obyčejnosti a jednoduchosti strhující síla. Závěrečný duel nezapomenutelný. Tom Hardy je ďábel a pěkně to Batmanovi natře, Nick Nolte hraje jako o život a je jedním slovem úžasný a učitele neznám, ale svou postavu odehrál přesně tak, jak měl. Kdo by to řekl, že se Óda na radost bude hodit tak hodně k nástupu do zápasu. Skvělá úprava (22.12.2011)

Zrádně povědomá dějová šablona, chlapský pot v každé minutě a problémy, které vám navždy zůstanou koukat z očí. Warrior je na první pohled jakýmsi scénáristickým kalkulem. Bere si z různých dějových premis slavných boxerských dramat a všechno balí do témat, na která slyší diváci i kritici. Protne se tu Irák, hrdinství, trauma, střední škola, dluhy, alkoholismus a v centru všeho zůstávají ty nejpevnější rodinné hodnoty obalené kolem trpkých vzpomínek. Jenže ono to funguje a to tak, že dokonale. Gavin O'Connor se z Hokejového zázraku poučil, že některé emoce fungují lépe naznačené a beze slov a s každou další scénou, která zabředává do rozbitých rodinných vztahů, stupňuje atmosféru neutuchajícího fandění a touhy po usmíření. A v neposlední řadě má v první linii Toma Hardyho, který svou nosorožčí silou rozbije všechny pochyby. Těžko říct, čím to je, že chlapi tak snadno podlehnou ve chvíli, kdy se ozve charakteristický zvuk rány dopadající na osvalené tělo, ale ten adrenalin, který ve mně během každé výraznější bitky vystoupal, by mohl pohánět nějakou oblastní elektrárnu. Když při finálním songu vybublají i ty nejskrytější vzpomínky a city s nimi spojené, není už proti síle tohoto vyprávění obrany. (09.12.2011)

Ze všech boxerských a zápasnických filmů, jaké jsem zatím viděla, na mě od dob Rockyho žádný nezapůsobil tolik, jako právě Warrior. Dalo by se říct, že schéma Válečníka je založeno na klasickém Hollywoodském postupu "rodinného dramatu," v němž léta nevyslovené křivdy a narušené rodinné vazby jsou základním stavebním prvkem. V průběhu filmu se začnou divákovi utajované pravdy a vztahy mezi členy rodiny postupně ukrývat, emoce nabývají na síle a celý film graduje ve strhujícím a emotivním závěru. Toto je případ právě i Válečníka. Jenže celé toto velké klišé je velmi vkusně a nenásilně převálcováno parádním scénářem, z něhož jsem snad ani na okamžik nepocítila křečovitost, jen tu krutou realitu, i hlavním obsazením, kterému kralují pánové Hardy (luxusně nabušený:), Edgerton a Nolte. Zejména pouto i konflikt mezi oběma bratry je vystavěn mistrovsky. Závěrečný souboj mě dostal a vehnal mi slzy do očí. Jakmile začala hrát píseň About Today, bylo mi jasné, že tohle skončí slzami:) To, co mi chybělo ve Wrestlerovi i Těžké váze, mi Warrior bohatě vynahradil po všech směrech. (12.10.2013)

Trochu pridlhé, no o to efektívnejšie, predstavovanie postáv v úvode... veľmi uveriteľné, hlavne vďaka slušnému výkonu hercov... skvelá hudba a neskutočne dobré spracovanie, hlavne strih... to sú dôvody, pre ktoré som im to celé zhltol aj s navijakom, a to aj napriek predvídateľnému deju a scenáru plného lacného klišé. (02.01.2012)